Revitalizace
Program záchrany velkých průmyslových podniků se stal předmětem předsjezdového vnitrostranického boje v sociální demokracii a ohrožuje již i stabilitu vlády. Grégrovi se totiž podařilo postavit poslance ČSSD proti ekonomickým ministrům. Dnes reálně hrozí, že se revitalizace nakonec vůbec konat nebude.
Grégr, který sám sebe pasoval do role zachránce českého průmyslu, nebyl schopen akceptovat odborné výhrady vůči svému velmi pozdě předanému projektu a obrátil se pro stranickou podporu. Tu získal minulý týden v poslaneckém klubu ČSSD. Jeho soupeř, místopředseda vlády pro ekonomiku Pavel Mertlík, mu k úspěchu vydláždil cestičku i t ím, že v kritických dnech před rozhodováním vlády odjel na dovolenou. Takto ovlivněné výsledky poslaneckého hlasování vyzněly jednoznačně pro Grégra.
Z předlohy, kterou má týdeník EURO k dispozici, je zřejmé, že představy úředníků ministerstva průmyslu a obchodu jsou v podstatě nerealizovatelné a naprosto nereflektují tržní principy. V okamžiku vypuknutí sporu, tedy na počátk u února, kdy projekt posuzovala Hospodářská rada vlády, se přitom Mertlík pokoušel o kompromis. Díky jeho hlasu totiž nebyl Grégrův projekt shozen ze stolu, ale bylo doporučeno dopracování.
Mertlíkovi lidé následně také dosáhli částečné dohody o přepracování s úředníky MPO. Nový projekt ve staré Grégrově košilce mohl být předložen vládě a schválen. Grégr však poté, co zjistil, že se na novém projektu podílí i bývalý min istr průmyslu Jan Vrba, odmítl všechny kompromisy a rozhodl se pro prosazení svého ekonomicky nesmyslného projektu po politické linii.
Vláda, nebo Grégr?
Zde má mnoho šancí, protože většina sociálnědemokratických poslanců je ekonomickým vzděláním zcela nedotčena, zato však velmi dobře cítí, že Mertlíkův projekt je sice levnější pro státní kapsu, ale bude bolet. Jeho podstatou je spuštění restrukturalizace průmyslových podniků, jejich dělení na zdravé části schopné po určitých ozdravných krocích prodeje renomovaným zahraničním investorům. Jenže to je doprovázeno zavíráním neefektivních provozů a propouštěním lidí. Státní pomoci by se dostalo jenom t ěm opravdu zdůvodnitelným případům, prakticky bez možnosti korupce. Grégr naopak slibuje, že žádné politické problémy nebudou. Podniky dostanou peníze, budou dál vyrábět a náklady zaplatí daňový poplatník až za několik let. Navíc jeho model otvírá široký prostor pro politické intervence a protekcionismus, na němž lze získat kapitál nejen politický.
Vláda, která má podle posledních informací jednat o obou projektech v pondělí 29. března, bude ve složité situaci. Pokud se bude řídit zdravým rozumem, dostane se do vážného sporu se svým poslaneckým klubem a riskuje vyhrocení tohoto konf liktu na napjatě očekávaném dubnové sjezdu ČSSD. V opačném případě, tedy pokud přistoupí na Grégrovu parodii na revitalizaci, se dostane do konfliktu s Evropskou unií a vzhledem k zásadním nedostatkům dokumentu nebude nakonec schopna ozdravení klíčových podniků vůbec provést. Pak by ovšem všichni ekonomové ve vládě museli zvažovat, zda jim těch pár zbývajících měsíčních platů stojí za celoživotní profesionální znemožnění. Na stole je tedy otázka, zda Grégr rozbije vládu, nebo vláda rozbije Grégra.
Co je špatně
V programu, pro jehož realizaci mobilizuje Grégr stranické řady, je špatně snad úplně všechno. Od počátku maluje situaci na růžovo. Má být například určen pro podniky v přechodných potížích, což je v našich podmínkách, mírně řečeno, velmi eufem istické. Škoda Plzeň, Tatra Kopřivnice či Chemapol Group ani další firmy, pro něž by záchrana připadala v úvahu, nelze označit za podniky v přechodných potížích, ale pouze za podniky v kritickém stavu a předsmrtné agonii.
Zkreslování reálného obrazu zachraňovaných subjektů pokračuje i v podmínkách výběru revitalizovaných podniků. Například podíl cizích zdrojů k vlastnímu jmění by se podle dokumentu měl pohybovat mezi 0,2 a 0,8. Přitom podnik s dvaceti procentním zadlužením se prakticky nemůže dostat do finančních potíží, pokud si nepůjčuje v zastavárně v Holešovicích.
Podobně je to s kritériem počtu zaměstnanců zachraňovaného podniku, který Grégr stanovil na 250. Obecně lze považovat za opravdu významnou firmu společnost s dvěma tisíci a více zaměstnanci, jichž je u nás asi sedm desítek a v p otížích je zhruba polovička z nich. Celkově je zřejmé, že kritéria výběru podniků jsou vycucaná z prstu a v zásadě nesmyslná.
Kritéria zařazení do revitalizace rovněž usvědčují jeho autory z naprosté neznalosti současného legislativního stavu. Například je požadována dohoda s hlavními věřiteli omezujícími riziko konkursu. Současný stav zákona přitom umožňuje i v elmi malým věřitelům prosadit konkurs a velmi účinně blokovat jednání věřitelského výboru. Požadavek na provedení inventarizace všech mimobilančních závazků podniku zase odsouvá revitalizaci nejméně o dva měsíce, což dnes bohatě stačí na prohlášení konkursu.
Trh z rychlíku
Nejdrastičtější jsou pro ekonoma pasáže týkající se samotných nástrojů podpory revitalizovaného podniku. „Pohledávky budou odkupovány za smluvní cenu vycházející z jejich tržního ocenění včetně zastaveného majetku a akcií… uvádí autoři z MPO, jimž dosud nedošlo, že pojem smluvní cena patří privátní transakci vyhýbající se skutečnému ocenění v soutěži či v aukci. Lze se sice ještě pokusit o ocenění pohledávky třetí stranou. O tom se však v programu nehovoří. Ten to model je návodem k tomu, aby věřitelé všemi prostředky ovlivňovali organizátory projektu a dosahovali neoprávněných výhod na úkor daňového poplatníka.
Toto prokorupční ustanovení zvláště vyniká při porovnání se strukturou orgánů řídících revitalizaci. Mezi ně patří odbor 6120 ministerstva průmyslu a obchodu, potom Dozorčí rada programu revitalizace složená ze státních úředníků, Agentura pro výběr revitalizovaných podniků, kterou spravuje na základě výběrového řízení nějaká poradenská firma a Česká inkasní, která je vlastním realizátorem programu. Ta je opět státní účelovou organizací založenou ministerstvem financí. Nikdo z těch, kdo p osuzují vynakládání státních peněz, přitom do projektu nevstupuje s vlastním kapitálem a prakticky nic neriskuje. Zde je zcela zásadní rozdíl proti představám Mertlíka a Vrby. V jejich Rozvojové agentuře by měl mít stát menšinový podí l a realizátor programu by potom riskoval své vlastní peníze (EURO 11/1999).
Zcela nepřijatelné jsou i další nástroje podpory. Především představa, že realizátor programu, tedy Česká inkasní, bude poskytovat revitalizovanému podniku provozní a exportní úvěry, totiž v praxi znamená přebírání veškerého podnikatelské ho rizika státem. To vše se má navíc dít při úrocích stanovovaných opět státními úředníky.
Stát - neplatič
Kritéria hodnocení kvality revitalizačního a restrukturalizačního projektu si rovněž zaslouží podrobnější výklad. Na hodnocení se má podílet zmíněná Agentura pro výběr podniků představovaná mezinárodní konzultantskou firmou. Posuzovat bude projekty, které si podniky ucházející se o podporu budou nechávat zpracovávat u dalších poradenských firem. Hodnotit práci konkurence, to bude pošušňáníčko, obzvláště když naši státní úředníci ani netuší, kde tyto mezinárodní společnosti spolupracují a kde skutečně soutěží.
To přitom odhlížíme od toho, že restrukturalizační projekt připravuje podnik, tedy nikoli realizátor programu jako u Mertlíka. Projekt přijde nejméně na dvacet tisíc amerických dolarů, které je třeba zaplatit předem. Jinak žádný konzultant do firmy ani nevkročí. Jenže z čeho platit, když firma nemá už ani na důchodové pojištění zaměstnanců?
Principy financování grevitalizace by měly budit ministra financí noc co noc zborceného potem. Úhrada ceny pohledávek se má dít dluhopisem se státní garancí. Státní záruka však má být realizována až poté, co Česká finanční nebude schopna plnit splátkový kalendář a ještě navíc dojde k ohrožení věřitelské instituce. Zcela děsivá je představa, že se po světových trzích může začít potulovat dluhopis se zárukou české vlády, jehož kupon nebude vyplácen, a přesto jeho majitel nebude mít nárok n a plnění, pokud nedokáže, že je existenčně ohrožen. To by opravdu zvedlo důvěryhodnost ČR na finančních trzích až kamsi na úroveň Ukrajiny.
Je zřejmé, že ani po podstatných úpravách nemůže vést uskutečnění Grégrova programu k takové restrukturalizaci klíčových průmyslových podniků do takové podoby, která by umožnila privatizovaným bankám financovat jejich aktivity čerstvými penězi. Pro pobavení veřejnosti zveřejňujeme v rámečku část dokumentu popisující průběh revitalizační akce podle Grégra. K pobavení však není, že tento paskvil má stále šanci na to, že ho vláda schválí.
Dokument
Návrh jednotného postupu k provádění revitalizace pro podnik, kterému již banky odmítají poskytovat úvěry.
1. Podnik v potížích, respektive žadatel, se obrátí na realizátora Programu (Česká inkasní) prostřednictvím svých statutárních zástupců.
2. Realizátor Programu provede se žadatelem konzultaci, včetně vysvětlení jednotlivých kroků, které uvádí Zásady k usnesení vlády.
3. Žadatel zpracuje Rozvojový revitalizační a restrukturalizační projekt s důrazem na:
- rozbor příčin úpadku, zhodnotí konkurenční schopnost výrobků na trhu aj. a další stav řadou ukazatelů z výkazu zisku a ztrát, rozvahy a C-F.
- uvedení vlastního přístupu ke změnám v oblasti fyzické restrukturalizace podniku, vedoucí ke snížení nákladů, tvorbě vyšší přidané hodnoty, zvýšení produktivity práce, zvýšení konkurenceschopnosti apod.
- prokázání životaschopnosti a schopnosti udržet sériovou výrobu v rentabilním rozsahu navrhovaného produktu, srovnatelného s konkurencí, na další léta a tento výhled doloží ukazateli výkazů zisku a ztrát, rozvahy a C-F.
- zajištění dalších argumentů pro věrohodnost revitalizace a předá je odboru 6120 MPO.
4.. MPO, odbor 6120, prověří veškeré náležitosti revitalizačního a restrukturalizačního projektu a předá jej Dozorčí radě programu revitalizace k rychlému testu. Rada dále postoupí jí prověřený projekt k vyhodnocení Agentuře pro výběr revitalizovaných podniků a na základě tohoto vyhodnocení a stanoviska Komise expertů posoudí projekt a předloží jej MPO a jeho prostřednictvím vládě.
5. O usnesení vlády bude realizátor Programu informovat žadatele prostřednictvím statutárních orgánů, které budou vyrozuměny, že musí (mají možnost): svolat mimořádnou (řádnou) valnou hromadu (žadatelé - podniky - akciové společnosti) a vyzvat všechny akcionáře (zejména s majoritními a významnými podíly k upisování akcií s cílem navýšit základní jmění podniku formou equity, zejména hotovými finančními prostředky k posílení finančního zajištění pro realizaci zakázek a pozice pro přežití, respektive udržení na trhu bez pomoci státu.
6. V případě, že:
- akcionáři přistoupí k navýšení základního jmění, je státní pomoc irelevantní a MPO ani vláda se nebude případem zabývat.
- akcionáři nenavýší základní jmění, je nutné dát hlasovat na valné hromadě o souhlasu akcionářů s navýšením prostřednictvím institucí vlastněných nebo s majoritními podíly a účastí státu.
7. Na základě zápisu o hlasování k bodu o navýšení základního jmění bude připraven návrh pro Radu a materiál s individuálními přístupy (využití různých nástrojů bank aj.) pro rozhodnutí vlády s tím, že stát se tak stane přechodně vlastníkem podílu akcií, které výhledově prodá strategickému investorovi.
8. Na základě majoritního podílu akcií vlastněných státem budou provedeny zejména následující kroky:
- personální změna představenstva a dozorčí rady
- změna stanov
- přijetí programu orientace podniku na zajištění zakázek včetně zapojení EGAP a ČEB pro dosažení inkasa nikoliv pohledávek, dosažení vyrovnání inflačního diferenciálu apod.
- zastavení spekulací, respektive praktik tunelování zeslabující pozici podniku pro následnou revitalizaci
(kráceno redakcí)
