Ctihodná brněnská instituce se stává kořistí partají
Kolem Ústavního soudu chodili čeští politici deset let po špičkách. Tu a tam reptali, že soudci v Brně táhnou s Havlovým Hradem, obecně však patnáctka mužů a žen v taláru, nadaných veledůležitou pravomocí vykládat ústavu a ústavní zákony, požívala vážnosti a respektu. Najednou je všechno jinak. Souběh volby nového prezidenta republiky a chystané červencové výměny devíti soudců způsobil zemětřesení. Podpoříme toho prezidentského kandidáta, který jmenuje jisté ústavní soudce: v tomto duchu teď spolu licitují partaje a obsazení Ústavního soudu mají v hrsti.
Jistota desetiletí.
Souboj o Ústavní soud pomyslně odstartoval jeho dosavadní předseda Zdeněk Kessler, když 12.února rezignoval ze zdravotních důvodů. Kessler byl jedním z devíti soudců, kterým desetileté funkční období vyprší letos v červenci. Absence šéfa soudu si vyžádala rychlé řešení: předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek, na něhož přešla po odchodu Václava Havla pravomoc jmenovat předsedu Ústavního soudu, se rozhodl ponechat šéfování dvěma místopředsedům (Eliška Wagnerová a Miloš Holeček) a nominaci přenechat až nové hlavě státu, pokud vzejde z volby 28. února. Tak zůstalo partajím v rukou ceněné vyjednávací platidlo – Zaorálkovi se ze všech stran dostalo pochvaly za uvážlivost. Kuloáry ovšem nečekají: už dlouho létá vzduchem řada jmen, která by strany rády vyslaly do Brna. Vlasta Parkanová (KDU-ČSL), Petr Pithart (KDU-ČSL), Pavel Rychetský (ČSSD), Jitka Kupčová (ČSSD), Miloslav Výborný (KDU-ČSL), Dagmar Lastovecká (ODS), Stanislav Křeček (ČSSD) – to jsou jen některá z nich, které lze zaslechnout. Dotyční se novému angažmá příliš nebrání. „Kdyby mě prezident republiky navrhl jako ústavního soudce, nepovažoval bych takový návrh za možné odmítnout. Návrhy hlavy státu se odmítají pouze z velmi vážných důvodů,“ řekl týdeníku EURO předseda ústavně-právního výboru sněmovny Miloslav Výborný. Neodmítla by například ani Vlasta Parkanová.
Třetina politiků.
Invaze známých politiků do Ústavního soudu by byla v Česku novinkou. I někteří současní soudci mají za sebou kariéry poslanců (Zdeněk Kessler, Antonín Procházka či loni o vánocích zesnulý Vlastimil Ševčík) či politiků (Vojen Güttler v KAN), ty však trvaly jen krátce a dotyční nevstoupili do povědomí veřejnosti. Většina dnešních soudců má za sebou spíše soudcovskou nebo akademickou dráhu, nezřídka v zahraničí. Jak by však v roli nezávislých soudců obstáli exministr a lidovecký funkcionář Výborný nebo exmístopředsedkyně ČSSD Kupčová?
V Evropě je údajně účast vysloužilých politiků u ústavního soudního dvora běžnou praxí. „Ve všech evropských zemích existuje model, kdy zhruba třetina soudců ústavního soudu přichází do funkcí z legislativního procesu, čili z parlamentu nebo z vlády,“ řekl týdeníku EURO vicepremiér Pavel Rychetský. Za příklad uvedl současného předsedu francouzské Ústavní rady Rolanda Dumase, který před tím působil jako ministr zahraničí. Rychetský říká, že další třetina ústavních soudců v evropských státech přichází z právnických profesí a zbývající z akademického prostředí. „Myslím, že i u nás by takový poměr mohl existovat,“ dodal. Podobný názor zastává například i Dagmar Lastovecká.
Touhu mít u Ústavního soudu svého člověka projevili při jednáních o volbě hlavy státu také komunisté. Žádné konkrétní jméno některého z politiků KSČM zatím nepadlo, strana by se prý spokojila se sympatizantem.
Třetí pilíř moci.
K současnému boji o ústavní soud se schylovalo již v minulém roce. Například březnové jmenování předsedkyně Nejvyššího soudu Elišky Wagnerové prezidentem Václavem Havlem bez předchozích konzultací s představiteli justice vzbudilo nevoli. Ještě ve svém posledním týdnu ve funkci Havel jmenoval ústavním soudcem Jiřího Muchu místo zemřelého Vlastimila Ševčíka. Možná pořádkumilovnost, možná snaha prodloužit vliv. Zdeněk Kessler loni zhruba šest měsíců úřadoval kvůli zdravotním problémům doma. „Můj zdravotní stav je pod pravidelnou kontrolou odborných lékařů, kteří usoudili, že nic nebrání tomu, abych pokračoval ve své funkci,“ sdělil loni v prosinci týdeníku EURO. Brzy na to rezignoval, ale – jak se tvrdilo v kuloárech – až po odchodu Václava Havla, aby údajně jmenování nástupce nebylo v rukou končícího prezidenta. Před třemi roky se ústavní soudce Pavel Varvařovský pokusil nynějšímu vypršení mandátů předejít výzvou k postupným dobrovolným rezignacím jednotlivých soudců. Marně.
Kým bude obsazeno nyní jedno a v červenci dalších osm z patnácti míst v senátu Ústavního soudu, záleží na osobě nového prezidenta a na dohodách, které umožní jeho volbu. Třetí komora Parlamentu, jak se brněnské ústavní instituci někdy říká pro její význam při rušení některých sporných zákonů, může v brzké době sehrát klíčovou roli. Stane-li se prezidentem Václav Klaus, nemusí stát oprášeným snahám ODS (a jejích možných partnerů) na zavedení systému dvou velkých politických stran nic v cestě.
