Postoj státu k Nejvyššímu soudu není férový
Bývá označován za jednoho z nejúspěšnějších předsedů soudu v Česku. Šéf Nejvyššího správního soudu (NSS) Josef Baxa (49) říká, že nejlepší rozsudky často vydávají mladí soudci a že politikům by prospělo, kdyby museli být pod větším dohledem veřejnosti.
EURO: Justici v Česku věří pouze polovina lidí. Čím to podle vás je? BAXA: Důvěra v soudnictví je něco, co se lehce ztrácí a obtížně získává zpět. Podíváme-li se za rok 1989, kořeny toho problému možná najdeme tam. Když u nás lidé vidí policistu, nedívají se na toho anglického „bobíka“, na toho strážníka, kterého hledáme, když potřebujeme pomoci. Spíše si vzpomeneme na SNB a sevře se nám žaludek, jestli jsme něco neprovedli. Nedávno jsme měli seminář, kde jsme promítali dokumenty o procesu s Miladou Horákovou. Já jsem si v té chvíli uvědomil, že za nedůvěrou mohou stát i tyto procesy. Z nich možná vychází určitý dojem, že soudy nejsou ochránci našich práv, ale slouží nějakému režimu, se kterým nejsme ztotožněni. Na druhé straně si myslím, že to nejhorší máme již za sebou.
EURO: Kdybyste nebyl soudcem, ale seděl v křesle ministra spravedlnosti, jaké reformy byste zavedl?
BAXA: Ministrem spravedlnosti jsem nikdy nebyl, ale nějakou dobu jsem byl jako soudce pověřen funkcí náměstka ministra. Měl jsem tedy možnost vidět justici i zvnějšku. A přestože jsem se ministrem mohl stát, nechtěl jsem. Představitelé legislativy a exekutivy by o chystaných reformách měli především s justicí mluvit. Tím neříkám, že by změny soudnictví měly být diktovány soudci. Ti někdy mají tendenci být trochu uzavřenou komunitou a nevidět problém zvenku. Rozhodně ale nejde justici něco naordinovat prostřednictvím tlaku zvenčí. Soudci jsou ústavní činitelé, jedna z mocí ve státě, a z tohoto hlediska je třeba k nim přistupovat. Ne, že jsou to jen dobře placení úředníci. Ale vzhledem k tomu, že soudní systém je velmi konzervativní mechanismus, změny, ať už přicházejí odkudkoli, se v justici neprojeví ze dne na den.
EURO: Jak se díváte na názor prezidenta Václava Klause na příliš mladé soudce? BAXA: Společnost v transformaci ze všeho nejvíce potřebuje právě mladé šikovné lidi. Přicházejí nové informace, nová judikatura, evropské právo, rozsudky z Lucemburku a Štrasburku, mnoho informací v cizích jazycích. Je otázka, jestli ti staří soudci, kteří byli úplně jinak vzděláni a dívají se na věci jinak, budou tou nejlepší zárukou kvalitní práce. Jestli by neměli dostat slovo i lidé, kteří studovali v nových poměrech, mají rozhled, umějí aplikovat nové právní normy. Často se setkávám s tím, že nejkvalitnější a nejzajímavější rozhodnutí vydávají mladí soudci u okresních soudů, a jejich odvážné právní názory jsou potom bohužel občas strhnuty u těch vyšších soudů. Já se nebojím dát důvěru i mladým lidem. Tento soud je složen mezigeneračně a myslím si, že kombinace nadšenímladých se zkušenostmi starších soudců tvoří dobrou symbiózu a vede k dobrým výsledkům.
EURO: Nebylo by řešením inspirovat se anglosaským systémem výběru soudců? BAXA: Česká justice je tradičně vytvářena na kariérním principu, tedy někdo vystuduje, nastoupí do justice a už tam zůstane po celý profesní život. Anglosaský svět je postaven na něčem jiném. Tam je někdo velmi úspěšný právník v soukromém sektoru, prokáže, zda něco umí, a pak ti nejlepší usilují o získání soudcovské funkce. U nás je teď situace, které se říká česká plichta. Hranice věku pro výkon soudce se sice posunula na třicet let, ale jinak zůstalo vše při starém. Člověk by měl mít možnost rozvíjet profesní kariéru a své schopnosti, a pak jít do justice ve čtyřiceti padesáti letech. Tohle je něco mezi a není to vlastně nic. Proto také práce v justici neláká špičkové advokáty.
EURO: NSS je často dáván za vzor dobře fungujícího soudu. Musí být předseda soudu spíš soudce, nebo manažer? BAXA: Snažím se být stále především soudcem. Předseda soudu není manažerem v klasickém slova smyslu, protože soudci u jeho soudu nejsou jeho podřízení. Nemůžete jim říkat, co mají a nemají dělat. Předseda zůstává soudcem, pouze mu k tomu přibyla zodpovědnost za fungování soudu. Tady by to mělo končit, bohužel se ale předseda musí starat také o ekonomickou část fungování soudu. Předsedové soudů jsou právníci a ne ekonomové a manažeři a najednou dostanou mnohamilionové rozpočty a rozhodují o rekonstrukcích budov, o příjmech, výdajích a podobných věcech, na které nejsou připraveni. Myslím, že ten systém by se měl změnit. Co se týče souzení, jsem normálně zařazen k jednomu ze senátů a řeším svou agendu, i když mám samozřejmě menší objem práce než kolegové.
EURO: Jak se díváte na fungování Nejvyššího soudu? BAXA: Hodnotit staršího bratra je těžká věc. Jsem nešťastný z toho, že situace došla tak daleko, že se představitelé Nejvyššího soudu soudí s vládou nebo jsou z tohoto důvodu souzeni. To vrhá špatné světlo nejen na dotyčné osoby, ale na celý Nejvyšší soud a justici vůbec. Je škoda, že aktéři těchto sporů si neuvědomili, že jsou zde cennější hodnoty než vítězství v jednom sporu, a to především důvěryhodnost soudního systému. Nejvyšší soud určitě má dlouhodobé problémy, ovšem považoval bych za nespravedlivé říci, že za všechny ty problémy mohou jedna nebo dvě osoby. Je třeba se vrátit do začátku devadesátých let a podívat se na nelehkou situaci soudu, co zdědil z hlediska agendy i z hlediska personálu a jak se vyvíjel. Určitě by to vypadalo barevněji, než jak se líčí dnes.
EURO: Nejvyšší soud je ovšem obvykle hodnocen podstatně hůře než Nejvyšší správní soud.
BAXA: Já jsem měl u svého soudu úplně jinou situaci, náš soud vznikl skoro na zelené louce. Přes mnoho potíží provozního charakteru jsme měli mnohem větší možnosti než Nejvyšší soud. Měl jsem možnost doplnit soud kvalitními lidmi podle svých představ. Nebáli jsme se vzít si sem lidi z akademické sféry, advokacie nebo úřadů, čímž se soud namíchal věkově i názorově opravdu kvalitně. Proto možná náš soud působí navenek jinak než Nejvyšší soud. Musíme si ale uvědomit, že Nejvyšší soud přesto rozhodně není špatný, je tem přes šedesát soudců a soud není jednobarevný. Bohužel je vnímán spíše prostřednictvím svých představitelů, jejich názorů a sporů. Ale nedovedu si představit, že by tam teď přišel někdo nový a za týden by tomu bylo jinak.
EURO: Kde se ve fungování Nejvyššího soudu stala chyba? BAXA: Rozhodující okamžiky v dějinách soudu asi nastaly v devadesátých letech. Nejvyšší soud začal růst, přišel obrovský nárůst nové agendy, takže se musel honem doplnit o řadu soudců. Jenže se doplnil bez velkého výběru a dostala se tam řada soudců, kteří byli, řekněme, průměrní. Úroveň rozsudků Nejvyššího soudu tak začala trochu klesat. Problém je ale i v něčem jiném, musíme vést debatu o tom, co se vlastně od Nejvyššího soudu očekává. Zda to má být jen další z obecných soudů, který bude zavalen tisíci případy, nebo zda má být tou opravdu „nejvyšší“ instancí, která bude rozhodovat mnohem menší počet sporů, ale bude vydávat silná precedenční rozhodnutí a půjde zbytku justice příkladem. Je zbytečné, aby Nejvyšší soud řešil potisící stejné případy. Podle mě by měl věnovat nejvíce času věcem, které ještě nebyly řešeny. Potom bude každé nové rozhodnutí výrazné, bude na titulních stránkách novin a bude opravdu určovat a tvořit právní myšlení v zemi. Takhle je těžké najít v té hromadě rozhodnutí skutečné „výstřely z děla“, jak říká kolega Rychetský.
EURO: Považujete přístup státu k Nejvyššímu soudu za férový? BAXA: Ne, myslím si, že postoj státu férový není. Od nejvyšších ústavních činitelů bych očekával určitou důstojnost, to, že se budou vzájemně respektovat, a nikoli soupeřit a vést války. Mně připadá, že je zde určitá tendence, že Parlament, vláda a prezident by chtěli ovládnout všechno a mít jaksi navrch i nad soudní mocí. Jednotlivé moci ale musejí fungovat podle systému brzd a protivah a vzájemně se doplňovat. Ti, kdo vyhrají ve volbách, často dostanou chuť systém trochu poupravit podle svých představ, aby v dalších volbách uspěli ještě drtivěji. Ale neuvědomují si, že také příště vyhrát nemusejí. A že systém jim má a musí poskytovat ochranu i v případě, že budou slabí a na okraji politické scény. Je podle mě nešťastné, že když soudy vydají nějaké rozhodnutí, tak politici místo aby jej akceptovali, začnou hned přemýšlet, jak zařídit, aby ho nemuseli respektovat.
EURO: NSS by měl dostat novou pravomoc, a to rozhodovat ve zvláštním senátu o proviněních soudců. Věříte v úspěch tohoto projektu? BAXA: Tuhle myšlenku považuji za velmi správnou. Myslím si totiž, že dosavadní model kárného řízení je vyčerpaný. Je nepřesvědčivý a rozhodnutí kárných senátů vzbuzují velké rozpaky. Je zde problém důvěryhodnosti v tom, že soudci rozhodují sami o sobě, nevidí problém zvenčí, a navíc existuje otázka stavovské solidarity vůči kolegům. Cestou z toho je podle mě jedině otevření kárných senátů nesoudcovskému živlu prostřednictvím zástupců profesních komor. Musí to ale zůstat soudem.
EURO: Tento zvláštní senát by posuzoval i provinění soudců Nejvyššího správního soudu? BAXA: Ano. Ale to by nevadilo, protože složení senátu má být specifické. V šestičlenném senátu by měli být tři soudci, z toho jeden z NSS, jeden z NS a jeden soudce buď krajského, nebo vrchního soudu. Takže o prohřešku svých kolegů by rozhodoval pouze jeden ze šesti členů senátu. Navíc si musíme uvědomit, že jsme úplně nahoře, jsme na vrcholu soudní soustavy. Zde už to musí být otázkou tak velké profesionality, etiky a odbornosti, že soudci musejí být schopni posuzovat vlastní kolegy. Už nemůžete hledat žádnou další instanci, která to bude posuzovat zvenčí.
EURO: Jak hodnotíte dosavadní zákon o střetu zájmů? BAXA: Velmi kriticky. Jsem rád, že Poslanecká sněmovna přijala novelu tohoto zákona, že z něj zmizí role správních soudů a že soudci a státní zástupci z působnosti tohoto zákona vypadnou. Ne proto, že bych chtěl justici chránit, ale protože koncepce byla od počátku nastavena špatně. Soudci mají práva a povinnosti dostatečně přísně upraveny v zákoně o soudech a soudcích. Úprava v zákoně o střetu zájmů tak byla dílem duplicitní, dílem mírnější a dílem špatně napsaná. Když se soudci dostanou do střetu zájmů, tak jasně porušují své povinnosti dané zákonem o soudech a soudcích a musejí za to nést odpovědnost. Tento zákon se má týkat jen volených funkcionářů, kteří mají mandát, ucházejí se o zvolení a musejí nést odpovědnost z titulu této funkce.
EURO: Myslíte si, že tento zákon je dostatečnou pákou na případné prohřešky veřejných činitelů?
BAXA: Bych byl ještě liberálnější. Myslím si, že informace o těchto funkcionářích mají být volně k dispozici. Každý potenciální volič má mít možnost vědět o svém kandidátovi, který zasedá někde v Parlamentu nebo zastupitelstvu, všechny důležité informace. Co dělal před vstupem do funkce, jak se chová ve funkci, jestli nekrade a jestli nebere úplatky. Jestliže nějaký funkcionář něco provede, tak vůbec není podstatné, zda za to bude odsouzen a dostane pokutu sto tisíc korun. Když někdo bere úplatky v řádu milionů korun, nějaká legrační pokuta vůbec nic neřeší. Pouze zatíží správní a soudní systém, budou z toho rozpačité procesy s pochybným výsledkem a na procesu očištění a zprůhlednění politické scény se nezmění nic. Mám dokonce určité podezření, že zákon byl přijat schválně tak špatný proto, aby nemohl být aplikovatelný.
EURO: Kdo by měl podle vás zájem na tom, aby byl přijat nefunkční zákon o střetu zájmů? BAXA: To je prosté. Ti, kterým záleželo na tom, aby jejich provinění nebyla řádně vyšetřena.
EURO: Mohl byste být konkrétnější? BAXA: To si nedovolím říct. Já jsem u přijímání zákona nebyl, sledoval jsem proces spíše z dálky. Tehdy bylo před volbami, takže zákon někdo připravil, najednou se to v ústavně-právním výboru celé předělalo, k velkém překvapení všech se tam najednou ocitly správní soudy, přidali se tam soudci, kteří tam předtím nebyli, a podobně. Když se vůbec podíváme na přijímání tohoto zákona, je plný kroků, které nelze označit jinak než jako populistické.
EURO: Kdo by tedy měl hodnotit provinění politiků a jiných ústavních činitelů? Obecné soudy? BAXA: Přesně tak! Není přece důvod hledat nějakou třetí cestu, buď jednání je protizákonné, nebo není. V prvním případě musí nastoupit policie, státní zastupitelství, soudy jako v každém jiném případě. Když to není protizákonné a je to jen etická záležitost, ať se to řeší na úrovni etiky v Parlamentu nebo v politických stranách. Ale hledat nějaké zvláštní řešení nemá smysl. Pořád přece platí rovnost všech občanů před zákonem, tak proč hledat pro nějakou kategorii lidí zvláštní tribunály.
BOX:
JUDr. Josef Baxa (* 1959) je právník a soudce. Jako soudce působí od roku 1984. Byl místopředsedou Krajského soudu v Plzni a prvním náměstkem ministra spravedlnosti v letech 1998 až 2002. Dne 2. ledna 2003 se stal prvním předsedou Nejvyššího správního soudu v Brně. Je spoluautorem komentáře k trestnímu řádu.
