Ministr financí Eduard Janota firmu „za korunu“ prodat nehodlá
Když politici mluví do firemních záležitostí, většinou to dopadá tragicky. V předvolební hysterii tento axiom platí dvojnásob. Když se nedávno v České televizi v pořadu Události a komentáře v diskusi o Českých aeroliniích (ČSA) objevili dva politici – Jan Mládek za ČSSD a Michal Doktor za ODS – bylo jasné, že se nedozvíme vůbec nic. Uplynuly tři dny a Česká televize do stejného pořadu na stejné téma pozvala oba tyto politiky podruhé. Zase nic. Proč je tam zvali? Tito politici se totiž problematikou letecké dopravy nezabývají a situaci v ČSA do detailů neznají. Kdyby alespoň seděli v dozorčí radě aerolinek! To jsou momenty, kdy televizní divák cítí potřebu zavolat řediteli veřejnoprávního kolosu Jiřímu Janečkovi, aby vrátil poplatky. Pan generální ale politiky potřebuje a oni jeho také. ČSA politiky nepotřebuje, přesto se do nich cpou.
Bylo to přesně před šesti lety, kdy i do dění v ČSA silně zasáhla politika. ČSSD našla pro odcházejícího ministra obrany Jaroslava Tvrdíka prestižní post prezidenta národního leteckého dopravce. Tvrdíkovi, který měl jako bývalý náměstek ministra obrany pro ekonomiku i jisté zkušenosti s financemi, nelze upřít upřímnou snahu a obrovské pracovní nasazení. Jenže to nestačilo. Výsledek: po dvou a půl letech, koncem ledna 2006, musel nastoupit nový šéf Radomír Lašák, který měl se svým týmem firmu stabilizovat a připravit ji k prodeji. Sebevědomý Lašák měl také velké plány i schopnosti, jak je uskutečnit.
Po půlročním působení nového vedení byla přijata nová strategie, jež měla ČSA během tří let vyvést ze ztrátového hospodaření. V jádru se jednalo o posílení prodeje a zachování vysoké kvality servisu, zavedení nových dálkových linek do východoasijských zemí, restrukturalizaci a odprodej dceřiných společností. Plán se rozjížděl slibně, avšak od května 2007 začal strmý růst cen ropy. V červnu 2007 se barel prodával za 70 dolarů, o rok později až za dvojnásobek. Na podzim 2008 přišla bez zaklepání celosvětová ekonomická krize, která sektor letecké dopravy zasáhla okamžitě a velice citelně. Tak špatně jako nyní na tom letecká doprava ještě nikdy předtím nebyla. Mezinárodní sdružení pro leteckou dopravu (IATA) vydalo v červnu zprávu, podle níž skončí toto odvětví letošní rok se ztrátou devět miliard dolarů! „Dnešní ekonomické zhroucení nemá v minulosti precedent. Tohle je ta nejtěžší situace, jaké zatím naše odvětví čelilo,“ přiznal Giovanni Bisignani, generální ředitel IATA. Tato organizace výrazně korigovala své dřívější odhady. Ještě v březnu 2009 se domnívala, že celkové ztráty budou přibližně poloviční (více na straně 33). S něčím podobným počítal i Lašák. Čeští politici jsou najednou strašně chytří a když jeden ze dvou zájemců o ČSA (Air France-KLM) opustil soutěž, žádají Lašákův odchod.
Možná, že si šéf Českých aerolinií přál odchod politiků, když ze soutěže letos v dubnu vyřadili – s odvoláním na bezpečnostní riziko – ruský Aeroflot. Ne že by Lašák byl rusofilem, ale dobře ví, že pro ČSA je jediným nadějným trhem Východ a spojení s Aeroflotem by bylo přínosem. Rusové mají peníze i plán udělat z Prahy hub, odkud by se létalo zejména směrem na východ.
Evropská cesta privatizace (Air France-KLM) je pryč, ruská cesta je pryč, zbývá česká, která je „o koruně“ a možná o přerozdělení v igelitkách. Na této cestě ale stojí nepolitik – ministr financí Eduard Janota. Ten „za korunu“ aerolinky odmítá prodat. Navíc kdo zaručí, že kdyby zbylý zájemce ČSA koupil, za dva roky je neprodá například Aeroflotu?
Ať to s ČSA a s Lašákem po volbách dopadne jakkoliv, tato firma, která svůj první symbolický let zahájila 28. října 1923, se stává další obětí neschopné české politiky.
