V současné ekonomice žijí neproduktivní občané stále víc na úkor produktivních
Každý dluh je třeba splatit. Platí to pro běžné občany a mělo by i pro politiky, kteří svými rozhodnutími zadlužují stát. Každého, kdo dluh nesplatí, čekají tvrdé sankce. Pro politiky jako by to však neplatilo. Jenže jak je donutit k vyšší odpovědnosti při sestavování státního rozpočtu, jestliže mají pouze politickou, a nikoli trestněprávní odpovědnost?
Nezbývá, než aby je voliči v příštích volbách nezvolili. A to se nestane, mnoho voličů zneužívá sociální dávky, a proto jim vyhovují politici, kteří je svými sliby korumpují. Podnikatel Stanislav Bernard navrhuje zpoplatnění voleb například stokorunovým poplatkem. Domnívá se, že většina takových voličů by jej nebyla ochotná zaplatit, čímž by se snížil počet hlasů politikům, kteří nejvíc zadlužují stát (EURO 14/2010). Ale zkusme to obrátit. Možná že by se ještě vyšší počet takových voličů nedostavil k volbám v případě, že by za neúčast obdrželi na konto tisíc, a třeba i deset tisíc korun.
Při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 bylo v České republice zhruba 8,3 milionu oprávněných voličů. Z nich k nim přišlo pouze 5,3 milionu. Kdyby voliči dostali za neúčast ve volbách tisíc korun, je možné, že by se jich k nim dostavilo mnohem méně než v roce 2006 – snad i o dva až tři miliony. A pokud by dostali deset tisíc korun, pak možná ještě méně. I přes dopad na státní rozpočet ve výši několika desítek miliard korun by to mohlo přinést jednu výhodu: Voleb by se zúčastnili pouze voliči, kteří by se nenechali uplatit. Tedy zodpovědní, jež nezlákají populistické sliby politiků. A možná by začala platit i nepřímá úměra – čím méně voličů u voleb, tím více zodpovědných politiků v Poslanecké sněmovně.
Samozřejmě že tohle řešení není optimální. Růst státního dluhu nejen České republiky, ale i všech zemí západní civilizace je však problémem, na kterém se odhaluje přístup této civilizace k hrozbám. Nechat problém dospět do krajnosti a až poté se jím zabývat. Dosud Západ tyto problémy zvládal – ve 20. století zvládl nacismus i komunismus. Dnes je problémem zaopatřovací stát a s ním spojené zadlužování. A je ve hvězdách, je-li Západ stále Západem a zda se mu podaří – byť stejně jako v minulosti za cenu obrovských obětí – vývoj ukočírovat. V této souvislosti není na škodu si připomenout italského ekonomického historika Carla M. Cipollu. Dle něho se od 11. století, tedy od věku monarchie, podíl státních výdajů evropských států na HDP sice neustále zvyšoval, ale nikdy nepřesáhl pět až osm procent. Až s nástupem demokracií od první světové války se tento podíl začal prudce zvyšovat. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století činil 20 až 30 procent, v sedmdesátých 50 procent a v současnosti nikoli výjimečně i víc.
Této koroze západní civilizace si všiml už před listopadem 1989 Ludvík Vaculík. Ve fejetonu Čí je svět? z roku 1988 napsal: „Bojím se, že převaha méně odpovědných či snad méně lidsky vyspělých lidí během několika volebních období zničí Evropu: tím míním její přírodu, instituce, kulturu a ducha Evropy.“ A pokračuje: „Občanem se nikdo nerodí. Každý se rodí jen členem své rodiny. Občanem se stává pomalu. Neměl by tedy člověk nabývat občanských práv postupně? Uvažme, kdy asi začíná člověk chápat obec, její problémy, organizaci, a mít na ně platný názor. Tehdy by měl dostat volební právo obecní. Každý trestný čin by znamenal zbavení volebního práva: tedy podvodníci, zloději, vrahové a špatní spisovatelé by nemohli do veřejných věcí mluvit.“ K tématu se Vaculík letos dvakrát vrátil v rubrice Poslední slovo v deníku Lidové noviny.
Z hlediska státního zadlužování na Vaculíka navazuje německý filozof Peter Sloterdijk. Dle něho nežijeme v kapitalismu, ale v polovičním socialismu, který Evropané takticky nazývají „sociálně tržní ekonomikou“. V minulosti žili bohatí na úkor chudých. V současné ekonomice je tomu naopak – neproduktivní občané žijí stále víc na úkor těch produktivních. Téměř polovinu obyvatel každého západního státu tvoří lidé s malým nebo žádným příjmem. A do značné míry žijí na úkor druhé poloviny obyvatel, která platí daně. Pokud se tato situace začne radikalizovat, vznikne obrovský společenský konflikt. Jak mu zabránit?
