Mají Tošovský a Staněk svědčit v případě IPB?
Domníváte se, že bývalý premiér české vlády a někdejší guvernér ČNB Josef Tošovský by spolu s bývalým nuceným správcem IPB Petrem Staňkem měli svědčit v případě sporu s Nomurou?
- rozhodně ano 68,1%
- spíše ano 18,1%
- rozhodně ne 0,0%
- spíše ne 1,0%
- nevím, nemám názor 12,8%
Dotazovaní v anketě Manažerský barometr byli po dlouhé době téměř zajedno. S tím, že bývalý guvernér ČNB Josef Tošovský a někdejší nucený správce IPB Petr Staněk by měli svědčit v kauze Nomura, rozhodně souhlasí 68 procent manažerů, 18 procent tázaných uvedlo, že by spíše vydat svědectví měli. Jen jedno procento zastává stanovisko, že spíše ne.
První i druhý ohlas je nekompromisní: „Měli by být předvoláni jako svědci a pokud by odmítli svědčit, tak pouze s dodatkem, že by svojí výpovědí mohli obvinit sami sebe. V opačném případě bych navrhoval, aby byli obviněni z pohrdání soudem a na základě toho odsouzeni.“ „Rozhodně ano a doporučuji přezkoumat všechny přiměřené možnosti, jak ho k svědectví přinutit. Pokud bude prokázáno, že ČNB udělala chybu, budeme všichni platit a její představitel za nic neodpovídá? Kdo jiný by měl dokázat správně bránit zájmy naší republiky než ten, kdo proces řídil a má potřebné informace. Myslím si, že i motivaci, neboť přeneseně brání i svoji odbornost a osobní odpovědnost.“
Na skutečnost, že politická odpovědnost není ohraničená časem, upozornil další ředitel: „Je v zájmu nás všech, aby se zjistilo vše potřebné ke správnému posouzení. Navíc by se měli tímto aktem všichni politici dovědět, že vše co konají a o čem rozhodují, bude posuzováno velmi podrobně v době, kdy tak rozhodnou, či v době, kdy již u moci nebudou. Tedy aby rozhodování bylo činěno s plným vědomím odpovědnosti.“
K roli obou aktérů se vyjadřuje další skupina respondentů. Na morálku apeluje první z nich: „Oba byli v celém procesu výrazně zapojeni, pan Tošovský dokonce velmi aktivně, takže bych to považoval za samozřejmé. Je to samozřejmě otázka osobní odvahy, ale myslím i morální povinnosti obou.“ Následující dotazovaný se podivuje nad Tošovského postojem: „Každý by měl být schopen a ochoten nést následky svých rozhodnutí. Pamatuji se, že i týdeník EURO přinášel v letech 1999 a 2000 informace o utajených schůzkách guvernéra se šéfem ČSOB Kavánkem. Pokud byl aktivním tvůrcem rozhodnutí o ovládnutí IPB, nechápu, proč se svědectví vyhýbá.“
Následující hlas o nutné výpovědi někdejšího premiéra a guvernéra ČNB vůbec nepochybuje: „Kdo jiný by měl obhajovat postup české strany než bývalý premiér, za jehož vlády byl Nomuře umožněn úplný vstup do IPB, a který byl zároveň guvernérem ČNB, která na IPB uvalila nucenou správu?“
„Je to především otázka jejich svědomí. Formálně k tomu přinuceni být nemohou, ale jejich postoj samozřejmě cosi vypovídá - buď o nich samotných, nebo o procesu převzetí,“ míní další manažer.
Na to, zda je exguvernér ochoten posoudit a připustit svoji míru odpovědnosti, poukazuje následující odpověď: „Někdejší guvernér by měl rozhodně svědčit, a jeho nynější postoj je dalším potvrzením toho, že jeho ochota připustit osobní odpovědnost za chyby bankovního dohledu po dobu svého guvernérství je zcela minimální. Svědectví pana Staňka není rozhodující, protože vše podstatné se odehrálo předtím, než se ujal své role.“
Kategorické odezvy uzavírá následující: „Debatoval jsem o tom se svými anglickými kolegy, a ti říkají, že v civilizované zemi jde o „citizen duty“ běžnou občanskou povinnost. Problémem ale je, že žurnalisty zbožštěný Tošovský moc páteře nemá…“
Další reakce už tak jednoznačné nevyznívají. Například tato upozorňuje, že výpověď by nemusela být v zájmu českého státu:
„Neúčast vyvolává dotazy ohledně legitimnosti celého zásahu. Nicméně, je-li neúčast obou pánů v zájmu státu a českých daňových poplatníků, pak ať spíše nevypovídají.“
Racionální hledisko uvádí jiný manažer: „Nejsem právník, ale domnívám se, že právo odmítnout svědeckou výpověď je regulováno zákonem.“
Svědectví je zbraň dvousečná, konstatuje další respondent: „I u soudu platí, že každý má právo odmítnout svědčit, pokud by tím mohl přivodit trestní stíhání sobě nebo blízké osobě. Asi vědí, proč svědčit nechtějí.“
A poslední manažer uzavírá: „Vypovídat by měli. Má to ovšem jednu podstatnou podmínku, a to, že mají o čem. To by zase měli vědět vyšetřovatelé. Obecně si myslím, že svědčit by měli vždy všichni, bez ohledu na rasu, stáří, funkci a podobně.“
Odpovídalo 94 manažerů
