Kapitola XLIV.
Nacistické paralely * Hádanka pro čtenáře * Lovely punch!
Nacistické paralely
Říkají mu Topolánkův Šlouf, ale on o sobě tvrdí, že čte výhradně umělecké eseje a jinou náročnou literaturu, celého Platóna už prý prostudoval třikrát a mimoto sám píše básně a navrhuje design nábytku. Tento intelektuál k pohledání Marek Dalík, nebližší spolupracovník předsedy vlády Mirka Topolánka, přirovnal minulý týden v MF Dnes sám sebe k Martinu Bormannovi, nebližšímu spolupracovníkovi německého vůdce Adolfa Hitlera.
Veškerá nevraživost lidí v ODS vůči jeho osobě údajně pramení ze závisti, že on, Dalík, má k Topolánkovi velmi blízko. A stejné to prý bylo s nenávistí nacistických pohlavárů k Martinu Bormannovi.
Už je tedy evidentní, kdo před rokem poradil Mirku Topolánkovi, aby na snídani s týdeníkem EURO přítomným topmanažerům řekl, že po vítězných volbách mají očekávat „noc dlouhých nožů“. Tou nebezpečnou historickou paralelou myslel personální zemětřesení na státních úřadech a ve státem ovládaných podnicích.
Topolánek tehdy možná nevěděl, co slibuje, ale jako chlap by se měl držet slov. Vysvětleme mu, že noc dlouhých nožů neznamená vystřílení politických oponentů, ale čistku ve vlastních řadách. Při noci dlouhých nožů nenechal Hitler povraždit Židy, ale nejvyšší důstojníky elitních nacistických jednotek SA. Už je vám, pane předsedo, tedy „křišťálově“ jasné, co od vás všichni očekávají? A proč funkcionáři ODS nemají rádi Marka Dalíka?
Hádanka pro čtenáře
Cosi velmi shnilého nám bude možná padat na hlavu. Co bude příčinou? Jelito! Když to, totiž ho, tvořitel tvořil, soustředil se, aby byl politicky velepřítulný, ale nějak pozapomněl na - jak to říci slušně? Bystrost, možná. Když pak Jelito vyrostl, přiletěl do Jižní Koreje a pochválil své hostitele: “…sem nevěděl, že to tu máte v Severní Koreji tak pěkný …“. Velkým výkonem bylo tutlat výrok a následně poměrně emocionální reakce, aby nedošlo na diplomatickou demarši.
Možná jde o sofistikovaný záměr pana ministerského předsedy, jak ustanovením tohoto (až nyní) superexperta do významné funkce, v níž jsou mezinárodní styky denním chlebem, získat účinnou tajnou zbraň, schopnou téměř v okamžení dosáhnout přerušení diplomatických styků s jakoukoli zemí. K tomu by se ale měl premiér nejdříve ujistit, zda je toto skutečně jeho upřímné přání. A prověří přitom i profesionalitu a upřímnost svých poradců, když jim položí kontrolní otázku: Je toto vůbec možné? A je-li to možné, o které jelito jde?
Lovely punch!
V prvním, zahřívacím a ústavně vlastně ještě nedůvěryhodném kole vládnutí je potřeba zatleskat dobrému úderu neboli, jak s oblibou výskají komentátoři, „lovely punch!“. Inkasovali ho od nového ministra vnitra Ivana Langra všichni byrokrati parkinsonovského chovu, zpíjející se možností vytvořit nový bezpečnostně-informační centrální protiteroristický Moloch. Jak Langer minulý týden prohlásil, protiteroristický úřad se zřizovat nebude.
Moloch, jak víme z historie, byl nenasytný. Nová instituce vyžaduje všechno nové: objekty, kanceláře, nábytek, auta, systemizované pracovní tabulky, počítače, laptopy, palmtopy, skenery, tiskárny, plazmové televize, kvadrofonní audiosystémy, satelitní mobily, kryptospojení, zabezpečení, ostrahy, komunikační kanály. A v neposlední řadě i pár řídicích funkcí, z nutnosti a nezbytnosti (neboť boj proti terorismu je globálním hitem), aby reprezentovali naši, boji proti terorismu oddanou zemi. Nový Moloch by vyžadoval ty nejlepší a nejzkušenější týlové pracovníky. A aby mohli odpovědně splnit úkoly (které jsou podstatou Molochovy existence, ale to je „tajné“), musí jich tam být dost, nejlépe tak polovina. Hospodáři, personalisté, utajováci, bezpečáci, výcvikáři, materiáloví kompetenti, autaři, zbrojíři, správci aplikací, síťoví specialisté, psychologové, vnitřní ochranka… Co se pak vlastní operativní práce týče, běda těm několika „tažným“, kterým se nepodaří zařadit mezi ty „chovné“!
Mohl však vůbec Moloch hned fungovat a odpovědně vykonávat činnosti, pro něž byl zřízen? Téměř s jistotou lze říci, že Moloch by udělal zpočátku své činnosti, kdy by se měl učit a zabíhat a vylaďovat a koordinovat a synchronizovat a slaďovat, tolik bot, že by mohl co do národní nebezpečnosti konkurovat mytické Al Kajdě. A po nějaké době by se pravděpodobně došlo k závěru: ať se ochránci zvířat nezlobí, ale takové experimenty se mají nejdříve odzkoušet v zoo!
A tak lze pochválit manažerský tah ministra: máme tu tolik institucí a expertů, že stačí jednou již existující úřad učinit odpovědným za zpracovávanou problematiku, příslušně doladit mezirezortní součinnosti a informační toky. Zpočátku je nutno systém nepřetržitě a důsledně kontrolovat. Každého vzpurného a nespolupracujícího vedoucího funkcionáře netrestat, ale ihned vyměnit: ostatní se srovnají. A systém držet a nenechat se ovlivnit všelijakými inovacemi a modifikacemi. Jednoduchý systém, byť by nebyl zcela dokonalý, je totiž mnohem efektivnější, než když se stále komplikuje a mění. Nadto zkušenost napovídá, že většina „inovací“ má stejně za cíl dosáhnout větší samostatnosti v systému původně integrovaných útvarů, což vede ke korozi a vposledku k rozpadu systému. Proto rozhodnutí o tom, že koordinátorem boje proti terorismu bude ředitel BIS Jiří Lang, zaslouží potlesk na otevřené scéně.
