Překvapivou rezignaci ohlásil minulý týden místopředseda vlády Martin Jahn. Události věnujeme v tomto čísle Profitu velký prostor nejen proto, že odchází historicky první koordinátor ekonomických rezortů a člen vlády zodpovědný za podnikání. Jahnovo působení ve vládě především ilustruje mantinely demokracie, založené na konkurenci několika politických stran.
Zákony tu nevznikají „projektovým plánováním“, na kterém by pracovaly týmy nezávislých odborníků, ale tvoří se ve vírech stranických zájmů, lobbingu a vzájemných protislužeb.
„Reforma zdravotnictví je klasická projektová práce, kdy si jednotlivé týmy vytyčí cíle, rozdělí úkoly a společně se dojde k výsledku,“ říkal mi zhruba před rokem Martin Jahn ve své kanceláři ve Strakově akademii. Jeho návrhy na reformy ve zdravotnictví ale brzy poté narazily na politickou nevůli prosadit v tomto odvětví alespoň trochu logiky - a byly smeteny. Stejně tak to dopadlo s vicepremiérovým nápadem na zrušení živnostenských úřadů.
Pragmatika Jahna nakonec politika otrávila a raději se rozhodl jít za velkými penězi do byznysu. Neudržela ho ani vyhlídka bojovat v Praze se šéfem největší opoziční strany o středopravicové voliče. Do historie tak odcházející vicepremiér vstoupí možná jako autor vládní strategie hospodářského růstu, ale zcela určitě jako muž, který ukázal, že politika není pro manažery. Mají v ní totiž větší šance mistři politických šarvátek a tvůrci kompromisů než osamělí technokraté.
