Německo se má stát jedním z hlavních tahounů NATO. Bundeswehr ale klečí na kolenou.
Nejdřív se nad zemí rozvíří oblak sněhu. Až po několika vteřinách z něj vystoupá těžká helikoptéra CH-53. Manévr opakuje několikrát. „Tohle nám pomáhá v Afghánistánu, když přistáváme v nebezpečné zóně. Nejdřív rozvíříme písek na zemi a ta mlha nás pak chrání před ostřelováním“ popisuje jeden z techniků. Základna HSG 64 v bavorském Laupheimu má ve výzbroji celkem šedesát strojů CH-53, pět z nich teď pomáhá NATO v afghánském Mazár-e Šarífu. I když těžké dopravní helikoptéry americké výroby i dnes vzbuzují údiv, jde o poměrně starou techniku. První z nich dorazily do Laupheimu už před 47 lety. A pro luftwaffe je stále složitější udržet je v provozu. To mimo jiné dosvědčuje i trojice techniků, která právě v jednom z laupheimských hangárů tápe nad poškozeným motorem.
„Kvůli tomu, že jde o starší techniku, je pro nás velmi těžké shánět náhradní díly“ přiznává pilot zdejších speciálních jednotek. Mluví o kanibalizaci. „Prostě ze dvou helikoptér s různými závadami uděláme jednu funkční“ krčí rameny. To je hlavní důvod, proč se německá armáda na své dopravní vrtulníkové letectvo nemůže příliš spolehnout. Stroje CH-53 mohou být v průměru nasazeny jen čtyři měsíce v roce. Zbytek zaberou opravy. Řada helikoptér je navíc trvale uzemněna. Alespoň to tvrdí dokument berlínského ministerstva obrany, který v únoru unikl do několika redakcí.
Výčet odstavené techniky je ještě mnohem širší. V řádku „bojeschopný“ má dnes bundeswehr pouze 12 z celkových 62 bitevních vrtulníků Tiger, 105 z 224 tanků Leopard 2, 39 ze 128 stíhaček Euroflghter, a dokonce žádnou z šesti ponorek třídy 212A. V potížích jsou i nové transportní letouny A400M - do akce nyní mohou jen tři, což představuje pouhou pětinu z celkového počtu.
Nejsou díly
Podle Marka Galeottiho, šéfa Centra pro evropskou bezpečnost v Ústavu mezinárodních vztahů Praha, nyní Německo doplácí na dlouhodobou podfinancovanost své obrany. „Tím se samo v zahraniční politice vmanévrovalo do své nemilitaristické role“ říká Galeotti pro Deutsche Welle. Svá slova dokládá na příkladu techniky Leopard 2. „Tank není nic jiného než válečný nástroj. Zatímco třeba vojáka v džípu můžete poslat do humanitární mise v Africe, tank je prostě tank“ vysvětluje si Galeotti, proč třeba bundeswehr v posledních dvou desetiletích nechal své tankové vojsko dojít do žalostného stavu.
Čtěte: Zájem trvá. Berlín chce nadále prodat své helikoptéry české armádě
Stejně tak se do kritické situace dostalo i německé námořnictvo. Podle Hanse-Petera Bartelse, sociálnědemokratického poslance Německého spolkového sněmu, zodpovědného za kontrolu vojska, nemůže nyní Severoatlantická aliance, OSN ani Evropská unie v žádné ze svých operací počítat s německými válečnými fregatami. Například jedna ze tří největších německých lodí EGV Berlin a její zásobovací plavidlo EGV Bonn zůstanou v hamburských loděnicích mnohem déle než osmnáct měsíců, jak se plánovalo loni. Chybějí totiž náhradní díly. „Šest z našich patnácti starých fregat už bylo vyřazeno, ale žádná nová z řady F125 dosud nebyla zavedena do služby,“ prohlásil Bartels v bulvárním týdeníku Bild am Sonntag. Pro mezinárodní organizace jde přitom o poměrně frustrující informace. Německé námořnictvo se svou flotilou čítající téměř sto plavidel hraje klíčovou roli v řadě operací OSN a NATO po celém světě.
Kdo nahradí USA
Současná krize uvnitř bundeswehru - již sama ministryně obrany Ursula von der Leyenová vysvětluje jako dlouhodobé zanedbání - netrápí jen námořní alianční stratégy. Červené kontrolky blikají na všech velitelstvích NATO. Po nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa a potvrzení jeho chladného přístupu k evropským spojencům začalo být stále jasnější, že velmoci starého kontinentu, Francie, Německo a Británie, budou muset chtě nechtě převzít úlohu lídrů Aliance. Spojené státy už vyslaly několik nepřehlédnutelných signálů, podle nichž si budou nuceny evropské země v některých úkolech pomoct samy. Což vypadá komplikovaně.
| Bojeschopná technika |
|---|
| Podle čerstvé zprávy německé armády musí být řada letounů, helikoptér i tanků odstavena, protože chybějí náhradní díly a není na opravy. Pokud by tak nyní chtěl Berlín vyslat své vojáky do boje, může jim poskytnout |
| • Stíhací letouny Eurofighter: 39 (z celkových 128) |
| • Stíhací letouny Tornado: 26 (z 93) |
| • Dopravní helikoptéry CH-53: 16 (z 72) |
| • Dopravní helikoptéry NH-90: 13 (z 58) |
| • Bitevní helikoptéry Tiger: 12 (z 62) |
| • Dopravní letouny A400M: 3 (z 15) |
| • Tanky Leopard 2: 105 (z 224) |
| • Námořní fregaty: 5 (z 13) |
Zdroj: Report on the Operational Readiness of the Bunderswehr’s Primary Weapons Systems 2017
„Pokud se nějaké aktivity přímo nezúčastní Spojené státy, tak dát dohromady smysluplnou vojenskou akci představuje většinou problém,“ popsal loni týdeníku Euro generál Petr Pavel, šéf Vojenského výboru NATO. Uvnitř Aliance je prý patrná snaha, aby evropští spojenci přispívali mnohem výrazněji a v řadě ohledů se osamostatnili.
To může být velký zádrhel. Potíže s výzbrojí svých vojsk řeší Berlín, Londýn i Paříž. A i když po škrtech - ve financích, používané technice i počtech vojáků -z minulých let teď otáčejí a své armády chtějí opět posilovat, dohnat resty a bující vnitřní dluh bude trvat ještě dlouho. Ostatně stačí připomenout mnohem menší české ozbrojené síly a jejich přešlapování.
Dobrým příkladem je opět Německo. Tam už loni v březnu vláda schválila finanční plán na nejbližší léta. Dokument mluví o tom, že obranný rozpočet do roku 2021 vystoupá o 8,3 miliardy eur na 42,3 miliardy. Otázkou zůstává, jak se nyní k navyšování postaví nová vládní koalice. S rostoucími výdaji na obranu nesouhlasí někteří sociální demokraté. Tvrdí, že rapidně se zvyšující armádní rozpočet největší ekonomiky kontinentu nemusí na ostatní evropské země působit dvakrát přátelsky.
Jak to dopadne?
Taková slova rozhodně netěší dvě tisícovky lidí pracující na vrtulníkové základně Laupheim, ležící sto kilometrů od Bodamského jezera. Už dlouho se těší, jak od roku 2023 začnou u jejich hangárů přistávat nové helikoptéry. A jak se s posledním obstarožním strojem CH-53, s nímž američtí mariňáci bojovali už ve Vietnamu, rozloučí o sedm let později. Na pořízení šedesáti nových modelů CH-53K Sea Stallion (Sikorsky-Lockheed Martin) či CH-47F Chinook (Boeing) má bundeswehr připraveno v přepočtu 103 miliard korun.
Pokud ale obranný rozpočet německého vojska nebude stoupat tak, jak se loni naplánovalo, vojáci musejí na moderní techniku zapomenout. Vidina se rozplyne a technici budou kanibalizovat další a další helikoptéry. A nejen je.
Přečtěte si také:
