Babišův kabinet je v půlce běhu. Ve dvou letech vládnutí stihl rozdat sociální dárky a zakleknout na státní firmy.
Uplynuly dva roky od doby, kdy se vlády ujal kabinet Andreje Babiše, tehdy ještě menšinový. Výročí poločasu vlády přichází přesně v době, kdy není jisté, zda příští dva roky také Andrej Babiš v roli premiéra dovládne. Střet zájmů, ze kterého ho Evropská komise viní, tlačí Babiše k tomu, aby se buď zřekl dotací pro své bývalé firmy, nebo aby nebyl premiérem. Při volbě, kterou bude muset dříve nebo později udělat, je nejelegantnějším východiskem model, kdy bude dále předsedou strany, ale premiérem bude jiný člen hnutí ANO.
Týdeník Euro sestavil seznam nejslabších míst programu Babišova kabinetu. Střet zájmů je samozřejmě tím největším. Vláda ale kulhá i v tom, co si sama vytyčila jako priority, třeba v přípravě dopravních staveb, boji proti korupci nebo snižování zátěže pro podnikatele.
Boj proti korupci
Babišova vláda si vytkla protikorupční tažení jako jeden z hlavních cílů svého působení. Potíž je ale v tom, že zrovna z úst premiéra podezřelého ze střetu zájmů zní tyto teze pouze jako marketingový tah. Vládě je ke cti, že se do tématu pustila, jenže stačí se podívat blíže, jak zákony vypadají nebo jak pokračuje tempo jejich schvalování, a dojem z přijímání zákonů na oko jen zesílí.
Prvním příkladem může být zákon o lobbingu. Třeba v USA má obdobný zákon dlouhý vývoj a je jedním z pilířů transparentnosti, v Česku jde ale o paskvil, k němuž se sešly stovky připomínek, nesouhlasí s ním řada ministerstev, ruce od něj dala pryč i Legislativní rada vlády. Je proto jasné, že návrh, který leží od léta ve sněmovně, neměla v takto nepřipraveném stavu vláda vůbec předkládat. Ze zákona zavádějícího mimo jiné registr lobbistů a lobbovaných je navíc vyjmut prezident republiky.
Novela zákona o svobodném přístupu k informacím jde z vlády do sněmovny také s řadou rozporů. Místo aby zpřesnila okruh těch institucí, které mají informace veřejnosti poskytovat, staví spíše ministerstvo vnitra hráze. Instituce dostávají širší možnost nechat si za informace zaplatit, mohou také žadatele odmítat, pokud si myslí, že je zatěžuje nebo tlačí na osobu, které se mají informace týkat. Přitom stále není definováno, jestli se má právo na informace týkat takových firem, jako je například ČEZ.
Jiné zákony vláda třeba ani neprojednala. Například ten o ochraně oznamovatelů korupce nebo klíčovou normu o státním zastupitelství. V ní se hraje o to, aby nebyl nejvyšší státní zástupce prakticky kdykoliv odvolatelný vládou, a v druhé linii také o to, jak dlouho na svých postech ještě vydrží nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová a její olomoucký kolega Ivo Ištvan. Boj se ale vede také ohledně toho, kdo bude vybírat vedoucí státní zástupce, respektive jak silné v tom bude ministerstvo spravedlnosti.
Česko také stále nemá veřejný registr skutečných majitelů firem, který po něm chce kvůli boji proti praní špinavých peněz EU. Zákon se týká i svěřenských fondů, do nichž mimo jiné vložil majetek premiér Andrej Babiš.
Celý text najdete v aktuálním vydání týdeníku Euro, které vychází 9. prosince. V elektronické verzi ke stažení na www.alza.cz/euro.
