Systém omezování nezákonného námořního rybářství začíná fungovat. Pomalu a s obtížemi
Kdo by letos na jaře seděl v družici usazené napevno nad Indickým oceánem, byl by svědkem zvláštního výjevu: dvě lodě, plující pod liberijskou vlajkou, se plahočily od přístavu k přístavu, od východu Afriky přes řadu ostrovních států až po jih asijské pevniny, aniž by cokoli naložily či vyložily.
Důvodem pro takové počínání byla složitá mezinárodní akce, jejímž cílem bylo posvítit si na nezákonný trh s rybím masem a mořskými plody.
Výsledek dává důvod k jisté dávce optimismu, že ilegální obchod bude možné omezit natolik razantně, aby se přestal vyplácet. Právě to je považováno za nezbytný předpoklad zachování některých druhů ryb – jednak jako součásti přírodního bohatství planety a důležitého účastníka jejích mnoha ekosystémů, ale také jako zdroje potravy pro mnoho z nejchudších obyvatel země. Samotný průběh akce však zároveň případný optimismus mírní.
Zavřené přístavy Obě lodě, Premier a Solevant, patří – či alespoň v inkriminované době patřily – přes komplikovanou síť vlastnických vztahů jihokorejskému konglomerátu Dongwon Industries.
Podle zprávy úřadu OSN pro potraviny a zemědělství (FAO), jenž akci koordinoval, „byly obě lodě v období od listopadu 2012 do září 2013 identifikovány jako podezřelé“ z účasti na ilegálním obchodu s rybami. (Jakým způsobem a kdo přesně takovou identifikaci provedl, zpráva z pochopitelných důvodů neuvádí.) Na konci roku 2013 vznesl úřad oficiální dotaz stran aktivit obou lodí na jihokorejskou vládu. Soul dal víceméně od plavidel i jejich majitele ruce pryč. O několik týdnů později se Premier a Solevant objevily ve východoafrických přístavech, aby tam vyložily náklad sestávající především z tuňáků a langust. Čekalo je však překvapení: přístavy do té doby vstřícné je jeden po druhém odmítaly. Keňa a Mosambik v lednu dokonce odmítly lodím vydat rybářskou licenci ve svých vodách.
I Port Victoria na Seychelách, v ráji obchodu, jenž by jinde narazil, ukázal lodím pomyslné dveře na širý oceán.
V březnu odmítla Premieru i Solevantu obnovit licenci i Tanzanie; stejný záměr daly najevo i Komory, nijak proslulé jako bašta mezinárodního práva. V půli dubna se majitelé lodí obrátili na Mauricius – ale tamní úřady je také odmítly.
Tou dobou už o Premieru i Solevantu věděly nejen úřady zemí, v jejichž přístavech hodlali jejich majitelé svůj náklad prodat.
Loď a její putování Indickým oceánem se staly předmětem více než padesáti novinových článků (tvrdí FAO) a terčem všeobecné pozornosti od blogerů až po aktivisty, kteří na její příď vyvedli v Tanzanii nápis „ilegální“.
Poté 22. dubna majitel lodí hru vzdal. Jihokorejská firma Dongwon Industries zaplatila dva miliony dolarů liberijské vládě jako formu doznání, že se Premier a Solevant na ilegálním obchodu s rybím masem podílely. Až poté, na začátku května, jejich pouť skončila ve srílanském Kolombu. Odtamtud odpluly na východ do Koreje.
Příliš mnoho rybářů Byla to jedna z prvních ukázek mezinárodního tlaku, jenž má nezákonný obchod omezovat. Zákonný rámec pro celou akci vznikl v roce 2009, kdy na popud OSN za tímto účelem podepsalo 91 zemí dohodu o koordinaci činnosti úřadů ve svých přístavech.
Od té doby však uplynulo téměř pět let, než v síti dohody uvázly první velké ryby.
To může být tempo příliš pomalé. Více než 87 světových lovišť je podle letošní zprávy FAO s různou měrou intenzity přetěžováno. I kdyby přitom existovaly jen oficiální, legální flotily (viz graf), jejich lodě by byly schopné lovit ryby více než dvojnásobně rychleji, než jak je k obnovování lovišť třeba. Nelegální obchod pak samozřejmě nezná žádné skrupule; a ačkoli tvoří jen zhruba desetinu tržeb celkového obchodu, podle objemu ulovených ryb je to již třetina.
To samozřejmě tlačí ceny ryb dolů, jakkoli je složité přesně odhadovat o kolik. Jisté však je, že signatářské státy dohody za loňský rok vydaly celkem 30 miliard dolarů na výstavbu obzvlášť praktických velkých lodí o výtlaku nad tisíc tun (velmi razantně si v toto směru počínají Rusové). Problém je v tom, že čím úspěšněji budou oficiální plavidla vzdorovat těm nelegálním, tím méně prostoru bude zbývat ohroženým druhům k obnovení vlastní populace.
Koordinace přístavních úřadů je proto vítaným prvním krokem ve snaze černý rybí trh omezit. Akce proti dvěma korejským lodím však zároveň odhalila její slabiny. Server Africafisheries.com, jenž se snaží ilegální trh monitorovat, je popsal takto: „Omezené lidské zdroje; komunikace mezi vládami jednotlivých zemí nemá v této oblasti standardizovaný protokol, a je proto neúnosně komplikovaná; slabá informovanost úředníků a strážců zákona v jednotlivých zemích; a konečně, nejasný právní rámec zásahu proti lodím, které jsou podezřelé z účasti na nezákonném rybolovu.“
I proto připravuje FAO další kroky. Prvním z nich je registrace rybářských lodí. Ačkoli to zní neuvěřitelně, tyto lodě měly až do konce roku 2013 výjimku z jinak závazného předpisu zakotveného do mezinárodního práva o sedmimístném identifikačním čísle, jež musí mít každá loď o výtlaku nad sto tun. Za první rok se však s registrací přihlásil jenom zlomek z celkového počtu plavidel, „řádově stovky“, uvedla FAO.
Ale ani registrovaná plavidla nemusejí být čistá. „Ukázalo se například, že adresa sídla vlastníka jedné ruské rybářské lodi je jenom prázdná parcela v Moskvě,“ uvedl jeden ze spoluautorů zprávy, šéf britské komise pro námořní obchod Alex Gray. Práce jeho a jeho kolegů teprve začala. l
Více než 87 světových lovišť je různou měrou přetěžováno. I kdyby přitom existovaly jen oficiální flotily, jejich lodě by byly schopné lovit ryby více než dvakrát rychleji, než je třeba k jejich obnovování. Rybí byznys v číslech Pokud není uvedeno jinak, údaje pocházejí z roku 2013. 238,5 mld. USD – celosvětový objem legálního obchodu s rybím masem (a mořskými plody) 25 mld. USD – objem obchodu s nezákonnými úlovky 154 mil. tun – celková spotřeba rybího masa 138 mil. tun – přímá lidská spotřeba rybího masa 9,1 kg – spotřeba rybího masa na hlavu v Africe (nejnižší) 18,8 kg – průměrná světová spotřeba rybího masa na hlavu 20,7 kg – spotřeba rybího masa na hlavu v Asii (nejvyšší) 11,5 mil. tun – celkový objem úlovků sladkovodních ryb 78,9 mil. tun – celkový objem úlovků mořských ryb 44,3 mil. tun – celkový objem sladkovodního chovu 19,3 mil. tun – celkový objem chovu mořských ryb Zdroj: FAO
O autorovi| Daniel Deyl • deyl@mf.cz
