F o n d y a d a n ě
Ačkoliv se čeští zákonodárci usnesli na tom, že netřeba daněmi trestat akcionáře a podílníky za to, že se jejich fondy slučují či přeměňují na jiné subjekty, největší problém procesu otevírání fondů neodstranili. Pochybný likvidační zůstatek bude i nadále podléhat neurčitelné a nesmyslné dani.
Již několik dní platí novela zákona o daních z příjmů, která přináší na kapitálový trh a do kolektivního investování poměrně zásadní změny. Přesto se o ní na veřejnosti příliš nehovořilo a média si jí téměř nepovšimla. Důvod je jednoduchý, sněmovna ji přijala 28. prosince, v době tradičně pokleslého pracovního úsilí.
Pohodové slučování
Novela se dotýká kolektivního investování v jednom jediném odstavci. Ten pomáhá především podílníkům slučujících se fondů. V takovém případě totiž bývalí podílníci zanikajícího fondu dostávají nové podílové listy, protože subjekt, jehož byli podílníky, přestává existovat. Doposud bylo otázkou, zda by neměl být případný zpětný prodej takového cenného papíru zatížen po dobu následujících šesti měsíců daní. Ta se odvádí tehdy, prodá-li fyzická osoba se ziskem jakýkoliv cenný papír do šesti měsíců od nákupu. Tento problém se týká jak slučujících se, tak i takzvaných otevírajících se fondů (přeměňujících se na otevřené podílové z uzavřených či investičních). Právě zmíněná novela jej definitivně vyřešila tím, že šestiměsíční období se podle ní nebude přeměnami či slučováním obnovovat. Alespoň tak vnímají daňoví poradci ustanovení, které říká, že „doba šesti měsíců mezi nabytím a prodejem cenného papíru u téhož poplatníka se nepřerušuje při přeměně investičního fondu na otevřený podílový fond, při přeměně uzavřeného podílového fondu na otevřený podílový fond, při změně obhospodařovatele podílového fondu, při sloučení a splynutí podílových fondů a při sloučení, splynutí a rozdělení investičního fondu.
Tato zdánlivě nepodstatná změna usnadňuje například nedávno ohlášený proces sloučení dvou menších fondů investiční společnosti CA IB Fund Management s mamutím Pioneer Trustem. Přestože nástupnickým subjektem bude Pioneer Trust a fondy CA IB přestanou existovat, jejich podílníci nebudou znova podléhat šestiměsíční lhůtě, byť získají při sloučení vlastně nové cenné papíry. Budou mít totiž podílové listy Pioneer Trustu namísto dosavadních CA IB.
Otevření je dražší
Šestiměsíční lhůta by se měla, jak vyplývá z citované pasáže novely, řídit stejnými pravidly i při otevírání fondů. U tohoto procesu však trápí, nebo by alespoň měl, podílníky a akcionáře mnohem závažnější problém. Má je totiž s největší pravděpodobností stihnout daň z rozdílu mezi nákupní hodnotou akcie či podílového lis-tu a hodnotou listů nástupnického otevřeného fondu. Na ty se totiž na finančních úřadech, alespoň některých, hledí jako na likvidační zůstatek. A u toho je jedno, zda jej investor získal po šesti měsících držení cenného papíru, či dříve. A dokonce i to, zda jej získal z cenného papíru pocházejícího z kuponové privatizace, přičemž u prodejů je takový výnos od daní osvobozen.
Na tento problém poprvé veřejně upozornil člen představenstva a náměstek generálního ředitele IKS Komerční banky Jiří Chroustovský. „Zdá se, že záleží jen a jen na finančním úřadu, jak situaci posoudí. A zatím to vypadá tak, že bychom podle jeho názoru daň platit měli, prohlásil v létě loňského roku. Od té doby se na situaci nic nezměnilo.
Podstata problému je následující. Ačkoliv se proces přeměny uzavřených a investičních fondů na podílové nazývá otevíráním, v podstatě jde o zánik jednoho subjektu a vznik nového, který přebírá jeho aktiva (a snad i závazky - o této věci zákon nehovoří a na Komisi pro cenné papíry a ministerstvu financí na to mají různé názory). U investičního fondu jde podle nedokonalé legislativy dokonce zřejmě o likvidaci se vším všudy. U obou typů jde ale o zánik. A podílové listy, jež každý akcionář či podílník obdrží namísto starých listů či akcií, představují podle jednoho z možných výkladů zákona podíl na likvidačním zůstatku. A ten představuje zdanitelný výnos. Přestože akcionářům a podílníkům se jen změní charakter jejich cenných papírů a jejich investice.
Aby byla celá věc komplikovanější, platí tuto daň likvidovaný subjekt, přičemž se nedaní samotný likvidační zůstatek, nýbrž rozdíl mezi ním a cenou, za níž ten který investor akcii či podílový list nakoupil. „Fond tak má povinnost zjistit, za kolik kdo jeho cenné papíry nakoupil, ale přitom na to nemá právo a ani žádné možnosti, jak to učinit, komentuje situaci Chroustovský s tím, že například v případě reinkarnace fondu Universum se nakonec danilo paušálně.
Nejistota podílníků, smutek akcionářů
Přestože týdeník Euro upozornil na problém daní při otevírání fondů již loni začátkem listopadu, zákonodárci se tomuto problému více méně vyhnuli. Pokud jde o investiční fondy, ponechali vše zcela beze změny. U podílových fondů však novela nehovoří až tak jasně. Osvobozuje totiž od daně i příjmy podílníků ze zrušení podílového fondu, přesáhne-li doba mezi nabytím podílového listu a vyplacením podílu šest měsíců. Jenže ouha, ačkoliv daň se stanovuje individuálně u každého podílníka podle jeho osobního zisku, jejím plátcem je fond, přesněji řečeno investiční společnost. Ani několik daňových poradců, na něž se Euro obrátilo, nedokázalo tento oříšek rozlousknout. Pokud nevydá ministerstvo financí k novele závazný výklad, zbude to opět na finančních úřadech.
