Restaurace situovaná v přízemí rohového, původně gotického domu v sousedství kostela svatého Petra, ukrývá ve sklepení bohatou vinotéku a profiluje se jako specialista na staré české receptury, především zvěřinu, hovězí masa a říční ryby. Těžko posoudit, jaká je tu návštěvnost uprostřed týdne, my jsme si v časové tísni zvolily předvíkendový večer. Dlužno říci, že hodnou dobu jsme tmavou klenutou místnost, kde se dříve nacházely sklady, obývaly výhradně samy. V průběhu večera se naštěstí dostavilo pár dalších hostů, bez výjimky cizinců. Slovo naštěstí jsme užily úmyslně: interiér, byť s nejlepší vůlí a zřejmě i nejlepším možným vkusem zařízený, působí chladně a lehce strašidelně, zhruba jako dekorace pro ples upírů. K dovršení zmíněného dojmu odbíjejí v rohu respekt budící hodiny každou uplynulou půlhodinu a aristokraticky vyhlížející rodina Španělů, usazená kolem kulatého stolu, kupodivu vytváří svůj symetrický odraz v závěsném zrcadle. V duchu zdejší atmosféry a Polanského filmové předlohy bychom totiž čekaly, že se v ozdobném rámu bude zrcadlit jen zdejší interiér plný naškrobených ubrusů, křišťálových lustrů, planoucích svícnů a čalouněných seslí, případně v druhém plánu naše maličkost. Poněkud klaustrofobní charakter prostoru umocňují historizující vitráže, ta největší s motivy Karlova mostu, za nimiž se přízračně míhají stíny pouličních chodců, aniž by ovšem navozovaly sebemenší kontakt s vnějším světem.
Zato se před námi zpřítomnila škvarková pomazánka a dva krajíčky chleba typu Šumava včetně objednaných předkrmů: lehkého salátu z fenyklu, mrkve a řapíkatého celeru (který nám bez problémů na naše přání naservírovali jen v poloviční dávce) a talíře ryzců. Prvním z entrées je věru nekomplikovaná, nahrubo nakrouhaná směs zmíněných zelenin, ochucená na půl cesty. Dolaďujeme ji za pomoci donesených ochucovadel a konstatujeme, že přesně takhle bychom si salát zvládly udělat také coby jakousi pětiminutovou kompromisní rychlovku, když člověk nemá čas vařit.
Dalším předkrmem je devět celých malých ryzců pravých (dodavatele se nám od obsluhy nepodařilo zjistit), opečených nikoliv na inzerovaném olivovém oleji, ale na sádle – což by vzhledem k charakteru místní kuchyně bylo úplně v pořádku, kdyby ovšem jídelní lístek nesliboval něco jiného. Houby vykazují svou typickou, mírně nahořklou chuť, jen jsou trochu příliš mastné a jejich konzistence připomíná nepříliš vábný vlhký hadřík. Lesní houba jako by přímo volala po nějaké bylince, třeba tymiánu, místo toho je doplněna pouze pokrájenou kudrnkou (kdyby aspoň aromatičtější hladkolistou petrželkou) a docela nesmyslnou oblohou (měsíčky rajčat, salátu frisée a obou variant lollo). Celá kreace nás tudíž nikterak neuhranula.
Bažantí prsa, která jsme volily jako první z hlavních chodů, jsou zato naprosto prvotřídní. Restaurant si právem ze zvěřiny vytvořil svou vlajkovou loď. Křehké, bělavé maso neutrálnější chuti podmalované slanější omáčkou trefně podporuje štědrá kupka červeného zelí skutečně mistrovského provedení. Rozeznáváme přítomnost jablek a červeného vína, poměr slané, sladké a nakyslé chuti byl vybalancován na sto procent. Doprovod tomuto skvostu tvoří dva kypré karlovarské knedlíčky, ani trochu suché či naopak slizké, jak tomu občas bývá. Možná by mohly být i tři, ale jinak – bravo!
Druhým reprezentantem hlavní nabídky jsou prsíčka z divoké kachny s černou omáčkou po staročesku s bramborovými placičkami – další trefa! Tmavé maso je měkoučké opravdu jako ten příslovečný dort, jen se rozsýpá. V temné omáčce – barvu v mihotavém svitu svící jen odhadujeme – nacházíme pár rozinek, v chuti jsou jasně znát sušené švestky a červené víno. Jak posléze zjišťujeme u našeho v tomto případě výborně informovaného číšníka, dalšími ingrediencemi jsou pivo, povidla a ořechy. Omáčka i maso působí naprosto vynikajícím dojmem, bramborové placičky jsou však maličko buchtičkovité, cítíme spíš mouku než brambory, navíc prakticky neslané, což vzhledem ke sladké omáčce není zrovna žádoucí. Celkový dojem však pošramotily jenom zlehýnka.
Nezbývá než vyzkoušet některý z dezertů, nejzajímavěji nám znějí smažené švestky plněné mandlí, v záloze máme i doufejme neškodný ananas se zmrzlinou. Třebaže donesený talíř zcela neodpovídá představě, kterou jsme si o moučníku vysnily (bílá porcelánová plocha nabízí pětici drobných útvarů, připomínajících nejspíše smažené žampiony či kuřecí nugetky), pouštíme se do jídla s nejvyšším nasazením. Prostor mezi „nugetky“ byl přizdoben šrafurou z jakéhosi červeného sirupu a snítkou máty. Podezřelá ale bohužel není jen vnější prezentace; panáda, neboť o těstíčku nemůže být řeč, kolem sušených švestek je tvrdá, drobivá, mastná a téměř slaná, tušíme, že příprava dezertu probíhala ve fritéze. Samy švestky také nejsou nijak sladké a měkké, co na tom, že namísto pecky byly vylepšeny mandlí. Dusivost celé kreace nevyvažuje zhola nic, slíbená lesní omáčka je redukována na zmíněnou červenou šrafuru na bázi vína, která by jinak nechutnala špatně. Koho jen mohla tato šílená koncepce napadnout?
Rezervista ananas, který měl poskytnout odpočinek od nevydařených smaženek, však sotva utrží více chvály: ne zcela sladký plod byl totiž nakrájen zřejmě ne zcela pachuprostým nožem případně na ne zcela pachuprostém prkénku, nepochopitelně totiž zatouchá sádlem či uzeninou. Navíc byl místo deklarovaných ořechů posypán plátky mandlí, z nichž některé chutnají žlukle. Za doprovodnou zmrzlinu byla namísto obvyklejší a neutrálnější vanilkové novátorsky zvolena citronová, jejíž ostrá nakyslá chuť převálcovala kromě sádlového pachu naprosto vše. Spodní tři plátky ananasu, po němž byla tato fraška hrdě pojmenována, tudíž vyšly z celého klání jako zbyteční nejapní statisté.
Má snad být pravidlem, že „lepší“ restaurace zaměřené na českou kuchyni bravurně zvládají masité pokrmy a omáčky, zatímco jejich předkrmy se tváří přinejmenším rozpačitě a dezerty jsou doslova pod obraz? Pár takových už jsme totiž navštívily. Co tento fenomén způsobuje? Lehkomyslné podceňování úvodních a závěrečných chodů či nedostatek fantazie? Přinejmenším v kategorii moučníků má česká kuchyně rozhodně co nabídnout. Kéž by se už konečně české hospody vykašlaly na všechny paskvilotvorné snahy o cuisine nouvelle a pokorně se vrátily do doby před válkou… Komunismus znamenal postupný, leč naprostý úpadek české gastronomie, v kteréžto oblasti asi úplně nejhůře dopadlo cukrářství. Třebaže už se přece jen najde pár slušných cukráren, v mnoha restauracích platí moučníky stále za umouněnou popelku, a to bohužel často i v těch „lepších“.
Částka 2080 korun nám tudíž za dva skvělé, dva průměrné a dva podprůměrné chody logicky nepřijde přiměřená. Máte-li však rádi staročeskou kuchyni, odpusťte si předkrm (ačkoliv jsme z několika stran slyšely, že místní vývar s celestýnskými nudlemi nemá chybu) i dezert, a budete patrně spokojeni. Pokud ovšem k jídlu nechcete vypít rovnou celou láhev, nabízí se vám na výběr pouze sklenička Müllera nebo Vavřince – což je opravdu málo. I vzhledem ke krizi totiž už i v Česku přibývá lidí, kteří v restauracích odmítají platit horentní sumy a raději si dobré víno (a jídlo) vychutnají doma. Jestliže si gastronomické podniky chtějí udržet klientelu, měly by si tuto skutečnost uvědomit a vyjít jí vstříc.
Restaurant U Petrské věže
Adresa: Petrská 12, Praha 1
Tel.: 222 329 856, 2222 325 351
restaurace@upetrskeveze.cz
www.upetrskeveze.cz
Otevírací doba: po–pá 12–24, so–ne 18–01
Druh kuchyně: staročeská a mezinárodní
Platební karty: všechny běžné
Cena vody: Mattoni 0,33 l/50 Kč
Země původu nabízených vín: ČR, Francie, Itálie
Hodnocení restaurace:
jídlo 37 bodů z 50
obsluha 17 bodů z 20
nápoje 7 bodů z 10
prostředí 7 bodů z 10
Kvalita/cena 5 bodů z 10
Celkem 73 bodů z 100
VALUE FOR MONEY 5/10
+ výborná omáčková klasika
– ke konci večera kvůli doutníkovému odéru téměř nedýchatelno, ostudné účtování couvertu
Výběr z jídelního lístku:
Míchaný salát z fenyklu, karotky a řapíkatého celeru 180,-
Ryzce pravé na olivovém oleji 280,-
Prsíčka z divoké kachny s černou omáčkou po staročesku s bramborovými placičkami 420,-
Pečená bažantí prsa s červeným zelím po staročesku a karlovarské knedlíky 390,-
Smažené švestky plněné mandlí v těstíčku s lesní omáčkou 190,-
Tenké plátky čerstvého ananasu s ořechy a zmrzlinou 180,-
Výběr z vinného lístku :
Lugana Sergio Zenato D.O.C, Veneto Azienda Zenato, r. 2004 1660,-
Sancerre „Les Pierres Blanches“, A.O.C., Loire, Donatien Bahuaud, r. 2005 1780,-
Chablis 1er Cru „Montée de Tonnerre“ A.O.C., r. 2005 2480,-
Velké Pavlovice obl. Bořetice, rodinné vinařství Springer, výběr z hroznů, r. 2006 1080,-,
Francesca, Znojmo obl. Dobšice, p. Horst, r. 2005 790,-
Chateau Beycherelle 4eme Grand Cru Classé Bordeaux, Saint-Julien A.O.C., r. 1995 6420,-
Taittinger Rosé Prestige, Champagne, Maison Taittinger A.O.C. 3460,-
