Zdálo se to nemožné, ale Varšava se v polovině března pokusila překonat Prahu v soutěži o nejefektivnější střelbu do vlastní nohy (vzpomeňme na odvolání Topolánkovy vlády uprostřed předsednictví EU), když přímo na summitu Unie hlasovala jako jediná proti Donaldu Tuskovi v čele Evropské rady. Jako důvod premiérka Beata Szydlová uvedla, že Tusk své evropské funkce využívá k vměšování se do vnitropolitických potyček v Polsku, což je prý absolutně nepřijatelné.
Tusk skutečně jakousi skutkovou podstatu k takovému tvrzení sám naplnil, když loni v prosinci ve Vratislavi vyzval polskou vládu k „respektování ústavy“. Pod jeho slova by se ovšem podepsal v Bruselu každý oficiální činitel; Evropská komise ostatně zvažuje, že vůbec poprvé za svou existenci vyzkouší tzv. nukleární řešení (článek 7), jež spočívá ve zbavení členského státu hlasovacích práv za nedemokratické chování. Důvodem je právě to, že vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) už loni prakticky nasadila náhubek Ústavnímu soudu, když mu zákonnou novelou přikázala zabývat se případy nikoli podle naléhavosti, nýbrž v chronologickém pořadí.
Ústavní soud sice novelu ihned prohlásil za neústavní, avšak jeho rozhodnutí nabývají právní účinnosti teprve v okamžiku, kdy jsou otištěna v oficiálním věstníku soudu. Co čert nechtěl, všechny tiskárny v Polsku jsou dnes pod kontrolou vlády, takže rozhodnutí soudu se doteď nepodařilo vytisknout - s celkem poctivým odůvodněním, že jsou v rozporu s vládní zákonnou novelou. Vítejte v zemi anachronických politiků, kteří přísahají na to, že blázni nejsou oni, nýbrž postmoderní Brusel.
Tusk mi zabil bratra
Dokud vlivný předseda PiS Jaroslaw Kaczyňski jen upozorňoval na nebezpečí ze strany migrantů, kteří podle něj šíří prvoky, již jsou sice pro jejich organismus neškodní, ale v Evropě mohou vyvolat epidemii; bralo se to jako domácí folklor. Svým voličům se PiS úspěšně prezentuje jako strana, již nemohou „fanatičtí multikulturalisté“ v Evropě vystát, a to právě proto, že v Polsku dokázala zachovat tradiční hodnoty a zdravý selský rozum nezkažený politickou korektností. Jenže její reakci na to, že údajně „německého kandidáta“ Tuska spolu s Berlínem podpořil i celý Visegrád, včetně duševně spřízněných spiklenců z Budapešti, by zřejmě každý (dokonce i nemultikulturní a politicky nekorektní) psycholog označil za poněkud infantilní.
Beata Szydlová na témže summitu EU hlasovala proti všem jeho dalším závěrům včetně stanovisek k obchodu, obraně a k politické nestabilitě na Balkáně. Jak to souviselo s Tuskem, vzápětí vysvětlil ministr zahraničí Witold Waszczykowski bulvárnímu deníku Super Express: „Po mnoho let jsme byli udržováni v naivní představě, že EU je klub altruistů, jemuž jde o jednomyslný výsledek. Od včerejška víme, že tomu může být jinak, že můžeme být kdykoli podvedeni.“ Vůči EU proto vyhlásil „negativní politiku“: „Budeme blokovat různé iniciativy, prostě hrát tvrdou hru.“ Televize TVN24 následně vysílala publicistický program o „syndromu 39. roku“.
Na Tuska míří trestní oznámení. Měl zradit Polsko dohodou s Putinem
Několik komentátorů zcela vážně rozebíralo, zda je možné dnešní situaci přirovnat k nešťastnému roku 1939, kdy se spojenci od Varšavy odvrátili a Polsko bylo nuceno vést válku proti Hitlerovi a Stalinovi současně. To je ostatně v souladu se světonázorem Jaroslawa Kaczyňského, jenž má sklony své oponenty vykreslovat jako nepřátele státu a projevuje náchylnost věřit kdejaké spiklenecké teorii. Celý spor o Tuska je mimochodem hned o něco jasnější, když vezmeme v potaz Kaczyňského paranoidní přesvědčení, že dnešní předseda Evropské rady a tehdejší premiér Donald Tusk v roce 2010 „zabil jeho bratra“.
Ještě jednou Katyň
Psychiatrické termíny jsou zřejmě namístě. Předseda PiS loni donutil státní orgány, aby otevřely hrobku Lecha a Marie Kaczynských a důkladně prozkoumaly jejich tělesné ostatky, znetvořené osudným nárazem Tupoleva 154 do březového lesa u ruského Smolenska, zda se na nich nenacházejí stopy po výbušnině. Výsledek zkoumání nebyl oznámen, ale vzhledem k rychlému návratu ostatků do hrobky byl takřka určitě negativní.
Konspirační teorie, že prezidenta a Jaroslawovo dvojče Lecha Kaczynského zabil výbuch bomby na palubě letadla, kterou tam umístil někdo na příkaz Putina spolčeného s Tuskem, je stará jako samo vyšetřování nehody. Kaczynski (svou účast na letu do Katyně 10. dubna 2010 na poslední chvíli zrušil kvůli špatnému zdravotnímu stavu matky) ji zprvu šířil sám, než mu vyšlo vstříc několik bulvárních deníků, které informovaly o nálezu stop po „neznámé látce“ na sedadlech letadla, což sice vzápětí kriminalisté vyvrátili, ovšem Jaroslawa to ve víře jen posílilo.
Přepisy komunikace pilotů přitom jasně dokládají, že kapitán Protasiuk zahájil sebevražedný sestup Tupoleva do husté mlhy u Smolenska v rozporu se všemi předpisy, v čemž jej podle všeho povzbuzoval velitel polského letectva Blasik (jeho hlas je slyšet v pozadí). Trestuhodně podcenil výšku i vzdálenost od letištní dráhy, zavadil o vršky stromů, kvůli další chybě s ovládáním autopilota letoun nestačil zvednout, ulomil mu o kmen silné břízy křídlo, otočil stroj na střechu a zabodl vzhůru nohama v rychlosti 270 kilometrů v hodině do lesního porostu.
Lze sice spekulovat o roli ruských dispečerů, kteří mu v husté mlze vyloženě nebránili přistát, ale jen šílenec by věřil teorii o výbuchu na palubě, o němž se posádka do poslední vteřiny nezmínila.
Obří přídavky na děti
Třeba Kaczynski až takový paranoik není, ale nepochybně se mu zamlouvá, že k víře ve spiknutí Tuska s Putinem dokázal strhnout i část veřejnosti. Přes všechny autoritářské tendence - vláda za loňský rok ovládla většinu médií, ta nepoddajná vykázala z parlamentu a omezila možnost demonstrovat na náměstích - si totiž PiS v průzkumech vede docela dobře, volilo by ji znovu 35 procent lidí. Opoziční liberálové Grzegorz Schetyna (Občanská platforma) a Ryszard Petru (Nowoczesna - čili „moderní“) jsou ukázkoví oportunisté, kteří se řídí hlavně předvolebními průzkumy. PiS se dále šikovně zmocnila přízně elektorátu socialistů, kteří nejsou v Sejmu zastoupeni vůbec.
Zavedla bezprecedentně vysoké rodičovské přídavky. Na každé druhé a další dítě dostává každá polská matka částku v přepočtu čtyři tisíce korun, takže sedmičlenná rodina si přijde na dvacet tisíc navíc (sociálně slabí tento přídavek obdrží i na dítě první). Protimigrantskou rétorikou a řečmi o příživnictví samovolně ovládla prostor, který jinde v Evropě padá do klína „alternativním“ stranám.
Premiérce Szydlové i prezidentu Andrzeji Dudovi se daří vystupovat lidově a vcelku nenápadně, pokud zrovna slovně nebojují s Bruselem. Jisté je, že v minulé dekádě se předchozí garnituře PiS slovní válka s EU nevyplatila a vedla k dlouhodobé ztrátě jejich preferencí, což je scénář, který se prozatím neopakuje. Kaczynského kolegy tak ve výpadech proti údajnému spiknutí Bruselu s Moskvou nic moc nebrzdí a veřejnost se může těšit na stále odvážnější řečnické figury.
