Obchody na středoevropských burzách váznou. Trh v Polsku roste díky regulovaným penzijním fondům, které musejí investovat ve Varšavě
Burza cenných papírů Praha přijala koncem října k obchodování na neregulovaném trhu Start akcie společnosti Stock Spirits Group, která realizovala úspěšnou primární emisi na London Stock Exchange. Statistiky za stejný měsíc ukazují, že na pražské burze se zobchodovalo celkem 26 titulů s celkovým obratem 19,4 miliardy korun, z toho drtivá většina aktivity (99,22 procenta) se odehrávala na Prime trhu s pouhými 14 tituly.
Slábnoucí pozice Prahy ve srovnání s Varšavou je omílaným tématem již nejméně posledních deset let a fakt je, že polský akciový trh je podstatně vitálnější nejen z hlediska obratu a tržní kapitalizace, ale i pokud jde o vzestup indexu WIG. Oproti konci loňského roku nabral v dolarovém vyjádření (k 13. listopadu) slušných 9,7 procenta, zatímco český index ve stejné době a měně o 9,3 procenta přišel.
Malé a slabé Na druhou stranu v tom nejsme sami - všechny středoevropské burzy s výjimkou Varšavy jsou droboučké. Podle oficiálních statistik Federace evropských burz (FESE) byl letos v říjnu obrat elektronického obchodování akciemi v Budapešti na chlup stejný jako v Praze (753 mil. eur), ani Vídeň s říjnovým obratem 1,7 miliardy eur nepředstavuje více než třetinu obratu trhu ve Varšavě. Obraty na burzách v Ljubljani a v Bratislavě jsou ještě násobně nižší. Slovenská burza dosáhla zhruba polovičního obratu maltské, což je ostrovní státeček o výměře Prahy. Přestože Praha, Vídeň, Budapešť a Ljubljana jsou pod jednou střechou (CEESEG) už od roku 2010 a docela běžné jsou i paralelní listingy (viz rozhovor na straně 42 s Petrem Pavlíkem, šéfem Stock Plzeň), které by teoreticky měly likviditě na malých trzích pomoci, nezdá se, že by to fungovalo. Poláci sledovali strategii, kterou lze označit za národní kapitalismus vedený rukou státu. Polská vláda si svůj kapitálový trh vyloženě hýčkala a až donedávna dělala, co mohla, aby jej podpořila na nabídkové i poptávkové straně. Nikdy ovšem nepřestala dbát na jeho regulaci, což byl český hřích 90. let, který z Čechů udělal ještě konzervativnější investory.
Primární emise akcií byly v Polsku od začátku velmi oblíbeným nástrojem vládní privatizační politiky, včetně sektorů považovaných za strategické. Posledním příkladem budiž částečná privatizace nákladní železniční společnosti PKP Cargo SA, polské obdoby ČD Cargo, ke konci října tohoto roku. Emise vynesla mateřské státní železniční společnosti PKP v přepočtu 467 milionů dolarů, které využije ke snížení dluhů.
Pro flotaci polských státních firem na varšavské burze je ponechání viditelné ruky státu ve vlastnické struktuře zcela běžné, navíc na poptávkové straně hrají dominantní roli regulované penzijní fondy. Zahraniční institucionální investoři a drobní akcionáři jsou u důležitých polských akciových titulů tamními cyniky označováni za kamufláž. Ostatně, když samotná varšavská burza šla před třemi lety na trh, stát si ponechal kontrolu prostřednictvím majority hlasovacích práv.
Masivní poptávka ze strany polských penzijních fondů však neposloužila jen vládní privatizaci, ale i vstupu stovek soukromých společností na trh, ať již na regulovaný hlavní trh (kde se nyní obchoduje 447 titulů), nebo na paralelní trh NewConnect s měkkými informačními požadavky pro malé firmy hledající kapitál. V letošním třetím čtvrtletí byla varšavská burza druhým trhem z hlediska počtu primárních emisí v Evropě, hned po London Stock Exchange. Ovšem z objemového hlediska je toto srovnání legrační: varšavských 10 IPO o celkovém objemu 15 milionů eur oproti londýnským 25 IPO s objemem 1,7 miliardy eur.
Národní kapitalismus Na rozdíl od Prahy i dalších středoevropských trhů nabízí Varšava nejen podstatně lákavější růstový příběh díky podstatně lepším makroekonomickým číslům, ale byla atraktivní i díky masivnímu přílivu peněz od penzijních fondů z druhého důchodového pilíře (OFE). Ty měly od samého začátku (r. 1999) povinnost investovat na domácím trhu 95 procent aktiv a skoro třetinu svého portfolia umístily do domácích akcií. Pro emitenty to bylo výborné, neboť tato garantovaná poptávka s sebou nesla vysoké zhodnocení, a firmy se tak dostaly k čerstvým penězům za atraktivních podmínek.
Otázkou je, zda je tato strategie optimální pro budoucí penzisty. Polská vláda legislativně fakticky zacementovala „home bias“, tedy psychologickou tendenci preferovat domácí emise před vysokou diverzifikací portfolia do zahraničních aktiv. Polsko tak vědomě vsadilo na jednu kartu a strčilo všechna vajíčka do domácího košíku. První průběžný důchodový pilíř závisí na růstovém výkonu dané země, tedy na vývoji zaměstnanosti a produktivity. Druhý pilíř, je-li koncipován jako ten polský, na něm ovšem závisí také.
Přičemž by měl být z hlediska složení portfolia ale opravdu hodně mezinárodně diverzifikován, polská aktiva by ideálně neměla být v nadváze.
V bilancích polských penzijních fondů tedy zůstanou převážně polské akcie, korporátní a municipální bondy. Další investice budou směřovat také tam, ovšem již bez možnosti nutit polské fondy do polských aktiv. Ono je to ostatně v rozporu s jednou ze základních evropských svobod volného pohybu kapitálu. Češi mají na kapitálovém trhu oproti Polákům jen pár titulů, přičemž jeden z těch likvidních po oznámené akvizici české Telefóniky skupinou PPF navíc zmizí. Banky, které nevlastníme, hrají ve financování vlády i soukromého sektoru zcela dominantní roli. Naopak žádnou národohospodářskou roli nehraje v Česku burza, mimo jiné proto, že ji vláda nikdy v privatizacích nepodpořila a nezajistila jí investiční pool. Druhý penzijní pilíř, který by mohl dodávat likviditu a trh oživit, je mrtvý. A nějaký paralelní listing výrobce fernetu to nespraví.
Polská vláda si svůj kapitálový trh vyloženě hýčkala a až donedávna dělala, co mohla, aby jej podpořila na nabídkové i poptávkové straně.
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
