Projekty budovy Národní knihovny v Praze a varšavského Muzea moderního umění jsou na první pohled zcela odlišné. Po formální stránce si snad ani nemohou být dva návrhy vzdálenější, přesto můžeme varšavský projekt brát jako jakési zrcadlo nastavené knihovně britského studia Future Systems, jež vede architekt českého původu Jan Kaplický.
Nejde o to srovnávat, který návrh je nápaditější či který bude lépe sloužit svému účelu, byť ani to by možná nebylo od věci. Stačí když zůstaneme v ryze praktické rovině a budeme sledovat, jak probíhá realizace obou projektů. Dokážeme si s takto náročnou stavbou lépe poradit my, nebo Poláci? Start byl prakticky současný. Výsledky architektonické soutěže na varšavské muzeum byly vyhlášeny 18. února, na pražskou knihovnu 3. března. Podle původních propozic by knihovna i muzeum měly být dokončeny v roce 2010.
Zatímco Národní knihovna vznikne na Letenské pláni, nedaleko bývalého Stalinova pomníku, muzeum má vyrůst v těsném sousedství Paláce vědy a kultury, slavného varšavského mrakodrapu z 50. let. (Shodou okolností ho válkou zničenému městu věnoval Stalin.) „V architektonickém smyslu by budova muzea měla vytvářet formální protipól Paláce vědy a kultury a měla by být ve světě vnímána jako nový symbol Varšavy. Společně s přilehlým náměstím a parkem se muzeum stane nejdůležitějším veřejným prostorem v nově regenerovaném centru Varšavy,“ praví se v zadání soutěže.
Mezinárodní porota, která rozhodovala o vítězi, byla snad ještě hvězdnější než porota soutěže na Národní knihovnu. V „pražské“ zasedli například architektky Eva Jiřičná a Zaha Hadidová, urbanistická expertka UNESCO Irene Wiese-von Ofenová či architekt José Grinberg, ve „varšavské“ architekt Daniel Libeskind, přední britský teoretik architektury Deyan Sudjic i ředitel londýnské Tate Gallery sir Nicholas Serota. Soutěž obeslalo přes sto architektonických týmů. Zvítězil projekt pětačtyřicetiletého švýcarského architekta Christiana Kereze, jehož nejznámější realizací je Kunstmuseum Lichtenstein ve Vaduzu.
Kerezova stavba vůči Paláci vědy a kultury vystupuje až překvapivě pokorně. Sama o sobě není vůbec spektakulární, citlivě však reaguje na kontext místa a funkčně ho dotváří. „Cílem bylo otevřít budovu muzea do ulic Varšavy, začlenit ji do náměstí a do parku a vytvořit nejkrásnější z varšavských monumentů. Autor vítězného projektu v tom uspěl,“ pochválil Kereze Libeskind, jehož vlastní stavby většinou vůči svému okolí vystupují mnohem agresivněji. Agresivitu Národní knihovny v Praze posuďte sami.
