Polštář, který nepasuje

Finanční trh

Banky se obecně chovají značně procyklicky. To znamená, že v dobrých časech ekonomického růstu často nadměrně poskytují úvěry a naopak v dobách poklesu ekonomické aktivity – zejména pokud dojde k významnějším ztrátám v jejich bilancích – úvěrování podniků i domácností významně omezují. Oba extrémní případy jsou však nebezpečné z pohledu makroekonomické stability. Nadměrné poskytování úvěrů může neadekvátně podporovat spotřebu a akumulovat rizika v případech, kdy jsou úvěry poskytovány více rizikovým klientům. V dobrých časech totiž mají samotné banky příliš optimistická očekávání ohledně budoucí schopnosti dlužníků splácet závazky. Tím se zvyšuje systémové riziko, tj. riziko, že pokud se ekonomická situace zhorší, ztrátami ze špatných úvěrů bude postižen celý bankovní systém, a to v takové míře, že nebude schopen dále financovat reálnou ekonomiku. Pak dochází k přílišnému omezení úvěrování v méně příznivé fázi ekonomického cyklu, což může významně prohloubit ekonomický pokles.
Reforma regulatorního rámce bankovního sektoru odsouhlasená Basilejským výborem pro bankovní dohled v roce 2010 pod názvem Basel III obsahuje prvek, který by měl zmíněné procyklické chování bankovního sektoru oslabit. Nově se zavádí tzv. proticyklický kapitálový polštář, jehož cílem je ochránit bankovní sektor před obdobím nadměrného úvěrového růstu, které je zpravidla spojeno právě s nárůstem systémového rizika. Banky tak budou v časech příznivého ekonomického vývoje vytvářet dle stanovených pravidel kapitálovou rezervu, která se bude moci použít v období recese a tlumit tak propad úvěrové nabídky. Logika tvorby tohoto polštáře je v souladu se selským rozumem – v dobách prosperity odkládat a tvořit rezervu na doby méně příznivé.

Nevhodná metodika

Proticyklický kapitálový polštář by měly banky tvořit podle toho, zda je míra poskytování úvěrů podnikům a domácnostem nadměrná či nikoli. A právě způsob měření nadměrného úvěrování, které navrhuje Basilejský výbor, může být problematické pro některé konvergující ekonomiky včetně České republiky. Navrhovaný způsob je založen na poměrné jednoduché technice statistického filtru (tzv. Hodrickova-Prescottova – HP filtru), který pozorovanými hodnotami zadlužení reálného sektoru (vyjádřených jako podíl na HDP) proloží dlouhodobý trend. V případě, že současný poměr úvěrů k HDP je vyšší než takto odhadnutý trend o více než dva procentní body, musejí banky začít tvořit dodatečný kapitálový polštář jako poměrnou část svým rizikovým aktivům. Velikost polštáře lineárně závisí na rozdílu mezi aktuálním a trendovým zadlužením. Pokud by například tento rozdíl činil deset procentních bodů, velikost polštáře by byla 2,5 procenta rizikově vážených aktiv, což je zároveň maximální hodnota při „standardním“ nadměrném růstu (v některých případech může být polštář nastaven i výše). Odhad dlouhodobého trendu pomocí zmíněného HP filtru je problematický pro země typu ČR, které disponují poměrně krátkou časovou řadou dat (Basel III navrhuje použít minimálně 20 let). Čištění bilancí bank před jejich privatizací a převod špatných aktiv do konsolidační agentury na konci devadesátých let způsobil, že pro Česko je k dispozici pouze necelých deset let relativně kvalitní časové řady. Jiné země střední a východní Evropy jsou však na tom, co se délky časové řady týče, obdobně. Navíc pozorovaný rychlejší růst úvěrů po roce 2000 nemusí nutně znamenat nadměrné zadlužování podniků a domácností, ale spíše konvergenci k hodnotám běžným v řadě zemí EU, jako je Rakousko nebo Německo, které v kontextu současného vývoje jistě nelze označit za „nadměrně zadlužené“.

Přijatelná alternativa

Klíčovým problémem využití HP filtru pro odhad rovnovážného zadlužení je, že při výpočtu dlouhodobého trendu vůbec nezohledňuje ekonomické charakteristiky jednotlivých zemí. Přitom právě tyto charakteristiky související především s úrovní ekonomického vývoje a strukturou ekonomiky by měly být pro odhad „rovnovážného“ či „zdravého“ dlouhodobého zadlužení směrodatné. S určitou mírou zjednodušení lze říci, že pokud by byla například hlavní ekonomickou charakteristikou (ekonomové též říkají „ekonomickým fundamentem“) životní úroveň měřená například jako HDP na hlavu, všechny země s obdobnou úrovní rozvinutosti by měly mít podobnou úroveň rovnovážného zadlužení. Chudší země by pak měly mít rovnovážnou úroveň zadlužení nižší než bohatší země, nicméně záleží též na dalších strukturálních charakteristikách (např. význam kapitálových trhů pro financování podniků apod.). Srovnání podílu bankovních úvěrů na HDP pro ČR v roce 2010 a vybraných zemí eurozóny z let, kdy byly na podobné úrovni ekonomické vyspělosti, indikuje, že míra zadlužení v ČR je v zásadě nižší, než by mohlo odpovídat její ekonomické úrovni (Graf 1). Navrhujeme tak využít alternativní metodu k HP filtru pro odhad rovnovážné úrovně zadlužení, kdy budou využity klíčové ekonomické fundamenty. Použili jsme pokročilejší ekonometrickou techniku, která odhaduje rovnovážné dlouhodobé zadlužení reálného sektoru na základě třicetiletého vývoje v zemích západní Evropy. Odhadnuté koeficienty modelu, které naznačují vztah mezi ekonomickými charakteristikami země a jejím rovnovážným zadlužením, jsme poté aplikovali na země střední a východní Evropy včetně ČR. Ačkoli tato metoda má také svá úskalí (jaké vybrat země, na kterých je model odhadnut, volba hlavních ekonomických fundamentů relevantních pro rovnovážné zadlužení apod.), jedná se o metodu, která reflektuje charakteristiky zemí, a může tak být vhodnější pro zhodnocení, zda jsou poskytnuté úvěry bankovního sektoru již nadměrné, či nikoli.

Simulace pro ČR

Přesná aplikace metody Basel III (tj. HP filtru) na období silného úvěrového růstu v letech 2003 až 2007 v ČR ukazuje, že na konci roku 2007 jsme byli deset procentních bodů nad rovnovážným zadlužením (modrá čára v Grafu 2 je vysoko nad horizontální osou). Pokud by v té době již platil Basel III, české banky by musely tvořit proticyklický kapitálový polštář v maximální výši 2,5 procenta rizikově vážených aktiv. Naše alternativní metoda založená na zohlednění ekonomických fundamentů naopak naznačuje opačný závěr, tj. že ČR i na konci roku 2007 stále byla pod svou „zdravou“ úrovní zadlužení (červená čára v Grafu 2 hluboko pod horizontální osou). Tento závěr znamená, že pokud by národní autorita využívala pro nastavení proticyklického kapitálového polštáře pouze doporučenou metodu Basilejského výboru a v budoucnu by došlo k obdobnému vývoji jako před rokem 2007, mohlo by dojít k nadbytečné zátěži českého bankovního sektoru. Ten by totiž musel vytvářet dodatečné kapitálové rezervy s potenciálním dopadem na nabídku úvěrů, ačkoli by míra zadlužení nepřesáhla rovnovážné hodnoty.
Je proto potřeba, aby národní autorita zodpovědná za nastavení proticyklického polštáře nespoléhala pouze na metodiku doporučenou Basilejským výborem, ale využila i další typy analýz a ukazatelů, které lépe zhodnotí fázi úvěrového cyklu ekonomiky. Pozornost by měla být věnována především odhadu „zdravé“ úrovně zadlužení podniků a domácností, i když jde samozřejmě o velmi složitou otázku.
Basilejskému výboru však nelze upřít, že svou metodiku velmi rozumně prezentuje pouze jako doporučenou a dává národním regulátorům poměrně širokou volnost ve výběru metod a proměnných, podle kterých se bude velikost polštáře počítat.