Brusel už ukázal, jak chápe hospodářskou soutěž
Ceny vzrostou, což se nebude líbit spotřebitelům.
Zvýší se platy, čímž poklesne přitažlivost české ekonomiky pro investory.
Posílí koruna, což udělá čáru přes rozpočet exportérům.
Vstup do Evropské unie vyvolává nejrůznější obavy. Ve skutečnosti to však vůbec nebude hrozné. Na každé z uvedených tezí něco je, ale ceny, platy i směnný kurs se budou vyvíjet postupně; dostatečně dlouho, aby se s nimi Češi mohli nejen vypořádat, ale také jich využít v přechodu k výkonnější a modernější ekonomice. Zda se jim to podaří, záleží pouze na nich.
Den D
Noc na prvního máje, kdy se Česko stane členem EU, žádný šok nepřinese. Tento okamžik je totiž pouhým završením více než desetiletého procesu od podepsání asociační dohody. Cla v obchodu se zeměmi unie se postupně odbourala, do země přišla zahraniční konkurence. Jestliže příprava na vstup byla i bolestivá, bezproblémové nebude ani období po 1. květnu. Češi se nicméně už částečně vezou ve vyjetých kolejích.
Pokračovat bude vyfukování pověstných transformačních polštářů, díky nimž podnikatelé v zemi těžili z nízkých mezd a exportéři z relativně slabého reálného kursu koruny. Většina expertů se domnívá, že si Česko výhodu poměrně nízkých nákladů ještě dost dlouho udrží, ale pozor: rychlý růst mezd v Maďarsku označují ekonomové za jeden z důvodů, proč odtud v minulém roce odcházeli zahraniční investoři. Také poslední zpráva ekonomů ze společnosti Newton připomíná, že loňská vysoká dynamika růstu mezd v Česku (o 6,4 procenta) neodpovídala růstu produktivity práce v ekonomice.
Už máme otevřeno.
Očekává se, že letos se bude zdražovat podstatně více než loni. Míra inflace by se mohla pohybovat kolem tří procent. Se vstupem do EU to souvisí částečně, neboť Česko musí zvýšit některé spotřební daně a uplatnit u značné části služeb vyšší sazbu DPH. Nicméně je na rozhodnutí Prahy, jak vysokou chce tuto sazbu do budoucna mít – teoreticky ji může snížit až o sedm procentních bodů z nynějších 22 procent. Na zdražování se ovšem podepíše i zvýšení některých cel vůči nečlenským zemím EU.
Česká národní banka přitom neočekává, že by pohyb cen a mezd měl být dramatický. „Česká ekonomika je již v současnosti velmi otevřená vůči konkurenci z EU. Vstupem do unie se tato míra otevřenosti ještě dále prohloubí, nicméně ne natolik, aby to vyvolalo jednoznačný tlak směrem ke zvyšování cenové hladiny,“ prohlásil před časem guvernér ČNB Zdeněk Tůma. Poté, co odezní vliv daňových úprav či deregulace, by dohánění mzdové a cenové úrovně EU mělo vycházet především z postupného zvyšování produktivity v českém hospodářství.
Z podobného důvodu je nutné počítat také s dlouhodobým posilováním koruny vůči euru. Někteří exportéři je mohou pocítit, ale ekonomika by se měla s tímto trendem vypořádat.
Dohled nad deficitem.
Daleko větší nebezpečí se rýsuje tam, kde už dnes Česko čelí potížím. Evropská komise Prahu již dlouho upozorňuje na problematickou strukturu českého státního rozpočtu a nadměrný podíl mandatorních výdajů. Brusel zároveň zdůrazňuje, že hlavní rizika se skrývají v oblasti penzijního systému a zdravotnictví. Po vstupu do unie se Česko začne řídit pravidly Paktu stability EU. Vysoký rozpočtový deficit se tedy ocitne pod neustálým dohledem Bruselu. Dopadne-li ale vše dobře, pak tlak z komise se může stát jedním z hnacích motorů dalšího kola reformy veřejných financí.
Otázkou je, jak se s členstvím v EU vypořádají úředníci a soudci. Evropská komise ve své poslední monitorovací zprávě opětovně uvedla, že česká státní správa stále nemá dostatek odborníků, její prestiž není příliš vysoká a chybějí jí peníze. Reforma je pomalá. „Česká republika vstoupí do EU s administrativou, jež je ve velmi raném stadiu reformního procesu,“ prohlásila komise ve zprávě.
V případě české justice vyvolává značné obavy především délka soudních procesů. Brusel poukazuje na statistiku českého ministerstva spravedlnosti, podle níž se tento nešvar v loňském roce oproti roku 2002 ještě prohloubil. Podnikatelé si pak stěžují na průtahy kolem zápisů do obchodního rejstříku a náznaky korupce v této oblasti. Terčem kritiky je rovněž pomalá reforma českých právních norem upravujících konkurzy či například nedostatečná ochrana duševního vlastnictví.
Největším problémem však nejsou ani tak samotné zákony, které už Česko většinou upravilo, ale jejich uplatňování. Se vstupem do EU je nicméně spojována naděje, že se zlepší i celkové právně-podnikatelské prostředí a omezí korupci.
Dědictví finančního lva.
Češi už mají dostatek zkušeností s tím, jaký důraz Brusel klade na pravidla hospodářské soutěže. Ještě před vstupem do EU musí Praha obhájit státní pomoc, kterou v minulosti poskytla bankám. Ani do roku 2004 tedy nevstupujeme nezatíženi dědictvím, které po sobě zanechal lev ve světě financí – bývalá IPB. Brusel bude posuzovat celý postup převodu této banky na ČSOB. Pokud by se nepodařilo do konce dubna v některém z případů získat posvěcení ze strany Evropské komise, hrozilo by, že příjemci státní pomoci budou donuceni ke kompenzačním opatřením. Ty mohou teoreticky mít formu uzavírání části poboček nebo rychlejšího odbourávání garancí, které stát bankám poskytl.
Navzdory všem komplikacím přináší kauza veřejné podpory českým bankám přece jen něco pozitivního: Češi teď lépe než jiní vědí, co lze očekávat od Evropské komise, která působí též jako antimonopolní úřad EU. Důsledné uplatňování pravidel unie v oblasti hospodářské soutěže ostatně může být přínosné. „EU vychází z premisy, že úkolem státu v ekonomice je ochrana volné soutěže proti jejímu narušování včetně zneužívání dominantního postavení, a to i ve vztahu k silným zahraničním partnerům,“ uvádí se ve studii o dopadech vstupu do EU, jejíž vypracování zadala vláda.
Český hrozen.
Potíže po vstupu do unie mohou potkat některé české podniky, a to zvláště ty, které nemají zahraničního majitele. Zpráva společnosti Newton upozorňuje, že firmy pod zahraniční kontrolou dosahují podstatně vyšší produktivity práce než společnosti v domácím vlastnictví. Analytik Václav Šmejkal, bývalý šéf české podnikatelské mise v Bruselu (CEBRE), spatřuje největší rizika v tom, že české malé a střední podniky jsou kapitálově slabé, nemají peníze na vývoj a inovace ani na marketing, distribuci či reklamu (EURO 14/2003). Některé firmy mohou mít problémy se zaváděním přísnějších evropských pravidel bezpečnosti práce či ochrany životního prostředí.
Podporu menším podnikům i v souvislosti se vstupem do EU přebírá agentura CzechInvest, která také hodlá využít peněz ze strukturálních fondů unie. Pomoc těmto firmám má být zasazena do širšího rozvojového programu. Šéf CzechInvestu Martin Jahn svou vizi charakterizoval anglický slovem „cluster“ - česky hrozen či shluk. Stát by měl tak či onak podpořit všechny aktéry v řetězci (clusteru), který začíná u školství, výzkumu a vývoje, pokračuje výrobou komponentů (třeba v menším podniku), finální montáží (například u zahraničního investora) a končí u distribuce a prodeje.
Mnozí kritici v minulosti Česku vytýkali, že právě malému a střednímu podnikání nevěnuje dostatečnou pozornost. Členství v EU přináší příležitost ke změně, samo o sobě však zárukou úspěchu není.
Končí éra montáží?
CzechInvest by měl zůstat klíčovou institucí i při lákání dalších zahraničních investorů do země. Jedna teorie říká, že vstup do EU přinese více investic, neboť zahraniční podnikatelé vyhodnotí zdejší prostředí jako bezpečnější a budou kalkulovat tím, že Česko se stává součástí velkého evropského trhu. Na druhé straně je může odrazovat předpoklad, že země bude ztrácet své komparativní výhody včetně levné pracovní síly.
Jisté je, že programem pro budoucnost už nemůže být „starý typ“ investic. Zahraniční společnosti, které se v Česku zaměřovaly spíše na jednoduchou montáž, by měly být vystřídány investicemi v odvětví služeb a vývojových center. Martin Jahn považuje za skutečný průlom loni ohlášenou investici logistické firmy DHL, která hodlá v České republice vybudovat globální centrum informačních technologií. Nadějné je tvrzení listu Financial Times, že západní společnosti z oblasti strategických služeb nyní ve střední Evropě vidí životaschopnou alternativu vůči zemím s velmi levnou pracovní silou, jako jsou Indie či Filipíny. Střední Evropu údajně považují za kulturně i geograficky bližší a oceňují vyšší kvalifikaci zdejších pracovníků.
Vidina miliard.
Nezanedbatelnou příležitostí jsou pro Česko strukturální a další fondy EU, díky nimž bude možné získat pomoc nejen pro rozvoj podniků, ale také peníze na výstavbu dopravní infrastruktury, ochranu životního prostředí, obnovu venkova či rozvoj lidských zdrojů. Celkově by země v prvních třech letech měla získat až 80 miliard korun a později zřejmě ještě více. I když tato suma nemůže spasit celou ekonomiku, jde o nezanedbatelný balík peněz, které by mohly být investovány tam, kde jsou nejvíce zapotřebí.
Není však jisté, zda Češi opravdu dokážou tyto finance efektivně využít. Mezi největší problémy patří příprava institucí a odborníků, kteří budou mít čerpání z fondů EU na starosti přímo v Praze nebo v českých regionech.
