Píše se rok 1982 a Amerika má nového boha. Je jím osobní počítač, který právě uvedla na trh společnost IBM. Technická novinka zcela ovládla veřejnou debatu. V pořadu televizní stanice ABC „Good Morning, America! je hostem Michael Dertouzos, přední počítačový odborník z vyhlášeného Massachusettského technologického institutu (MIT) v Bostonu.
„Všichni mluví pouze o osobních počítačích. Co si i nich myslíte vy?“ ptá se profesora reportér. Dertouzos však nejeví známky zvláštního nadšení: „Osobní počítače jsou zajímavé, ale samy o sobě neznamenají nic zásadního. Představte si však, že obrovské množství počítačů propojíte a jejich prostřednictvím bude možné komunikovat. Lidé si tak budou moci vyměňovat názory, ale i prodávat služby. To bude skutečný převrat, říká.
Před osmnácti lety Michael Dertouzos předpověděl komerční využití internetu, k němuž došlo až koncem devadesátých let. Když minulý týden vystoupil v Paříži na konferenci o e–byznysu, opět hovořil o budoucnosti.
„V oblasti e–byznysu se dnes dotýkáme jen špičky ledovce“, uvedl profesor. A pokračoval, že průmysl „poskytování obsahu , tedy zprávy a zábava, činí ročně jen zhruba pět procent HDP v patnácti nejrozvinutějších zemích světa. Více než polovinu HDP přitom v těchto ekonomikách vyprodukuje kancelářská síla, jejíž přínos činí zhruba deset bilionů dolarů.“. Dertouzos odhaduje, že do patnácti až dvaceti let už budou v této oblasti dva až tři biliony dolarů proudit po internetu.
Jen v Indii nyní žije více než jedna miliarda lidí. Padesát milionů Indů hovoří anglicky. „Tito lidé budou brzy moci nabízet služby v angličtině kdekoli na světě. Budou třeba schopni vyplnit pro amerického pacienta lékařský předpis. Kvalifikovaný indický lékař si ovšem za tento úkon bude účtovat o dvě třetiny méně peněz než nekvalifikovaná americká sekretářka, tvrdí Dertouzos.
Ve Spojených státech je nyní zhruba 55 milionů kancelářských zaměstnanců. „Co se s nimi stane, až si firmy začnou objednávat služby po internetu třeba v Indii?“ ptá se už dnes počítačový vizionář.
Příležitost vydělat na úkor americké pracovní síly jistě nebudou mít jen Indové. Abychom si i my mohli utrhnout z přerozdělovaného koláče, musíme se na novou situaci připravit. Znamená to, že vláda by měla co nejrychleji přebudovat vzdělávací systém podle toho, o jaké zaměstnance bude zhruba za patnáct let zájem. Hlavní důraz by měli učitelé klást na počítačovou gramotnost, informatiku a výuku cizích jazyků.
Politici však, zdá se, mají v tuto chvíli jiné problémy. Ze všeho nejvíc je zajímá, jak prodloužit telekomunikační monopol, kterak omezit pravomoci prezidenta a kde vzít další miliardy na pomoc zdecimovaným bankám. Premiér Zeman sice neváhá ztrácet čas na setkání se ženami, které z kdovíjakého důvodu nemají v „opravdové politice prostor, ale aby navštívil základní školu, jejíž žáci intenzivně pracují s internetem, ho ani nenapadne.
Jaký je kdo politik, se pozná mimo jiné podle toho, zda dokáže své spoluobčany naplňovat vírou v budoucnost. Miloš Zeman na nás ovšem vydechuje spíše mrtvolný mráz minulosti, na niž bychom raději zapomněli. A ministr financí sám na všechno nestačí, již teď nese největší břímě odpovědnosti za alespoň dílčí ozdravění české ekonomiky. Na už tak přetížená Mertlíkova záda se navíc co chvíli škrábe ministerský kolega, který spíše než ekonomického ministra připomíná babu Jagu z ruské pohádky o Mrazíkovi a taky se podle toho chová.
Pro budoucí rozkvět Indie teď nemůžeme dělat víc.
