N e z a m ě s t n a n o s t
Do malebného městečka Zruč, rozkládajícího se na břehu Sázavy, plíživě přišla bída. Když zkrachoval hlavní zaměstnavatel obyvatel městečka a okolí – výrobce dětské obuvi Sázavan, nezaměstnanost hrozivě vylétla. V podobné situaci se ocitla, nebo do ní spadne řada dalších obcí. Městské úřady však musí ve spolupráci s úřady práce zaměstnanost aktivně podporovat.
Sázavan, který ještě před čtyřmi lety zaměstnával na dvě tisícovky lidí, zkrachoval letos na jaře. O práci přišlo zbylých pět set pracovníků, což je téměř pětina všeho práceschopného obyvatelstva městečka. Pro Zruč pohroma nedozírných následků a nablízku není žádný zaměstnavatel, který by byl schopen pohltit uvolněnou pracovní sílu.
Naštěstí v prostorách bývalého Sázavanu, který je nyní v konkursu, se začíná pomalu rozjíždět nová výroba. Tři menší firmičky tak nabídly práci zatím sto sedmdesáti lidem, v budoucnu by mohly přibrat (ovšem pokud vše půjde jako na drátkách) dalších zhruba sto šedesát pracovníků. Jenže ve Zruči je stále bez práce bezmála čtyři sta lidí, tedy 13,5 procenta. Do konce letošního roku bude na dlažbě dalších pětatřicet lidí, kteří dosud pracují v Sázavanu. Starosta města Jaroslav Jelínek se proto snaží přilákat většího investora.
Dálnice je blízko
Peníze, jejichž cílem má být usnadnit malým a středním podnikatelům rozjezd podnikání, jsou soustředěny jednak na ministerstvu práce a sociálních věcí v takzvaném fondu PALMIF a také na ministerstvu práce a obchodu v Agentuře pro rozvoj podnikání. Tedy, měly by být. Například Agentura pro rozvoj podnikání nedostala letos ani korunu na půjčky a to, co měla, rozdala podnikatelům postiženým povodněmi.
Starosta Zruče Jaroslav Jelínek se však nevzdává a snaží se najít investora, který by postavil továrnu na zelené louce. Sám však žádné peníze nemá, není kde je vzít. „Zatím jsem jednal s francouzskými firmami Sylea a Cabinet Vojnovic, které by chtěly vyrábět v Čechách autokabely. Zruč se jim líbí, je blízko dálnice a není ještě tak daleko od Mladé Boleslavi. Plánují postavit na zelené louce závod, kde chtějí zaměstnat čtyři až pět set převážně mladých lidí, vysvětluje starosta. Věc má však háček – u města jsou sice vhodné pozemky, ale bez inženýrských sítí. Navíc jeden z těchto pozemků má osmnáct vlastníků. Město by ho muselo vykoupit, což asi nebude jednoduché, přiznává starosta.
A protože francouzská firma nezíská vládní pobídky (investovala by totiž méně než deset milionů dolarů), chce mít alespoň infrastrukturu zajištěnou od města. Což opět stojí spoustu peněz, určitá šance tu však je. „Starosta musí nejprve vyřešit vlastnické vztahy na pozemku, alespoň sepsat smlouvy s vlastníky o smlouvách budoucích a poté připravit časový a finanční plán přípravy území. Potom jsme ochotni pomoci, i když investice nesplňuje vládní kritéria pro získání pobídek, upozorňuje Hana Chlebná z CzechInvestu. Na této investici by se mohl případně podílet i úřad práce, podle jeho ředitele Václava Kaše až jednou třetinou.
Starosta zároveň inicioval vznik komise, jež má za cíl připravit objekt Sázavanu pro budoucího zájemce. Jenže nejprve musí být vypořádány majetkové a právní spory v konkursním řízení. Ne všichni se však spoléhají na státní pomoc.
Náraz do zdi
Jako první se šance chopila zlínská podnikatelka Margita Vaverková ve spolupráci s jihlavskou firmou Czech Seven. „O tom, že Sázavan skončil, jsem si přečetl v tisku, vypráví Karel Havran ze společnosti Czech Seven.
Firma, jež ve Zruči působí od počátku srpna, vyrábí především na vývoz. Denní produkce zatím dosahuje šesti až sedmi set párů. Zároveň se chce pustit do výroby dětských bot. Zatím rozpracovali tisíc pět set párů. Společnost dosud zaměstnala stovku lidí.
Měsíční obrat nyní dosahuje jednoho milionu korun. „Protože se jedná hlavně o práci ve mzdě, náklady nám to pokryje. Ale potřebovali bychom se dostat minimálně na 1,8 až dva miliony měsíčně, říká Karel Havran.
Ovšem nic není dlouho růžové: společnost nyní stojí a nevyrábí, hala je prázdná, stroje přikryté. „Dostali jsme se do druhotné platební neschopnosti, odběratelé nám dluží více než tři čtvrtě milionu korun. Nebyli jsme schopni zaplatit, a tak nám vypnuli elektřinu, stěžuje si podnikatel. Firma momentálně na nájemném dluží tři sta dvacet tisíc korun, správkyni konkursní podstaty Jarmile Veselé jako zálohu nabízeli 250 tisíc korun. Přesto nebyli vyslyšeni. Přitom podnik již má v Rusku zajištěn odbyt na dětské boty v ceně tři čtvrtě milionu korun. Potřebují však minimálně dva dny na dokončení. Ale správkyně Veselá je neústupná a stroje bez elektřiny nefungují. Začarovaný kruh.
Starosta obce Jaroslav Jelínek krčí rameny: „Nemohu jim pomoci jinak než přímluvou na úřadu práce. A kutnohorský úřad práce? „Jsme ochotni s nimi jednat o případné půjčce, nejprve však musí vyřešit některé nesrovnalosti, uvedl bez dalších podrobností jeho ředitel Václav Kaše.
Dotace pro ševce
Další firmou, která si od poloviny srpna pronajala v areálu Sázavanu výrobní zdroje, je česko-francouzská společnost Bihr Plus. Jedním z jejích zakladatelů je bývalý šéf Sázavanu Vladimír Klatovský. Druhou stranou je rodinná francouzská firma ETS Charles Bihr, která na evropských trzích již přes šedesát let prodává domácí obuv. Společnost zaměstnala třiasedmdesát lidí a zatím vyrábí dva a půl tisíce páru domácích bot denně. Od úřadu práce získala dotace na mzdu pro zhruba šedesátku pracovníků z jejich evidence. Dotace se poskytují vždy po dobu jednoho roku, konkrétně dva tisíce korun do konce prosince a poté 1300 na jednoho pracovníka měsíčně.
„Naším cílem je koupit pronajaté stroje a budovy. Ovšem prodej nemovitostí závisí na správkyni konkursní podstaty, která se chce pokusit prodat areál nejprve vcelku, říká Vladimír Klatovský. Tvrdí, že firma je schopna objem výroby navýšit a přijmout další zaměstnance.
Dokázat životaschopnost
Společnost Beta, jež je v nájmu v Sázavanu také od srpna, zatím výrobu nerozběhla. Chybí jí totiž peníze a shání úvěr – a to je přetěžký úkol. Budoucí společnost chce denně vyrábět tři sta párů bot. „Plánovali rozjezd od 21. září, zatím to však nevyšlo, říká Václav Kaše. Zástupci firmy Beta jednali s úřadem práce o eventuální půjčce na rozjetí výroby a nákup surovin. „Slíbili jsme jim tři sta tisíc, tedy polovinu, ale musí nám nejprve prokázat, že mají další financování zajištěno, že je projekt životaschopný, zdůraznil Václav Kaše. Úřad práce rovněž přislíbil dotace na mzdy zaměstnanců za podobných podmínek jako společnosti Bihr Plus. Zatím má pro ně připraven jmenovitý seznam čtyřiceti lidí z evidence, cílový stav je sto zaměstnanců.
