POMALU, ZATO BEZ NEHODY

Nejobtížnější fáze jednání s kandidáty teprve přijde

Evropská unie zatím nemůže stanovit datum možného rozšíření. Její představitelé to zdůvodňují tím, že ve hře je příliš mnoho těžko předvídatelných faktorů. A to jak na straně tuctu uchazečů, tak dnes především na straně Evropské unie, kterou čeká rozsáhlá institucionální reforma, včetně reformy jemných rozhodovacích mechanismů. Postoj vysokých činitelů Evropské komise k přijímání nových členů lze v obecné poloze charakterizovat následovně: Unie se rozšíří, o tom není pochyb, neboť jen krátkozraký pošetilec by si nepřál posunout pásmo stability a hospodářské prosperity dále na východ. Dnes ale nelze říci, kdy se tak stane a kolik zemí unie vlastně přivítá. Nejdříve se totiž musí sama důkladně připravit. Nic nelze slibovat, tím více se zavazovat nějakými termíny. Podzimní test. O něco moudřejší bude podzim, kdy Evropská komise uveřejní zprávy hodnotící pokrok, jehož jednotlivé kandidátské země dosáhly za uplynulý zhruba rok. Úředníci komise začnou posudky připravovat v červenci a jejich první verzi předloží v září, sdělil Pierre Mirel z generálního ředitelství pro rozšíření EU. „Komise se v té době ještě obrátí na jednotlivé kandidátské země s doplňujícími otázkami, dodává. Stejně jako další bruselští činitelé si ale nemyslí, že letos na podzim bude jasnější termín možného rozšíření. „Pochopte přece, že ta nejsvízelnější jednací fáze teprve nastane, vysvětluje Mirel. Podle českého velvyslance u Evropských společenství Libora Sečky, který se své funkce ujal teprve nedávno, je velice důležité, aby unie ještě za francouzského předsednictví (tedy ve druhé polovině letošního roku) stanovila novou strategii přístupových jednání. „Zatím není jasně vidět, kde jsou zájmy České republiky a kde zemí Evropské unie, soudí velvyslanec Sečka a dodává, že Praha by také uvítala přesnější časový rámec negociací. Termíny, data, termíny. Dosud padl jediný stěžejní termín, který ovšem k časovému vymezení pomyslného maratonu do Bruselu nepostačuje. Je to konec roku 2002, kdy by měla Evropská unie dokončit vlastní reformu a být schopna přivítat nové členy. To znamená, že bude mít zbrusu novou institucionální strukturu, včetně velikosti a struktury Evropské komise coby výkonného ramene unie. Měl by se také vymezit rozsáhlý okruh otázek, o nichž se bude rozhodovat kvalifikovanou většinou, nikoliv konsenzuálně. Musí se také stanovit, jaké potřeby členských zemí budou financovány ze společného měšce. To vše s ohledem na to, že dosavadní patnáctka zemí se může v první dekádě XXI. století rozrůst až na sedmadvacítku a s Tureckem na osmadvacítku. „Počet obyvatel unie by tak stoupl o 45 procent, ale úhrnný hrubý domácí produkt asi o šestinu, podotýká Rosemary Radsliffeová, hlavní ekonomka společnosti PricewaterhouseCoopers. Jde i o prestiž. „Chápu země, které požadují, aby bylo stanoveno určité datum rozšíření, a také k tomu budu komisi tlačit, ale nejdříve se pro to musejí vytvořit podmínky, říká komisař Günter Verheugen odpovědný za rozšíření, který minulý týden v Bruselu přijal skupinu novinářů z kandidátských zemí. Komisař je přesvědčen, že politická investice, kterou se uchazeči o vstup rozhodli vynaložit, se jim musí vyplatit. „Ovšem nejde jenom o rychlost, ale také o kvalitu, neboť kandidáti podali žádost o plné, nikoliv částečné členství, dodává Verheugen. I když oficiálně žádný termín rozšíření ani letos v Bruselu nepadne, představitelé tamní Evropské komise dávají jasně na srozuměnou, že pro současné komisaře by největší odměnou bylo, kdyby se o přijetí těch nejpokročilejších žadatelů rozhodlo do počátku roku 2005, kdy Evropské komisi vyprší mandát. „Určitě bychom si to přáli, stejně jako to, aby bylo současně připraveno několik zemí, říká Mirel. Ale jak je u těchto eurodiplomatů zvykem, takový optimismus je dobré ihned zchladit z jiného soudku: „Nezapomeňme, že připojení k unii může být v kandidátských zemích odmítnuto v referendu. A když obyvatelé řeknou ano, nikde není psáno, že se proti ratifikaci dohod nepostaví některý ze západoevropských parlamentů. I s takovou variantou se musí počítat, poznamenává Mirel. Komisař Verheugen říká, že Evropská unie svoji reformu do konce roku 2002 zvládne, i když připouští určitou míru nejistoty. „Paříž jasně řekla své ano. A funguje–li německo–francouzská osa, je už nyní poloviční úspěch zaručen, prohlašuje komisař Verheugen.