Poměrně úporný premiér

Topolánkova snaha udržet koalici je sebezáchovná

Premiér Mirek Topolánek se vrátil z USA, aniž by vzápětí požádal prezidenta o znovujmenování Jiřího Čunka vicepremiérem a ministrem pro místní rozvoj. Zopakoval sice, že pokud lidovci chtějí svého šéfa v kabinetu, „tak ho tam mít musejí“, ale jako premiér nejenže neučinil náležitý, ústavou předepsaný krok, nýbrž udělal lidovcům další kličku. Protože prý není nic zadarmo, bude „chtít od KDU-ČSL třináct hlasů pro věci, které programové prohlášení (vlády) obsahuje“, pravil Topolánek minulé úterý. Následujícího dne to premiérova tisková mluvčí Jana Bartošová zopakovala s dovětkem, že „KDU-ČSL musí jasně vyjádřit názor na návrat Jiřího Čunka do vlády“. Premiér nemůže nevědět, že to celostátní výbor KDU-ČSL zdvořile, leč srozumitelně učinil již loňského 4. prosince. Minulý čtvrtek mu to pro jistotu vehementně zopakovalo lidovecké předsednictvo. Koaliční smlouva z 27. prosince 2006 sice respektuje „ústavní právo předsedy vlády navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolávání členů vlády“, ale zároveň stanoví, že „pro každý takový krok bude předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany“. Má-li Čunek podporu KDU-ČSL, premiér těžko může nevyhovět.
Topolánkův problém spočívá v tom, že na jedné straně má v koalici pověst člověka, který drží slovo, a na druhé straně by mu přišlo vhod, kdyby se Čunek do vlády nevrátil. Dle průzkumů jí důvěřuje ani ne třetina občanů a po Čunkově návratu by jich pravděpodobně ještě ubylo. Přitom čím menší by měla vláda oporu ve veřejnosti, tím obtížněji by se jí prosazovaly zamýšlené reformy a v příštích volbách by ji dnešní opozice takříkajíc utopila na lžíci vody. Proto asi první místopředseda ODS Pavel Bém a další Topolánkovi vnitrostraničtí kritici varují, že Čunkův návrat do vlády by byl politickou chybou. Pavel Bém dokonce v souvislosti s Čunkem nadhodil možnost, „že se koaliční devítka dohodne na otevření koaliční smlouvy, revizi, diskusi… nejen o personálních otázkách, ale také o věcných otázkách“. Zevnitř ODS je prý cítit narůstající napětí a tlak a Mirek Topolánek ví, že na něj musí nějak reagovat.
Nepochybně si však pamatuje, jak se ODS, KDU-ČSL a zelení v srpnu a pak v prosinci 2006 hmoždili a kolik obtížných kompromisů museli učinit, než dohodli koaliční smlouvu. Otevřít ji v nynější hektické situaci znovu by byl riskantní podnik a Bém správně předpokládá, že to je nepravděpodobné. Preference opoziční ČSSD jsou teď uprostřed funkčního období Topolánkovy vlády jasně před ODS, zelení se mezi sebou hádají a lidovci jsou nejednotní. Topolánek jedná sebezáchovně, je-li „poměrně úporný“ ve snaze koalici udržet.
Jen na první pohled paradoxně tak činí kladením nepřijatelných podmínek lidovcům. Programové prohlášení vlády není natolik konkrétní, aby všech třináct lidoveckých poslanců zavazovalo k jednotnému souhlasu s vládními předlohami zákonů v každém detailu. V případě poplatků a dalších reformních kroků ministra zdravotnictví Tomáše Julínka měl a má výhrady nejen lidovecký poslanec Ludvík Hovorka, ale i někteří zelení. Lidovci právem označili za nepřijatelný a ponižující premiérův požadavek, aby se za Čunkův návrat do vlády odvděčili naprostou poslušností lidoveckých poslanců. „To už by nám rovnou mohli rozdat stranické legitimace ODS, kdybychom s tím měli souhlasit,“ vyjádřil se jistý lidovecký matador.
Topolánek by na místě lidovců nejednal jinak, a proto je na místě otázka, proč jim vůbec stanovil podmínky, na něž nemohou přistoupit. Buď se tímto způsobem snaží tlačit na Jiřího Čunka a Karla Schwarzenberga, aby brzy dospěli k takové dohodě, jež by umožnila zeleným smířit se s Čunkovým návratem do vlády. Anebo - a to je pravděpodobnější - chce kladením nových a nových podmínek dotlačit lidovce k tomu, aby uznali, že místo Čunka mají v zájmu koalice a svém vlastním vyslat do vlády někoho jiného. Nebylo by to ideální řešení, protože nepřítomnost kteréhokoli předsedy koaliční strany ve vládě ztěžuje hladkou komunikaci. Za takové velkorysé gesto by bylo samozřejmě třeba Jiřího Čunka a KDU-ČSL náležitě odškodnit a udělat to dříve, než by se lidovci případně odškodnili sami reorientací na ČSSD. Naštěstí pro koalici je dva roky před parlamentními volbami na takový odskok brzy.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu