Pozdější slavný „špionážní“ spisovatel Frederick Forsyth byl na začátku 60. let neznámým novinářem. Agentura Reuters ho vyslala do Berlína, ale na starost měl i tehdejší Československo. Kromě Stasi tak na něm - protože byl ze Západu a novinář k tomu - v letech 1963 až 1964 paralelně „pracovalo“ hned několik agentů StB.
Ve své autobiografii Vypravěč Forsyth například vzpomíná na „stále dobře naladěného“recepčního z hotelu Jalta Stanislava Fatrleho: „Mohl jsem se spolehnout, že (…) zavolá na patřičná místa, kdykoli odevzdám klíč od pokoje a požádám o klíčky od svého vozu. Když jsem vyjížděl z parkoviště pro hosty, auto StB už bylo za mnou.“ Fatrle, respektive agent StB Uran, se o mladého Brita staral vskutku pečlivě. „Angličan Frederick Forsyth (…) říkal, že slyšel, že hodně lidí nešlo volit. Pak se mě ironicky ptal, zdali bych mu mohl sám vysvětlit, co mají za význam naše volby,“ vyprávěl Fatrle svému řídícímu důstojníkovi 16. června 1964. Podobných hlášení poskytl Fatrle StB celkem sedm a jedno další přidal recepční Miloslav Šťovíček (agent Miloš).
Ze zpráv obou agentů plyne, že při svých návštěvách Prahy udržoval pětadvacetiletý Forsyth románek s Janou (příjmení není důležité), která pro StB pracovala pod krycím jménem Pravdová. Vztah s jistou Janou v pamětech připouští - s notnou dávkou mužské pýchy - rovněž Forsyth: „Byla to nádherná jednadvacetiletá dívka, kvůli jaké by se zastavil provoz na dálnici.“Konkrétně vzpomíná na schůzku z léta 1964, kdy s Janou nejdřív tančil v hotelovém baru, po „zavíračce“ ji posadil do svého „příšerně růžového“ Wartburgu a vyvezl za Prahu k jakýmsi jezerům. Nejdřív se koupali a „poté jsme se milovali, jako zdraví mladí jedinci svého druhu, a to poměrně dlouze, pokud si vzpomínám“. Když poté odpočívali na kostkované dece, Forsythovi prý došlo, že na něj po dlouhé době konečně nedohlíží tajná policie. „Právě ses sní pomiloval,“ zněla podle autobiografie odpověď Jany.
Skutečné oběti
Forsythův první špionážní románek byl popravdě poněkud banální. Metody, pomocí kterých StB získala trojici výše zmíněných agentů, jsou mnohem zajímavější - a také mnohem odpornější.
Přečtěte si rozhovor s bývalým rozvědčíkem:
S Corbynem jsem se stýkal nejen pracovně, říká špion Sarkocy
Forsythovu dočasnou přítelkyni Janu vyhodili před maturitou ze zdravotní školy kvůli - jak stojí v jejím svazku - „výstřednímu oblékání a styku s cizinci“. Neměla poté stálé zaměstnání, za což jí tenkrát neustále hrozily až dva roky vězení za příživnictví, a tak se celkem snadno stala agentkou Pravdovou. Jenže mladá žena estébáky provokovala - třeba tím, že na schůzky s řídícím důstojníkem jezdila taxíkem, a tak tajná policie v prosinci 1961 spolupráci ukončila. V době Forsythových cest do Prahy byla sice znovu ve službách tajné policie, nicméně žádné její hlášení na budoucího spisovatele neexistuje.
Fatrle - od roku 1956 člen strany - si zase předtím, než ho StB přiměla ke spolupráci, odseděl deset měsíců za mřížemi a neprovinil se přitom ničím horším než poslechem Svobodné Evropy a nadáváním na režim. Estébáci ho spolu se skupinkou dalších lidí sebrali v červenci 1961, posadili do vazby a začali lámat. „Nyní je pro mě těžké se charakterizovat. Uvědomuji si, že jsem se choval nesprávně. Myslím, že by se to dalo říci krátce lump,“ stojí v jednom z protokolů. Za podvracení republiky poté dostal tři roky, když ve zdůvodnění rozsudku stálo: „Z nepřátelství k socialistickému řádu republiky po delší dobu a soustavně během schůzek konaných v soukromém bytě navzájem se utvrzovali a ještě další osoby popouzeli proti našemu společenskému řádu, čímž nepochybně narušovali morálně-politickou jednotu obyvatel.“ Už v květnu 1962 sice vyšel ven na amnestii, ovšem vzhledem k desetileté zkušební době ho estébáci měli dokonale v hrsti.
Šťovíčka drželi pro změnu estébáci pod krkem prostřednictvím „kompromateriálů z doby okupace, kdy byl aktivně činný v Kuratoriu a Veřejné osvětové službě“.
Haněl a škodil
Forsythovo vzpomínání se čte hezky. Nicméně je otázkou, jestli měl agenty StB opravdu tak skrznaskrz „prokouknuté“, jak píše. První informace o jeho sledování StB se objevily před 11 lety, a Vypravěč vyšel až v roce 2015. Jistá skepse je proto na místě.
Po roce 1964 Forsyth každopádně přestal do Prahy jezdit. StB přesto jeho svazek vedla ještě dalších devět let. „Hanlivě se zde vyjadřoval o vývoji situace v NDR, jakož i u nás, a byl podezřelý z nepřátelské činnosti proti ČSSR,“ stojí v posledním záznamu z června 1973, po kterém byl Forsythův svazek založen do archivu.
Čtěte také:
Akce jménem COB: bývalý československý špion rozvířil britskou politiku
Estébák Sarkocy: Mám nahrávku, na které se mě Babišův advokát snažil podplatit
Corbyn byl naverbován, za informace jsme mu platili, tvrdí bývalý agent StB
Krycí jméno COB. Šéf labouristů Corbyn se v 80. letech scházel s estébákem
