Pomoc nejen na papíře

Metoda skupinové solidarity a systém vesnických celků bojují s chudobou

V planetárním měřítku se odehrávají ekonomické procesy, které se svou dimenzí chystají zastínit většinu dění v Evropě. Významy regionů se razantně mění. Do Evropy stále silněji doléhá praskot tektonických desek strnulých ekonomik třetího světa. Celky se probouzejí. Postkolonialismus je minulostí. Nastává nová éra ekonomického rozvoje lidstva.

Překotný rozvoj odvětví.

O mikrovztazích mezi miliardami obyvatel bez kreditních karet, účtů, e-mailových adres a finančních záznamů se nehovoří ani nepíše. Význam atomárních ekonomických vztahů mezi třemi miliardami obyvatel planety se ztrácí na pozadí zpráv o fúzích bankovních gigantů, kariérách korporátních akrobatů, miliardových podvodech a volatilitách burzovních prodejů. Nobelova cena za ekonomii pro Muhammada Júnuse z loňského října byla prvním mocným impulzem, který podnítil světový zájem o mikrofinance, přestože se odvětví prudce vyvíjí, vzkvétá a prosperuje již několik desetiletí.
Mikrofinance, založené na myšlence skupinového ručení mezi chudými dlužníky, kteří nemají přístup k formálnímu financování, probíhají fází překotného rozvoje. Denně je zakládáno několik mikrofinančních institucí a pouze desetiprocentní uspokojení poptávky po financích v marginalizovaných oblastech rozkvětu přeje. Nesmírný hlad po kapitálu přitahuje širokou škálu podnikavých jednotlivců, bank, makléřů i institucí, obsazujících veškeré polohy mezi lichvou a charitou. Tři sta miliard dolarů je třeba, ale pouhá desetina z nich je dnes k dispozici.

Dvě metody.

Ortodoxnímu mikrofinančnictví dnes dominují dva přístupy. Metoda banky Grámín neboli skupinová solidarita (Village banking či Solidarity Groups), kterou využívá většina institucí. A nově rozvíjený postup svépomocných skupin (Self Help Groups) neboli systém vesnických celků (Village Unit System), který používá největší mikrofinanční banka světa, indonéská Bank Rakyat Indonesia (BRI), a několik dalších, převážně asijských a latinoamerických mikrofinančních institucí (MFI).
Oba systémy mají výhody a nevýhody a vzájemně se doplňují, navíc existují v nesčetných obměnách a modifikacích. V obou systémech ženy hrají hlavní roli a jejich největší rozdíl spočívá v míře autonomie.

Základní charakteristiky.

Členové Júnusových sdružení skupinové solidarity si otvírají individuální účty u MFI a splácení je motivováno různými instrumenty, například týdenním setkáváním, povinným spořením, blokací celé skupiny, pokud jeden její člen přestane splácet, či jinými, organizačně výchovnými nástroji. Svépomocné skupiny jsou sice nezávislejší na MFI, zato však náročnější na management a finanční zralost samotných účastníků - představují tak druhý stupeň zrání finančně manažerských schopností klientů. MFI jedná pouze se zvoleným vedením skupiny a úvěruje autonomní finanční entitu, jejíž vývoj vede. Členové si pak půjčují od vlastní skupiny za podmínek, na kterých se sami dohodnou. Splátky jsou ukládány na jediný bankovní účet MFI, která pomáhá s účetnictvím, dozírá a stanovuje podmínky členství, aniž by musela navštěvovat úvěrované oblasti.
Systém banky Grámín vládne v Asii. Hlavními hráči jsou banky BRI, Grámín, indická Share Microfin se dvěma miliony klientů a bangladéšská Proshika s milionem. Systém byl uplatněn nejen ve více než třiceti zemích Asie, Afriky, Latinské Ameriky, ale i v USA a Evropě. Úrokové míry se pohybují od dvaceti do sta procent ročně. Hlavním zdrojem kapitálu mikrobank typu Grámín jsou finanční dary - úspory samotných členů činí pouhou pětinu fondů.
Svépomocné skupiny, které se dají přirovnat k velkoobchodu s mikrofinancemi, se rozmáhají především v Indii, jihovýchodní Asii a občas i v Latinské Americe. Neziskové organizace v nich hrají menší roli než v systému Grámín, byť se bez jejich podpory v novém terénu neobejdou. O to většímu zájmu bank a finančníků se však těší.

Úrokové sazby.

Úrokové míry, za které mikrofinanční instituce poskytují úvěry, se pohybují od třiceti do sta procent. Velikost sazeb a použitá metoda závisejí nejen na zralosti demokratického myšlení a míře disciplinovanosti, ale i na rozsahu formálních finančních systémů. Podle posledních studií se průměrný výnos portfolií Grámín pohybuje kolem 24 procent, přičemž stejný ukazatel pro svépomocné skupiny nepřesahuje devět procent. O ničem to však nevypovídá vzhledem k rozdílným metodologiím, různému stupni vývoje obou systémů a kvalitě zjištěných dat.

Inovace.

Propastný rozdíl mezi poptávkou a nabídkou kapitálu v zemích třetího světa motivuje k inovacím. I západní banky se postupně probouzejí. V některých zemích se učí navazovat s mikrofinančními institucemi outsourcingové dohody, přičemž MFI řídí kreditní operace a banky poskytují kapitál a dělí se o zisky. Jindy banky skupují celé MFI a s nimi i databáze klientů - budoucí bankovní trhy. Zhruba před rokem koupila druhá největší indická retailová banka ICICI 42 500 úvěrů od mikrofinanční instituce Share Microfin za 4,3 milionu dolarů. Před dvěma lety proběhlo první uvedení na burzovní trh (sekuritizace) balíku asijských, latinoamerických a asijských mikroúvěrů o objemu 40 milionů dolarů, který uskutečnila poradenská firma Developing World Markets (DWM) a finanční skupina BlueOrchard Finance. Květnová IPO mexické MFI Compartamos - již třetí v dějinách mikrofinančnictví - vynesla téměř půl miliardy dolarů.

Technologické novinky.

V mikrofinančnictví se uplatňují i technologické novinky, přičemž transakční náklady slibují snížit bezdrátové technologie. Na Filipínách, v Senegalu, Jižní Africe, Bangladéši a v Keni se experimentuje s mobilními telefony jako médiem pro finanční transakce umožňující vznik stovek milionů kont ve virtuálních bankách. Jihoafrická banka WIZZIT umožňuje založení konta po telefonu a poskytuje chudým finanční služby levněji než komerční banky. Její cílovou skupinou je šestnáct milionů dospělých Afričanů bez přístupu k finančnímu systému.
Hewlett Packard vyvinul bezdrátový přenosový systém (Remote Transaction System), miniaturní příruční počítač, který úvěrářům v terénu dává možnost přenést data do manažerského informačního systému (MIS) - instituce, spojené se splátkami, vklady, výběry, převody a úvěrovou historií dlužníka -, takže s sebou nemusejí nosit papíry ani jinou technologii. Sítě lékáren, například mexická Farmacita Nacional, jejichž pobočky dosahují i do nejzapadlejších vesnic, se pomocí chipových karet nabíjených penězi v bance ve městě snaží nahradit bankovní pobočky. Podobně mikrofinančníci v Kamerunu nedávno zahájili provoz flash cash, což je hybrid mezi šekem a debetní kartou, který může člen „kamerunské tontines“, jak se v této zemi nazývají mikrofinanční instituce, vyměnit za hotovost v maloobchodech účastnících se programu a přítomných v oblastech bez bankovní infrastruktury. V Latinské Americe jsou zakládány úvěrové registry (credit bureaus), což jsou soukromé firmy sbírající data o majitelích malých podniků a využívající dostupné informační zdroje, například historii splácení telefonních účtů a zkušenosti jiných podnikatelů. Balíky informací pak prodávají expandujícím mikrofinančním institucím. Nadace pro pomoc mezinárodnímu společenství (Foundation for International Community Assistance) v Ugandě kombinuje povinné spoření mikrodlužníků se zdravotním mikropojištěním, což vylepšuje bonitu klientů a zvyšuje jejich odolnost vůči riziku.

Mikrodůchody.

Mikrodůchody v zemích třetího světa jsou další neprobádanou oblastí světového finančnictví. V roce 2025 by oproti dnešku měl žít v rozvojových zemích téměř dvojnásobný počet lidí starších 60 let. Prakticky v žádné rozvojové zemi nemají staří lidé jistotu doživotního důchodu navzdory účasti ve státních programech již tak dostupných malému procentu populace. Soukromé penzijní fondy, které nastaví individuální penzi podle úspor z příjmů a dokáží vyplácet své klienty, v chudých oblastech neexistují. Experiment z Chile, kde od reformy z roku 1982 podobné instituce během dvaceti let stokrát zvýšily počet spořících klientů, dokazuje potenciál mikropenzijních trhů.

Budoucí trhy.

Mikrofinanční organizace tak kromě úvěrových aktivit představují organizační fenomén a nosnou páteř pro další prvky - mikrodůchody, mikroleasing, mikropojištění a jiné administrativní doplňky chybějící státní organizace. Tvorbou finančních struktur se vytvářejí budoucí trhy, prostor pro výrobu i odbytiště. Přes všechna tato zlepšení však zůstává tvůrčí potenciál rozvojových trhů obrovský. Ve čtyřech zemích, označovaných jako BRIC - Brazílie, Rusko, Indie a Čína -, jež patří mezi deset největších ekonomik na světě a kde žije 40 procent lidstva, chudoba sužuje 30 procent obyvatel. Dvě třetiny světové populace jsou finanční analfabeti bez bankovních kont a přístupu k úvěru. Z bohatších částí světa dnes do mikrofinančnictví od investorů, dárců, bank a finančních institucí ročně směřuje směšný potůček dvou miliard dolarů.

Český projekt.

Překvapivě právě v České republice se pod rukama skupinky významných českých finančníků a podnikatelů rodí projekt, jehož ambice dosahují planetárního rozměru. Electronic Loan Exchange Network (Výměnná síť elektronických půjček, ELEN) se má stát branou pro masy investorů a střadatelů, jež umožní investovat do portfolia mikroúvěrů vybraných mikrofinančních institucí a rozložit riziko mezi miliony dlužníků a ponese vysoké úroky generované v lokálních ekonomikách, a proto nezatížené volatilitou akciových trhů. Investice tak může nejen vynášet vysoké a stabilní úroky, ale i prokazatelně pomoci stovkám či tisícům rodin, které by se bez kapitálu nikdy nedokázaly vymanit z bludného kruhu chudoby.