Stát si ve spolupráci s důležitými podniky vybral tucet vzdálenějších zemí, které pokládá za prioritní z hlediska podpory vývozu. Menší firmy však o nich často nevědí a v současné krizi by uvítaly pomoc i pro export do sousedních zemí.
Autor: Martin Siebert
Stát na konci devadesátých let pochopil, že mají-li čeští podnikatelé ve světě uspět, potřebují obdobnou podporu, jakou svým exportérům poskytují ostatní evropské země. Vznikla ucelená koncepce proexportní politiky, která vedle finančních institucí (České exportní banky a pojišťovací společnosti EGAP) zahrnuje zejména aktivity agentury CzechTrade, podporu české účasti na veletrzích, obchodní mise s vládní účastí a činnost českých diplomatů v zahraničí.
Malá země s omezenými zdroji však nemůže podporovat vývozce všude se stejnou intenzitou. Proto se zrodila exportní strategie se seznamem prioritních teritorií, který v současné době zahrnuje dvanáct států. Jde o Rusko, Ukrajinu, Srbsko, Čínu, Vietnam, Indii, Turecko, Kazachstán, Brazílii, Mexiko, USA a Egypt. Podle ministerstva průmyslu a obchodu byl výběr prioritních zemí podložen makroekonomickými kritérii (váha 58 %), názory podnikatelů (30 %) a vyjádřením státní správy (12 %).
Unikátní průzkum mezi podniky a živnostníky
Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR v letošním roce uskutečňuje sérii šetření o názorech malých a středních firem na podnikatelské prostředí v České republice. Druhý průzkum, který probíhal na přelomu srpna a září, se zaměřil právě na podporu vývozu.
„Česko je velmi otevřenou ekonomikou a významnou roli při tvorbě hrubého domácího produktu hraje export,“ konstatuje Eva Svobodová, generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Stát podle ní učinil pod vlivem podnikatelských reprezentací významný pokrok v podpoře exportu, ale z výzkumu mezi podnikateli vyplývá, že jejich znalost exportní strategie České republiky a prioritních zemí je horší, než by odpovídalo významu tohoto dokumentu a přínosu exportu pro české hospodářství.
Jen asi 8,5 procenta podnikatelů zná seznam prioritních zemí. Více než 62 procent podniků tento seznam vůbec nezná, k částečné znalosti se hlásí asi 29 procent respondentů. Představitelé většiny podniků přitom tvrdí, že by uvítali aktuální informace o vládní exportní strategii.
„Výsledky průzkumu potvrzují, že podniky mají zájem o informace o možnostech využití konkrétní státní podpory exportu v jednotlivých teritoriích,“ konstatuje Svobodová. Věci by zřejmě prospěla účinnější prezentace exportní strategie. Inspirací by přitom mohla být zdařilá propagace operačních programů financovaných ze strukturálních fondů. Přínosem by mohla být i přímá setkání zástupců státu s vývozci. Podnikatelé prostě chtějí, aby si mohli sednout s úředníky k jednomu stolu. „Obchodní a ekonomické úseky zastupitelských úřadů v prioritních zemích by měly být viditelnější a více komunikovat s podnikovou sférou,“ dodává Svobodová.
První kroky malých vývozců
Krize srazila domácí poptávku. Kvůli tomu i podniky, které si dosud vystačily s tuzemskými zákazníky, začaly hledat nové možnosti v cizině. Jenže průnik na vzdálené trhy je často obtížný i pro velké společnosti se silným finančním a personálním zázemím. První exportní kroky malých podniků proto obvykle vedou nedaleko. V seznamu prioritních zemí však sousední země nenaleznete. Německo, Slovensko, Polsko a Rakousko jsou přitom logicky prvními státy, o nichž začínající malý vývozce uvažuje. Více než 82 procent podniků by proto považovalo za rozumné, aby tato teritoria byla alespoň dočasně zařazena do seznamu prioritních států.
Ministerstvo průmyslu a obchodu ovšem počítá s tím, že seznam prioritních teritorií se může průběžně měnit a doplňovat. Nebyla však do něj zařazena žádná země z Evropské unie, neboť ta představuje jednotný trh bez obchodních překážek. Mezi prioritní státy se dostaly zejména ty, v nichž asistence vládních představitelů při sjednávání obchodů dosud hraje významnou roli, a dovozu tam brání obchodní bariéry, v jejichž překonávání mohou české úřady napomáhat.
Doporučení na změnu priorit by mohla dát Česká rada pro obchod a investice, poradní orgán ministra průmyslu a obchodu, který zastupuje podnikatele. Jenže 84 procent podniků prý o existenci této instituce vůbec neví. A z těch, kteří Českou radu pro obchod a investice znají, si jen asi 12 procent myslí, že tento orgán dostatečně prosazuje zájmy malých a středních podniků.
Cenné informace o tendrech
Ekonomická krize způsobila zhoršení finanční situace u mnoha firem. Podniky mají málo peněz, ale více než 15 procent společností přesto vydává na zahraniční marketing více prostředků než dříve a 35 procent alespoň stejně jako dosud.
„Tyto výsledky ukazují na význam, jaký firmy přikládají zahraniční poptávce,“ konstatuje Svobodová. Podle asociace je to signál pro stát, aby domácí firmy v úsilí o získání zahraničního odbytu více podporoval.
Stát by měl například velmi operativně informovat o nových příležitostech v zahraničí. Vlády totiž v době krize přijímají nejrůznější opatření na oživení svých ekonomik, která mnohdy zahrnují rozsáhlé veřejné zakázky, a tyto projekty skýtají příležitost také pro české firmy. Významná by byla rovněž výraznější finanční podpora, a to prostřednictvím programů na podporu marketingu, výstav a veletrhů, a pomoc při eliminaci rizik při vstupu na nové trhy. Důležitá je rovněž osvěta, aby podniky věděly o reálných možnostech, jak využít existující státní podporu při pronikání do zahraničí.
Šanci vidí v Asii
Z výzkumu dále vyplynulo, že pokud se české podniky odvažují mimo evropský kontinent, největší příležitosti očekávají v Asii. O vývozu mimo Evropu uvažuje 46 procent exportérů.
Při vstupu na zahraniční trh využilo asi 14 procent podniků služeb obchodně-ekonomických úseků našich velvyslanectví. Asi 36 procent podniků bylo s činností těchto úseků plně spokojeno a 27 procent mělo jen drobné výhrady. Ti podnikatelé, kteří byli nespokojeni, nejvíce kritizují to, že museli příliš dlouho čekat. Někteří se dočkali rovnou odmítnutí svého požadavku s tím, že příslušný pracovník je zavalen úkoly a nemá čas.
Služeb zahraničních kanceláří agentury CzechTrade využilo přes 38 procent respondentů, kteří byli z více než 43 procent plně spokojeni, a dalších 43 procent mělo jen drobné výhrady. Nikdo si nestěžoval, že by si na něj pracovník CzechTrade nenašel čas či byl neochotný. Podnikatelé však kritizují částky, které za služby agentury musejí platit.
Přednost má CzechTrade
Výzkum zahrnul i poměrně složitou otázku, která se týká toho, že v některých státech Evropské unie souběžně působí jak obchodně-ekonomický úsek české ambasády, tak kancelář agentury CzechTrade. Objevuje se úvaha, že by tam mohl zůstat jen jeden subjekt. Takto ušetřené finanční prostředky by se pak přesunuly na podporu vývozu jinam, například do republik bývalého Sovětského svazu a na Balkán. Tedy do perspektivních zemí, tradičních českých odbytišť, kde tuzemským vývozcům stojí v cestě relativně nízké bariéry, ale alespoň symbolická úloha státu je tam při sjednávání obchodů stále velmi vítaná, leckdy
dokonce téměř nezbytná. Pokud by se v Evropské unii rušily duplicity, podle téměř 90 procent respondentů se mají uzavřít obchodně-ekonomické úseky velvyslanectví a zachovat by se naopak měly kanceláře agentury CzechTrade. Opačný názor zaujímá jen deset procent podniků.
A jaké služby státu firmy v zahraničí postrádají? Nejvíce, asi 53 procent, postrádá podporu marketingu, odbytu a akvizice. Více než 44 procentům chybějí kvalitní rešerše týkající se firem, oborových sdružení a institucí (včetně kontaktů). Zhruba 40 procentům scházejí rychle dostupné a kvalitní základní informace o trhu.
„I když v činnosti obchodních a ekonomických úseků ambasád proběhly užitečné změny, nemůžeme být se službami státu, zejména v současných krizových podmínkách, úplně spokojeni,“ uvádí Svobodová. Asociace poukazuje na loňské posilování koruny a letošní pokles poptávky v zahraničí, což je kombinace, která působí českým vývozcům vážné těžkosti.
Problém: koruna a krize
Podle zástupců malých a středních podniků bude třeba ještě více posílit ekonomický charakter diplomacie, zlepšit provázanost a komunikaci s podnikovou sférou. „Nezbytné bude i posílení ekonomického personálu státu v zahraničí alespoň na úroveň srovnatelnou s obdobně velkými zeměmi,“ soudí Svobodová.
Jednou z cest, jak se mohou malé firmy lépe prosazovat v zahraničí, je zakládání exportních aliancí. Jejich vznik v uplynulých letech podporovala agentura CzechTrade, která si uvědomila, že zahraniční zákazník často vyžaduje, aby měl jednoho partnera. Ochotu vstoupit do takového účelového seskupení firem ze stejného oboru vyjadřuje 42 procent respondentů, členy nějaké exportní aliance už je více než šest procent, 13 procent vstup odmítá a zbylé firmy nevědí.
Nějakého produktu České exportní banky, která je ovšem určena hlavně k financování vývozu investičních celků, využilo necelých pět procent podniků. V případě pojišťovací společnosti EGAP to byla asi čtvrtina.
Odborným garantem průzkumu je Český statistický úřad a generálním partnerem společnost Vodafone. Mediálním partnerem tohoto významného projektu, jehož cílem je zprostředkovat státní správě a široké veřejnosti skutečné názory českých podnikatelů, se stal týdeník Profit.
