Socialistická koalice si vetkla do svého programu podporu rodiny. To je sice hezké konzervativní heslo, ale podívejme se, co z něj zbude, když si ho vezme do svých tří úst nesourodá trojhlavá saň příští vlády. Je příznačné, že tak důležitá věc, jakou jsou programové priority, vytížila stranické lídry zjevně.
Socialistická koalice si vetkla do svého programu podporu rodiny. To je sice hezké konzervativní heslo, ale podívejme se, co z něj zbude, když si ho vezme do svých tří úst nesourodá trojhlavá saň příští vlády.
Je příznačné, že tak důležitá věc, jakou jsou programové priority, vytížila stranické lídry zjevně. daleko méně než dohady o lukrativní posty. A tak zatímco miliardy spojené s konkrétními rezorty se vede tuhý boj, vějička pro voliče je upletena během pár hodin. Ostatně jak by ne, když hlavní - sice nepsanou, ale také nijak skrývanou - prioritou Grosse, Kalouska i Němce je držet prst na finančních kohoutcích. Jednak proto, aby měli čím napojit své žíznivé straníky, jednak kvůli možnosti uplatit cizími penězi potenciální (a houfně mizející) voliče.
I ona rodinná politika je založena především na přesunu dotací. Kde se ty peníze vezmou, je otázka. Že to nebude mít prakticky žádný efekt, je ale jasné už teď. Rodina totiž přestává
fungovat jako ekonomická jednotka ne pro nedostatek dávek, ale právě kvůli rušivým přerozdělovacím zásahům. Jedinou rozumnou věcí, která by poněkud narovnala pokřivené vztahy, je společné zdanění manželů, které prosadili unionisté už do programu Špidlova kabinetu. Počítá se s ním i teď a zkusme tedy věřit, že ho Grossova vláda konečně uvede v život.
Dál už je to samý nesmysl. Ke každému navrhovanému opatření existuje lepší, méně administrativně náročná a přirozenější varianta. Koalice chce oživit novomanželské půjčky. Jestli tohle má pomoci mladým rodinám k vlastnímu bytu, je to pragmaticky i principiálně vzato hloupost. Pragmaticky proto, že peníze na další typ půjčky se při sešněrovaném rozpočtovém rámci beztak budou muset vzít z jiných podpůrných programů. Principiálně proto, že cestu k bydlení ve vlastním tarasí mladým hlavně regulace nájmů, která působí silou stovek miliard proti oněm pár miliardám dotací.
Delší mateřská znamená je jen vyhazování dalších peněz ze státní pokladny. Oč přínosnější by bylo
vytvořit živiteli rodiny takové daňové podmínky, aby mu z platu zůstalo více než jen dvě třetiny mzdy a jeho manželka nemusela poníženě na úřadu žádat o dávky. Všichni členové rodiny by měli mít nárok na stejně vysoké odečitatelné položky a daňové přiznání by se tak nemělo podávat jen za manžele, ale i za jejich děti. Je přeci nespravedlivé, aby nadprůměrně vydělávající otec odváděl tučné progresivní daně, které příjmy jeho vícečlenné rodiny srazí na úroveň flákající se populace živící se z dávek.
Je krutou obžalobou sociálního státu, že rodičům se vyplatí žít s dětmi raději na hromádce a inkasovat dávky než se normálně vzít a platit vysoké daně. Kdyby s tímto chtěla koalice něco dělat, musela by zásadně přehodnotit svůj přístup k přerozdělování. Zatím se i v její rodinné politice ukazuje to, co kdekoli jinde. Státní zásahy jsou kontraproduktivní, místo aby nerovnosti oďstraňovaly, tak je vytvářejí a v důsledku toho všichni chudnou. Odpovědní úředníci a politici pak místo přiznání chyby začnou tvrdit, že přerozdělování bylo ještě málo a žádají více peněz a kompetencí. A když se opět výsledky nedostaví, opakují totéž a tak pořád dokola ve spirále rostoucích daní a zadlužení.
Ale ruku na srdce: mohli jsme právě od této sestavy očekávat něco jiného?
