Zánik lesnických firem v důsledku krize je pro řádnou správu státního majetku nežádoucí
Z hospodářských odvětví se ekonomická krize zřejmě nejdříve projevila v obchodu s dřevem – už v první polovině roku 2008. Státní podnik Lesy ČR je od té doby pod tlakem nynějších dodavatelů lesnických prací, kteří usilují o zmírnění podmínek sjednaných v dodavatelských smlouvách. Problémem je, že pro takový krok neexistuje právní důvod. Přesto o nějakou formu pomoci usiluji a doufám, že druhá strana bude mé úsilí vnímat jako vstřícné.
Vážnější problém
Státní podnik Lesy ČR nemá dostatečné vlastní kapacity, aby se dokázal postarat o všechny lesy, které mu stát svěřil k hospodaření a jež mimochodem tvoří šestinu rozlohy České republiky. Zvolil proto model externích dodavatelů. Ti byli dlouhou dobu vybíraní poměrně nepřehledným způsobem. Teprve před několika lety byl na všech zhruba 260 smluvních územních jednotkách zaveden model zadávání lesnických prácí dle příslušných právních předpisů, zejména podle zákona o veřejných zakázkách. Může-li státní podnik postupovat touto cestou, už musel rozhodnout Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Jeho kladné rozhodnutí někteří dřívější a dlužno podotknout, že v zadávacích řízeních neúspěšní dodavatelé napadli soudně. Nedávno v prvním z těchto sporů padl rozsudek, dle kterého ÚOHS rozhodl správně. Lesy ČR jsou totiž veřejným zadavatelem ve smyslu zákona o veřejných zakázkách a musejí se jím tedy řídit.
Živá diskuse o této problematice skryla mnohem vážnější problém, než je přidělování zakázek – jejich ukončení. Hospodářská krize, která během platnosti nynějších tříletých smluv vypukla, významně srazila ceny dříví na trhu. Proto jsou smlouvy s Lesy ČR kvůli sjednaným cenovým podmínkám pro dodavatele likvidační. To tvrdí dodavatelé a nemám důvod jim to nevěřit. To však neznamená, že jim mohu jednoduše pomoci.
Smluvní podmínky
Potíž spočívá v tom, že smlouvy při jednostranném odstoupení od nich předpokládají sankce. A při jejich uplatnění by byli jednotliví dodavatelé povinní zaplatit částky v průměru v řádu desítek milionů korun. Jedinou možností, jak se sankcím vyhnout, je plnění uzavřených smluv, na kterých však dodavatelé tratí. Za této bezvýchodné situace dodavatelé přišli s poměrně logickým dotazem, zda by nebylo možné smlouvy ukončit dohodou, čímž by se spor obešel bez sankcí. Kdybych byl ředitelem nebo majitelem soukromé firmy, možná bych s ohledem na stav trhu takovou dohodu uzavřel. Lesy ČR však soukromou firmou nejsou, a proto musím postupovat v jejich vedení s péčí řádného hospodáře a na plnění podmínek ve smlouvách trvat. Opačný postup, tedy kdybych se vzdal vymáhání sankcí a navíc následně uzavřel smlouvy pro Lesy ČR méně výhodné, o což dodavatelům, byť to neřekli přímo, jde, by mě vystavil riziku trestního stíhání. Hrozil by mi trest odnětí svobody až do výše dvanácti let.
Lesy ČR mají platné smlouvy a nastavené ceny ve vztahu k dodavatelům jsou příznivé. Dodavatelé navrhli ceny a o své vůli smlouvy podepsali. Nynější krizovou situaci jsme nezavinili, a proto nemám žádný důvod cokoli slevovat. Takový čin by bylo možné šetřit ještě po dvanácti letech. Přitom to, co se dnes zdá krystalicky jasnou záležitostí – je krize, obor trpí, firmy nemusejí přežít – v roce 2020 už nepochybně takové nebude a orgány činné v trestním řízení budou vycházet pouze z dnes platného obchodního zákoníku a trestního zákona. A v nich bohužel žádná ekonomická krize mezi důvody, které oboustranně přijatelné ukončení smlouvy umožňují, uvedena není.
Ponaučení
Mohl bych tedy trvat na znění zákona a dívat se, jak dodavatelé jeden za druhým vstupují do insolvenčního řízení. Zánik celého odvětví dřevozpracujícího průmyslu však není v zájmu Lesů ČR. Pokud by se na trhu významně snížil nejen počet dodavatelů, ale i jejich kapacita, v důsledku čehož by se o lesy nebo jejich část neměl kdo starat, jistě by na majetku státu svěřeném Lesům ČR do správy vznikaly škody. Šíření škůdců je jen jedním z možných důsledků. Proto jsem ochotný hledat – a také už mnoho týdnů hledám – s lesnickými firmami řešení. V tuto chvíli je jednou z mála možností, jak najít právně akceptovatelný důvod pro změnu současných smluv, vyčíslení dnešních škod u dodavatelů a těch potenciálních na straně Lesů ČR kvůli hrozícímu přerušení péče o lesy. Takové porovnání by se pak stalo podkladem pro další rozhodování.
Každopádně si lze vzít ze současné situace ponaučení pro uzavírání nových smluv s dodavateli – ať už po řádném ukončení těch dnešních v roce 2010, nebo po dřívějším, bude-li to možné. Nové smlouvy musejí ustoupit od dnešního nepružného modelu určování cen na základě tříměsíční indexace. A najít jiný model, který poskytuje reálnější ceny.
Mohu si myslet své o tom, že lesnické firmy za uplynulé roky, kdy krize nebyla, nevzaly v úvahu, že jednou do ní ekonomický cyklus dospěje, a nevytvářely si pro takový případ rezervy. Na tom, že jejich zánik v důsledku krize je pro řádnou správu státního majetku v lesích nežádoucí, se tím však nic nemění.
Souvislosti
Smlouvy Lesů ČR s dodavateli lesnických prací předpokládají sankce při jednostranném odstoupení od nich.
Jedinou možností, jak se sankcím vyhnout, je plnění uzavřených smluv, na kterých však dodavatelé tratí.
Dodavatelé přišli s dotazem, zda by nebylo možné smlouvy ukončit dohodou, čímž by se spor obešel bez sankcí.
Vedení Lesů ČR však musí postupovat s péčí řádného hospodáře a na plnění podmínek ve smlouvách trvat.
Opačný postup by je vystavil riziku trestního stíhání.
Situace
Ze současné situace si Lesy ČR mohou vzít ponaučení pro uzavírání nových smluv s dodavateli.
A to ať už po řádném ukončení dnešních smluv v roce 2010, nebo po dřívějším, bude-li to možné.
Nové smlouvy musejí ustoupit od nynějšího nepružného modelu určování cen na základě tříměsíční indexace.
A najít jiný model, který poskytuje reálnější ceny.
