POMOC ZA VLASTNÍ PENÍZE

Č e s k á     s p o ř i t e l n a

Záchrana incestem se vrací. Z vlastních zdrojů bude totiž Česká spořitelna financovat velkou část pomoci, kterou jí poskytne Konsolidační banka. Ta odkoupí některé její špatné úvěry a upíše podřízený dluh namísto FNM, kterému byly ochotny zahraniční banky půjčit jen za vládní záruku. V lednu na valné hromadě začne diskuse o navýšení základního jmění o zhruba šest miliard korun. Urychlí se privatizace banky, zřejmě na úkor ceny.

Především s pomocí Konsolidační banky chce vládní pracovní skupina ustavená k řešení situace České spořitelny řešit její nedostatečnou kapitálovou přiměřenost, která by bez vnější pomoci na konci roku klesla téměř na polovinu potřebné minimální výše - na 4,4 procenta místo alespoň osmi procent.

Finanční zdroje získá Konsolidační banka zčásti od tří zahraničních bank, zčásti od samotné spořitelny.

Dostatečnou kapitálovou přiměřenost musí banka udržet nejen kvůli požadavkům České národní banky, ale i proto, aby mohla čerpat syndikované úvěry poskytnuté zahraničními bankami. „Nedodržení osmiprocentní kapitálové přiměřenosti by znamenalo požadavek na okamžité splacení těchto úvěrů, které k 30. 9. 1998 představovaly v přepočtu 9,6 miliardy korun, uvádí se v důvodové zprávě k návrhu usnesení, který pracovní skupina ve středu zřejmě předloží vládě ke schválení. Návrh má týdeník EURO k dispozici. Podle návrhu usnesení půjde o kombinaci posílení kapitálu úpisem podřízeného dluhu, který spořitelně poskytne Konsolidační banka, a odkupu špatných úvěrů rovněž tímto státním peněžním domem. Obě operace musí být realizovány do konce letošního roku, aby je bylo možné zahrnout do účetnictví České spořitelny. Tento scénář je podobný tomu, který se rozhodla použít pro své částečné ozdravení v příštím roce Komerční banka, neboť se týká jak vylepšování strany aktiv, tak posílení strany pasiv. Spořitelna ovšem výrazně využívá státních institucí a jejich autority, Komerční banka vsadila na tržně administrativní přístup.

Rezervy za recesi

Pracovní skupina se v důvodové zprávě odvolává na zprávu auditorské firmy KPMG, která vyčíslila potřebnou tvorbu rezerv České spořitelny na 17,7 miliardy korun (ve srovnání se 7,5 miliardy loni a 4,6 miliardy v roce 1996) a očekávanou ztrátu hospodaření za celý rok ve výši 10,5 miliardy korun. Důvodem je podle zprávy jak celková recese ekonomiky a s tím související nižší schopnost podniků splácet úvěry, tak špatné investice spořitelny v Ruské federaci. Velkou část potřebného objemu rezerv by měly tvořit rezervy na špatné úvěry, a to podle zprávy ve výši 10,5 miliardy korun. Kvůli novému opatření centrální banky o nutnosti tvořit stoprocentní rezervy na ztrátové úvěry jištěné nemovitostmi musí spořitelna vytvořit letos 3,4 miliardy korun rezerv a na špatné investice v Rusku 3,6 miliardy korun.

FNM chyběla důvěra

Pracovní skupina navrhuje vládě vydat souhlas s kombinací tří způsobů řešení, jež zajistí dostatečnou kapitálovou přiměřenost spořitelny.

První: Posílení kapitálu úpisem podřízeného dluhu, který spořitelně poskytne Konsolidační banka ve výši pět miliard korun na dobu až deseti let. Peníze získá půjčkou na finančním trhu. Mnoho času jí na to nezbývá, protože celá operace by měla být podle návrhu hotová do 20. prosince. Uvedenou výší bude vyčerpána možnost posilovat kapitál spořitelny podřízeným dluhem, protože pro výpočet kapitálové přiměřenosti lze do dodatkového kapitálu (Tier 2) zahrnout podřízený dluh do výše 50 procent vlastního kapitálu banky (Tier 1).

Podřízený dluh měl původně upsat Fond národního majetku, který rovněž nemá dostatek zdrojů, takže se připravovala půjčka od tří zahraničních bank, a to ABN AMRO Bank, Erste Bank a ING Barings. Ovšem jejich podmínkou byla i záruka za závazky FNM. Tu ale Česká republika nemůže poskytnout, a to jak z hlediska zákona o FNM, tak podle zákona o státním rozpočtu (záruku lze vystavit jen na vládou schválené rozvojové programy). U Konsolidační banky již záruka není potřeba, protože podle zákona o bankách za závazky Konsolidační banky ručí stát.

Druhý: Konsolidační banka převezme všechny úvěry spořitelny poskytnuté na individuální bytovou výstavbu a novomanželské půjčky, které banka poskytovala před revolucí. Tyto sociální půjčky již banka převzala od Investiční a Poštovní, ovšem u ní byly kryty refinančním úvěrem od ČNB, kdežto spořitelna je refinancovala z vlastních zdrojů. Peníze na odkup těchto úvěrů v objemu zhruba 15,5 miliardy korun poskytne bance podle návrhu sama Česká spořitelna. Tento prodej ovšem technicky zabere několik měsíců, takže se jej nepodaří uskutečnit do konce letošního roku.

Třetí: Proto navrhuje pracovní skupina ještě třetí zákrok, a to odkup části klasifikovaných pohledávek spořitelny podle stavu ke konci listopadu 1998, opět Konsolidační bankou a opět z peněz, které jí půjčí sama spořitelna. Mělo by jít o odkup úvěrů v objemu 3,5 miliardy korun. K prodeji musí dojít do konce roku. Výpočty kapitálové přiměřenosti kombinací tří uvedených metod uvádí tabulka.

Musí se svolat hromada

Protože očekávaná ztráta České spořitelny přesáhne polovinu jejího základního jmění, tedy 3,8 miliardy korun, musí představenstvo banky svolat mimořádnou valnou hromadu a navrhnout jí způsob řešení ztráty. Proto pracovní skupina navrhuje, aby Fond národního majetku v lednu příštího roku inicioval svolání této hromady. Podle návrhu usnesení bude nutné, aby hromada rozhodla o navýšení základního kapitálu banky alespoň o 6 miliard korun emisí nových akcií, ke které by došlo do konce roku 1999. Zatím ne-lze říci, zda se budou úpisu účastnit dosavadní akcionáři banky, tedy především stát a Evropská banka pro obnovu a rozvoj, nebo již nový strategický partner banky. V každém případě se asi bude stát snažit urychlit privatizaci spořitelny a „přenést povinnost navýšení kapitálu již na nového majitele, neboť peníze na úpis by zřejmě hledal těžko.

Snížení kapitálu ve hře

Již delší dobu se různě přetřásají informace o tom, že vrcholový management spořitelny by měl být kvůli špatným výsledkům hospodaření obměněn. Lednová valná hromada by jistě byla příležitostí. Podle kuloárových informací ovšem za nynějšími čelnými představiteli banky stojí guvernér České národní banky a pravděpodobně i ministr financí. Za hlavní důvod je považován postup, který premiér Miloš Zeman zvolil při řešení finančních problémů spořitelny a který oba odsoudili jako minimálně neobratný a netaktický. Naopak pro výměnu managentu je prý jednoznačně ministr práce Vladimír Špidla a místopředseda vlády Pavel Mertlík. Stejně tak zřejmě i velká část ODS, ta ovšem současně postrádá vhodné kandidáty.

Nelze vyloučit, že potřebnému navýšení základního kapitálu spořitelny by mohlo předcházet jeho snížení. Podle zákona o bankách je totiž Česká národní banka oprávněna snížit základní jmění banky v případě, že její ztráta z hospodaření přesáhne 20 procent vlastního kapitálu banky. Ten činil u spořitelny k 31. 12. 1997 18,3 miliardy korun, po započtení chys-tané finanční pomoci by vyšplhal podle údajů v důvodové zprávě na 19,4 miliardy korun. Auditorem očekávaná ztráta přitom činí 10,5 miliardy korun, což je zhruba polovina kapitálu. Podle prohlášení generálního ředitele spořitelny Jaroslava Klapala sama banka počítá se ztrátou kolem sedmi miliard korun. Pro ČTK však připustil, že její výši může ještě ovlivnit úvěrová angažovanost v některých podnicích, které za současné ekonomické situace banka hodnotí jako ztrátové.

Zároveň platí, že pokud statutární orgán banky zjistí, že bance hrozí taková ztráta, která by znamenala pokles její kapitálové přiměřenosti pod dvě třetiny předepsané hodnoty, tedy pod 5,34 procenta, je povinen o tom informovat centrální banku. Podle zákona o bankách je ČNB oprávněna odejmout bance licenci v případě, že její kapitálová přiměřenost klesne pod jednu třetinu předepsané hodnoty, tedy pod 2,67 procenta.