Vývoj robotiky postupuje kupředu, bez doktorů se ale zatím neobejdeme
Zdravotnictví bude jedním z hlavních motorů vývoje robotiky. Tvrdí to Charlie Kemp, profesor na oddělení biomedicínského inženýrství na univerzitách Georgia Tech a Emory v americké Atlantě. Roboti, které jeho oddělení také vyvíjí, budou zapotřebí i kvůli stárnutí euroamerické civilizace, jíž se v budoucnu nebude dostávat pečovatelů. Roboti ne nepodobní lidem budou moci s péčí pomáhat na obou stranách „zdravotnické barikády“. „Už teď hraje důležitou roli v růstu robotického průmyslu zdravotnická technika, jako třeba robot da Vinci,“ říká Kemp v rozhovoru pro technologický blog Next Big Future.
Společnost Intuitive Surgical, která robota pojmenovaného po renesančním umělci a vynálezci vyrábí, vyvinula už tři generace stroje a poslední systém nazvaný da Vinci Si dále rozvíjí. Nové prvky mimo jiné umožňují během operace mikroskopické a histopatologické vizualizace i fluorescenční zobrazení tkání a lymfatických uzlin.
Místo řezu vpich
Na řadu přichází rovněž upgrade pro robotické paže. „Nové hlavice pro lineární řezání a staplery najdou širší využití především ve všeobecné chirurgii. Integrovaný proplach a sání v robotickém nástroji zase umožní operatérovi, aby si bez asistenta mohl propláchnout a odsát pracovní pole,“ vysvětluje Michaela Firešová, specialistka na klinické použití robota ze společnosti Stargen, která ho v Česku distribuuje.
Novinkou je i systém se dvěma operačními konzolemi, jež se využije při operacích vyžadujících aktivní práci dvou specializovaných chirurgů. V Česku zatím není k dispozici, v zahraničí se nejčastěji uplatňuje ve školicích centrech, kde zkušený robotický operatér provádí operaci a jednotlivé kroky sleduje jeho žák na druhé konzoli v reálném 3D zobrazení. Student může pod dozorem nacvičovat části operace, nebo provést celý výkon.
Další vylepšení pro da Vinci Si se dá s nadsázkou přirovnat k dražšímu hernímu simulátoru. Zařízení se externě připojí k ovládací konzoli a chirurg může virtuálně procvičovat třeba práci s jednotlivými nástroji, kamerou nebo šití. Úkoly jsou rozděleny do různých „levelů“ a na závěr systém zhodnotí chirurgovu úspěšnost.
Jako výhoda robotických operací je často zmiňován lehčí průběh operace, ochrana přilehlých tkání a menší zjizvení. „Otevření“ pacienta při operaci tak nevypadá jako řez, ale spíše jako několik vpichů. Aktuálně vyvíjená a testovaná Single Site chirurgie může v určitých případech propojením operačních hlavic snížit počet vpichů na jeden.
„Technologie bude komerčně k dispozici do poloviny tohoto roku. Využívá tenčí optiku a nový typ robotických nástrojů. Ocení ji především všeobecní chirurgové, kteří již podobný přístup používají u laparoskopických výkonů, jako je operace žlučníku nebo slepého střeva,“ dodává Firešová.
Skalpel, prosím
Na operačních sálech budoucnosti navíc roboti možná zastoupí některé sestry. Na americké univerzitě Purdue vyvíjejí stroj, který by uměl totéž co sestry instrumentářky, jež při operacích podávají nástroje. Zatímco většina současného výzkumu se zaměřuje na hlasové ovládání, tým vedený odborným asistentem průmyslového inženýrství Juanem Pablem Wachsem se soustředí na řízení pomocí gest. Výzkum využívá kamerový systém Kinect, který firma Microsoft vyvinula a používá k ovládání herních konzolí.
„Bude velmi těžké, aby robot dosáhl stejné úspěšnosti jako zkušená sestra, která dlouhodobě spolupracuje s konkrétním operatérem. Systém pomůže hlavně ve chvíli, kdy se sestry a doktoři často střídají, čímž dochází k nedorozuměním, zpožděním, a dokonce chybám během operace,“ uvádí Wachs v tiskové zprávě univerzity.
Tým, jenž už sestrojil prototyp robotické instrumentářky, se nyní zaměřuje na ladění porozumění gestům různých doktorů, kteří dají posunky najevo, jaký nástroj potřebují. Eliminovat se musejí třeba gesta doprovázející konverzaci, k níž může na sále dojít mezi personálem. Pohyby těla jsou monitorovány kamerou nad obrazovkou, kde doktor sleduje snímky pacienta potřebné pro operaci. Systém mapuje člověka v trojrozměrném prostředí prakticky okamžitě, jakmile se objeví na sále, aniž by u sebe musel mít nějaké speciální vybavení.
Univerzitní vývojáři využívají rovněž další senzory umístěné na sálových světlech. „Těmi se sledují chirurgické nástroje v těle pacienta, takže se dá předpovědět, na jakou oblast se bude chtít lékař zaměřit následně. Potřebné snímky i nástroje tak může mít k dispozici ještě rychleji,“ říká Wachs. Univerzitní tým chce nakonec do systému začlenit hlasové ovládání, prozatím se ale soustředí na vývoj programů pro rozpoznání gest, na nichž závisí rychlost systému budoucnosti.
