Českem obchází krize masného průmyslu
České masokombináty se brodí ve ztrátách. „Je čas připravit se na krizi masného průmyslu,“ říká Miroslav Ušatý, krizový manažer firmy Jatky Centrum Hradištko. O nastupující krizi svědčí hospodářské výsledky posledních měsíců. Neoficiální údaje vypovídají, že Kostelecké uzeniny propadly v červnu o 18 milionů korun, Masna Studená o 7,5 milionu, masokombináty v Klatovech a Písku zhruba o šest milionů korun. Nejhůře je na tom Martinov, který měl už na konci dubna minusové znaménko před 42 miliony a nyní se jeho propad odhaduje až na 70 milionů korun.
Vražedná kombinace.
Před vstupem do Evropské unie musely masokombináty masivně investovat. Utratily miliony a v některých případech i stamiliony korun, aby vyhověly unijním veterinárním požadavkům. Například Maso Planá vynaložilo 300 milionů korun. Zároveň se na úroveň Evropy začínají zvyšovat ceny vstupů. Výrazně podražila veterinární vyšetření a poplatky za kafilerie. „Jen za veterináře jsme za poslední pololetí zaplatili v porovnání s minulým rokem o 2,4 milionu více a o 5,8 milionu byly vyšší kafilerní poplatky,“ potvrdil týdeníku EURO ředitel Maso Planá Emil Kasper. Podnik sice vytváří zisk, ale v červnu byl téměř o polovinu nižší než loni.
Vstupem do Evropské unie se farmáři navíc vymanili ze zajetí českých zpracovatelů. Svědčí o tom i tvrzení soukromého zemědělce Eduarda Kadrnky z Nových Syrovic: „V Rakousku dostávám za kilogram živého býka 42 korun, české masokombináty až minulý týden začaly nabízet 40 korun. Na jednom kamionu zvířat je to rozdíl padesát tisíc korun.“
A nejde jen o výkupní cenu. Také zahraniční lhůty splatnosti se od českých podstatně liší. „V Rakousku se dodržuje splatnost do čtrnácti dnů. Při nižší výkupní ceně jsou Rakušané schopni zaplatit do druhého dne. Když z české masny dostanu peníze za 40 dnů, je to zázrak,“ tvrdí Kadrnka.
Uzenáři a řezníci se pokoušejí poukázat na to, že chování farmářů vykazuje znaky kartelové dohody a zasloužilo by si pozornost předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Josefa Bednáře. Nakonec jim ale zřejmě nezbude než se s novými poměry smířit. A navíc: platit včas. „Nám to příliš život nezkomplikuje. Patříme do kapitálově silné skupiny (Agrofert), jsme připraveni,“ reagoval Kasper. Jinde to ale problém být může.
Chce to redukci.
Masokombináty vyčerpaly rychlé peníze na účast v dotačních programech Evropské unie a na přizpůsobení jejím hygienickým požadavkům. Dostávají se tak do platební neschopnosti a musí sahat do provozních peněz. Některé zřejmě letošní léto nepřežijí. „Byl obrovský tlak na investice, dnes na cash flow. Zpracovatelé nakoupili množství nerezových strojů, mnohým teď hrozí, že na nich nebudou mít co vyrábět, pokud nebudou mít dostatečný kapitál na nákup surovin v požadované splatnosti.“ tvrdí Ladislav Steinhauser, předseda Českého svazu zpracovatelů masa a majitel masokombinátu Tišnov. „Měla by nastat selekce zpracovatelů, tím se stabilizuje trh a ceny,“ uvádí ředitel z Plané Kasper. „Je tu přebytek výrobních kapacit,“ potvrzuje Ušatý. O to zajímavěji vyznívá skutečnost, že na Hodonínsku firma Marie Zahrádková dostala dotaci od ministerstva pro místní rozvoj 3,8 milionu korun na výstavbu areálu Masného závodu Hovorany.
Farmářská odveta
Farmáři se nyní k masokombinátům chovají tak, jak se zpracovatelský průmysl deset let choval k nim. Dokázali přijmout společnou strategii a jednat s masokombináty koordinovaně. Po roce bojů loni vytvořili národní odbytové družstvo Centroodbyt, v němž se sdružilo devět největších chovatelů z různých míst republiky. Největším z nich je Agropork.
„Od listopadu koordinujeme produkci prasat a troufám si tvrdit, že díky tomu už s námi zpracovatelé nikdy nebudou provádět to, co posledních devatenáct měsíců. Na jednom praseti jsme prodělávali až 900 korun,“ řekl týdeníku EURO předseda odbytového družstva Centroodbyt Jan Veleba. Vypočítává, že zemědělci tak za rok a půl prodělali 2,2 miliardy korun. „Zlaté časy se řezníkům už nikdy nevrátí,“ je přesvědčen. Selata teď putují do Německa, kde sice také existují cenové výkyvy, ale zdaleka nedosahují českých extrémů. A v červnu tam cena vepřového stoupala o 20 centů týdně. Tlak na ceny zvyšuje i poptávka mimo Evropskou unii na východě Evropy, především v Rusku.
„Nemyslím si, že bychom se v minulosti chovali k farmářům nemorálně, jednali jsme tak, jak se chová každý kupující: cílem bylo koupit co nejlevněji. I náš zákazník se k nám chová normálně, chce nakupovat levně. V obchodě je vše otázkou nabídky, poptávky a dohody,“ konstatuje Ladislav Steinhauser.
Poplašná zpráva?
V březnu vykupovali čeští zpracovatelé kilo vepřového za 24 korun. Na konci července jim za méně než 38 korun nikdo neprodal. Představitelé zpracovatelů se shodují, že to je jeden z důvodů jejich nevalných hospodářských výsledků. Zatímco první čtvrtletí bylo ziskové, nyní se průměrné měsíční ztráty odhadují na pět až sedm milionů korun. Odborníci sice říkají, že letní výpadky jsou obvyklé, spotřeba masa o prázdninách klesá, nic však nenaznačuje, že by se situace měla po prázdninách rapidně zlepšit.
Bojuje se o každou korunu. Koncem července rozeslalo družstvo Centroodbyt svým členům zvláštní upozornění v němž mimo jiné uvádí: „…získali jsme informace o tom, že skupina masokombinátů připravuje umělé navození situace přebytku prasat. Postup je takový, že se dočasně omezí porážky domácích producentů, následují informace o přebytku, živelná nabídka a snížení ceny. V případě, že tento postup bude realizován, jsme připraveni operativně zahájit vývozy.“
Masokombináty se brání i jinak. Využívají nařízení Evropské unie, které upravuje klasifikaci masa a snaží se jeho aplikacemi snížit výkupní cenu. Z té se například dají srazit dvě procenta jen tím, že cena se musí odvíjet od váhy za studena. Jan Stibal ze sdružení chovatelů prasat to označuje za „špinavý trik“. „Povinnost přepočtu se týká pouze hlášení zasílaných do Bruselu. V žádném případě se netýká vlastního obchodu,“ radí Stibal chovatelům v interním dokumentu.
V kleštích.
Zvýšení výkupní ceny zvířat se zatím neodrazilo na cenách v obchodních řetězcích. Tam se projeví se zpožděním dvou až tří měsíců. Mluvčí řetězce Delvita Petr Uchytil dokonce tvrdí, že to bude ještě později. „Smlouvy s masokombináty se uzavírají na rok a je v nich vymezen také cenový rámec. Každá změna ceny je provázena poměrně složitou procedurou dalších podmínek,“ řekl Uchytil. Inflační tlaky se projevují obvykle až kolem Vánoc. Některé masokombináty sice omezily řetězcům dodávky, protože odmítají přistoupit na zvýšené ceny (například Maso Planá zvedlo ceny průměrně o dvanáct korun za kilogram), ale velkoodběratelé vzhledem k přetlaku nabídky stále mají prostor ke kormidlování. „Plánujeme dovoz hovězího masa z Irska. Dnes je sice o něco dražší, ale ve špičkové kvalitě, kterou v Česku neseženete,“ říká Uchytil. Navzdory tomu Steinhauser tvrdí: „Kapacity pro zpracování masa nejsou v Česku nadbytečné, ale v odvětví chybí velký dominantní podnik typu Plzeňských pivovarů, který by byl schopen vysoké tlaky na náš obor stabilizovat. Ambice má Babišův Agrofert, který již pokrývá více než 30 procent trhu, a tak doufejme v jeho dostatečnou sílu,“ dodává.
Personální jatka.
Snaha o razantní zvrat je patrná v impériu Zdeňka Tomana Agrotrade, v němž nastaly nemalé manažerské rošády. Odvolán byl ředitel Šumavského masokombinátu v Klatovech Jaroslav Staněk (funkci po něm převzal bývalý generální ředitel Xaverova Václav Suchan) a spolu s ním i kompletní představenstvo a dozorčí rada podniku včetně jejího předsedy Miroslava Votýpky. Staněk byl v minulosti šéfem Agroporku, za který působil ve věřitelském výboru masokombinátu Klatovy ještě před tím, než druhého největšího zpracovatele masa v západních Čechách nakrátko ovládlo Odbytové družstvo Centrum z Tábora. Konkursní správkyni zaplatilo 50 milionů korun a další peníze za zásoby. Personální výměna postihla i odbytové družstvo jihočeských zemědělců Centrum. Z funkce ředitele byl odvolán Miroslav Ušatý a převelen jako krizový manažer do středočeského zpracovatelského podniku Jatky Centrum Hradištko, v němž nahradil výkonného ředitele Jana Maňhala. Týdeník EURO má informace, že Tomanova skupina získala vliv v klatovském masokombinátu tím, že půjčila družstvu Centrum na jeho nákup a vzápětí převzala podíl 65 procent ve firmě prostřednictvím společnosti Xaverov, kterou rodina Tomanů vlastní. Důvodem razantních personálních změn byly ztráty v obou firmách. V Klatovech dosáhl měsíční propad šesti milionů korun, v Hradištku téměř dvou milionů. V podobných měsíčních ztrátách je po vstupu do unie většina masokombinátů, ale pouze Agrotrade zatím začal situaci radikálně řešit.
