Venózní porty pomáhají těm, kteří potřebují opakovaný žilní vstup...
celý podtitul:
Venózní porty pomáhají těm, kteří potřebují opakovaný žilní vstup. Mělo by je ale mít pětkrát více pacientů.
Před týdnem jsem šla na odběr krve. Zatímco jsem seděla v čekárně, do ordinace vešla stará paní. Sestra nechala otevřené dveře, a tak bylo možné sledovat, jak celý proces probíhá. Představení se ovšem protáhlo z klasických dvou minut asi na patnáct. Žena měla tak zničené žíly, že jediné, co na jejích rukou sestra viděla, byly hnědé pruhy. „Strávila jsem měsíc v nemocnici na infuzích,“ sdělila žena. Nezlobila se. Nevěděla totiž, že existuje něco, díky čemuž by nyní žádný problém neměla.
Ambulantní chemoterapie
Již čtrnáct let na českém trhu existují takzvané venózní porty. Jedná se o jednoduché zařízení v podobě kapsle, které je opatřeno speciální membránou. Ta umožňuje opakované napíchnutí pomocí zvláštní jehly. Z portu vede katétr, jenž je zaveden do horní duté žíly, kde se nachází největší průtok krve. Tím je zajištěno, že daná látka, nejčastěji pak cytostatika, je naředěná a nepůsobí toxicky. V případě klasického vpichu do periferního řečiště totiž dochází k zániku žilního systému.
Porty představují největší výhodu pro pacienty s rakovinou, kteří mohou chemoterapii podstupovat ambulantně. Ušetří tak peníze nemocnici za hospitalizaci a zároveň čas pacienta, který chemoterapii prodělá doma. „Pacient má speciální pumpičku, kterou nosí u sebe, žena třeba v kabelce,“ vysvětlil profesor Luboš Petruželka, přednosta Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN). Lidé s portem se mohou volně pohybovat, mohou se sprchovat, souložit, chodit do práce i v klidu spát. Nic není vidět ani cítit. Zároveň není riziko, že by se port mohl uvolnit a vypadnout, jako je tomu u klasického žilního katétru. „Myslivcům porty zavádíme nalevo, aby mohli střílet,“ řekl s úsměvem Martin Stříteský, přednosta Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty UK a VFN.
Nezájem odborných společností
I přesto, že se venózní porty u nás zavádějí zejména onkologickým pacientům, mohli by je využívat i ti s chronickým plicním onemocněním, epileptici, pacienti, kteří potřebují dlouhodobou parenterální výživu, a všichni ti, kteří potřebují opakovaný přístup do žilního systému. Lze skrze něj i odebírat krev, což by také mnohdy zdravotníkům ušetřilo práci. Podle Společnosti pro porty a permanentní katétry však zatím jiné odborné společnosti toto téma příliš nezajímá a dostatečný zájem o ně kromě onkologické společnosti nikdo neprojevil. Česká onkologická společnost (ČOS) se k implantaci portů staví pozitivně. Podle jejího předsedy Jiřího Vorlíčka by měl mít pacient z implantace portu minimálně dvojí prospěch. Bezpečnou opakovanou aplikaci cytostatik a zvýšenou kvalitu léčby z důvodu odstranění opakované neúspěšné kanylace.
Zahraničí je před námi
„Vzhledem k perspektivě několikaletého používání je cena přiměřená,“ dodal Vorlíček. Ta se pohybuje okolo 8700 korun. Životnost portu je různá, většinou jde o 1800 až 3000 vpichů. „Záleží to na konstituci a stavu srážlivosti krve, látky, které se do portu podávají, a jak se port obsluhuje. Nejstarší pacient, kterého jsem viděl, měl port šest let,“ uvedl Stříteský z VFN. Právě tam se v roce 1996 zaváděly porty prvním pacientům. „Tehdy se jich implantovalo asi 100 ročně. Dnes je to něco okolo 2000,“ dodal Stříteský. Oproti počtům v zahraničí ale výrazně pokulháváme. Na rozdíl od Francie, kde má porty zavedeno tisíc pacientů na milion obyvatel, je to u nás 2000 portů na deset milionů obyvatel. Podle odborníků by v Česku měl být optimální počet 500 až 600 portů na milion obyvatel.
Zdravotnická zařízení, která se na zavádění venózních portů podílejí nejvíce, jsou VFN, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, FN v Hradci Králové, FN v Ostravě a FN v Motole. Dohromady poskytnou porty zhruba 1800 pacientům. V Masarykově onkologickém ústavu (MOÚ) ročně implantují asi 300 portů. „Momentálně ošetřujeme skupinu 442 pacientů, kteří mají porty zavedené,“ uvedl předseda ČOS Vorlíček, který je zároveň ředitelem MOÚ.
Chybí zdravotní výkon
U nás porty nabízí pár společností obchodujících se zdravotnickým materiálem. Vzhledem k poměrně nízkému počtu implantací ale nepředstavují jejich hlavní portfolio. Možnost, aby si pacienti porty zaplatili sami, zatím není. Lékaři doufají, že přijde s reformou zdravotnictví, kterou má realizovat ministerstvo. Podle Vorlíčka s pojišťovnami prý ale zatím problémy nebyly. Ostatní lékaři však považují za poměrně nešťastné, že na zavedení a následné ošetřování venózního portu neexistuje komplexní zdravotní výkon, který by pojišťovna proplácela. Místo toho výkon tvoří více kódů, které jsou rozděleny mezi odbornosti anesteziologie a intenzivní medicíny. „Navrhnout specifický výkon je úkolem odborných společností,“ řekl Petr Pokorný, ředitel Odboru úhrad zdravotní péče VZP. Odborné společnosti ale nejspíš nejsou schopny se dohodnout. Podle lékařů je i toto jedním z důvodů, proč je v Česku počet implantovaných portů oproti jiným evropským zemím velice nízký.
I porty ale mají svá rizika. Jelikož jde o opakované podávání léků zvnějšku, může dojít ke kontaminaci a následné infekci. V tomto případě se port musí odstranit. Děje se to ale spíše ojediněle. VFN má pro tyto případy speciální portové centrum s vyškoleným personálem, kde je pacientům nabízena neustálá služba. Výhody ale rizika převyšují a díky portům může být život pacientů nejen kvalitnější, ale i bezpečnější.
Hlavně přijít včas
Většina nemocnic stále přistupuje raději ke klasickým zavedeným možnostem, tedy k podání látky do periferního řečiště. V lepším případě se následně pacient potýká „pouze“ s komplikacemi jako bolest, otok nebo prasklá žíla. Jen v okamžiku, kdy u něj dojde k zániku žilního systému, lékaři pacienta pošlou do zařízení, kde se porty zavádějí. To už je ovšem podle odborníků pozdě. V případě, že nemocný „nemá“ žíly, port již nepotřebuje. Pacienti by o této možnosti měli vědět, aby si o ni mohli říci, shodují se lékaři, kteří s porty pracují. Ve většině případů totiž pacient o možnosti zavedení venózního portu vůbec neví, jelikož mu jej zdravotník nenabídne.
Odborníci i pojišťovny se tváří, že s implantací nebo financováním venózních portů absolutně nemají problém. Ba naopak. Statistiky o počtech zavedených portů v jednotlivých letech by ale měly být výrazně vyšší. Zejména když situaci srovnáme se zahraničím. Pro pacienty by to znamenalo lepší péči a nemocnice by vzhledem k okolnostem ve finále mnohdy také ušetřila. Proč tedy stále tuto chytrou pomůcku nemají ti, kteří ji potřebují? Nejspíš jde o zvyk. Zdravotnická zařízení i jejich personál by museli inovovat zaběhnutý systém: například projít speciálním školením nebo se naučit pracovat s novým zdravotnickým materiálem. Do jisté míry by to možná znamenalo i určité změny v organizační struktuře a počtu personálu. A vypadá to, že do toho se zatím nikomu nechce.
