Odboráři navrhují, aby stát připlácel firmám příspěvek na mzdy pro pracovníky, kteří zůstanou pátý den pracovního týdne doma. Přinese ale německý systém nazývaný jednoduše kurzarbeit pracovnímu trhu faktickou pomoc?
Autor: Martin Siebert
Už za čtrnáct dní projednají zástupci odborů, zaměstnavatelů a ministerstva práce a sociálních věcí možnost zavést pro firmy postižené krizí čtyřdenní pracovní týden. Jestli nápad, který už funguje v Německu a Rakousku, pomůže i českému pracovnímu trhu, v těchto dnech propočítávají experti všech zúčastněných stran.
Pro jsou především odboráři, kteří čtyřdenní pracovní týden vládě navrhli. „V praxi by to podle nás vypadalo tak, že zaměstnanci by čtyři dny pracovali a pátý den by byli doma nebo se vzdělávali. Rozdíl proti současnému stavu by byl v tom, že stát by těm lidem k dosud vypláceným 60 procentům platu z firemní pokladny přispíval ještě dalšími dvaceti až třiceti procenty,“ vysvětluje základní princip nápadu šéf odborového svazu KOVO Josef Středula. Jak dodává, bylo by to pro stát levnější než platit plnou podporu v nezaměstnanosti.
Překvapivě nacházejí opatrnou podporu i u jinak šetrného ministra financí Eduarda Janoty. Ten totiž přiznává, že sociální dávky jsou často zneužívány a podobný systém by mohl přinést lepší kontrolu peněz, které stát vynakládá na udržení pracovních míst na trhu. „Jestli by se jednoznačně ukázalo, že by nešlo o další dodatečné výdaje státního rozpočtu, tak by to přínos určitě byl,“ říká Janota.
Nejdříve za rok
Jeho kolega, ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka ale připomíná, že stát si musí všechno dobře spočítat. „V téhle chvíli je velmi předčasné hovořit o tom, kdy a zda vůbec bude takový systém zaveden. Těžko by mohl nastartovat dřív než od poloviny příštího roku,“ říká ministr. A právě to je podle ekonomů jeden z hlavních problémů. „Je to trošku pozdě. Diskuze začíná probíhat teď, když krize už tu je přes rok,“ glosuje situaci například Luděk Niedermayer, expert poradenské společnosti Deloitte a bývalý člen bankovní rady ČNB.
V Německu totiž systém funguje už delší dobu a tamní ekonomové se stále nemohou shodnout, jestli vůbec něčemu pomáhá. To, že systém může být jenom krátkodobým polštářem na změkčení problémů ekonomiky, by mohlo dokládat, že během minulého měsíce přišlo o práci v Německu rekordních 30 tisíc lidí a ani kratší úvazky jim už místo nezajistily.
„Bojíme se, že v tomto systému mohou být podporovány i firmy, které nejsou zdravé a po skončení podpory stejně zkrachují. Ten očistný systém se potom ztrácí. Jsem kritický v tom, jak poznat, kdo je potřebný a kdo jen zneužije systém. Vždyť i u nás jsme to nedávno zažili třeba u nemocenské. A zneužívali to zaměstnanci i firmy,“ vysvětluje rozpačité hodnocení systému takzvaného kurzarbeitu analytik Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR Štěpán Jurajda.
„Vláda už od loňska hezky spala na vavřínech nebo pod peřinou… a pěkně velkou. Důsledkem je, že dnes se lidé i některé firmy dostávají do neřešitelné situace. Vždycky najdeme někoho, kdo systém zneužívá. Ale kvůli tomu přeci nemůžeme rezignovat na snahu problémy řešit,“ oponuje zástupce kováků Středula. „Nechceme, aby každý zaměstnavatel automaticky dostal podporu. Musí otevřít své účetní knihy, doložit státu, že platí daně a pojistné… A chceme, aby se k těm příspěvkům samozřejmě mohly vyjádřit i odbory,“ dokresluje představu návrhu zástupce jednoho z největších odborových seskupení v zemi.
S tím do určité míry souhlasí i zástupci zaměstnavatelů. „Je dobré, že firmy, které se kvůli poklesu odbytu dostaly do přechodných finančních problémů a bojují o svoji další existenci, cítí, že stát za nimi stojí. Aby však toto opatření splnilo svůj účel, jímž je mimo jiné udržení maximálního počtu stávajících pracovních míst, je nutné uvést je v život co nejdříve. V opačném případě může být pro mnoho firem již pozdě,“ reagoval prezident Hospodářské komory České republiky Petr Kužel.
Krátit lze už dnes
Už dnes ale mohou firmy pracovní týden zkrátit, dovoluje jim to novela zákoníku práce. „Zjednodušeně řečeno – má-li firma odbory, musí se vedení domluvit s odbory, pokud ne, rozhodují úřady práce,“ shrnuje mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Štěpánka Filipová. Jak dodává, už v současné době mohou firmy, pokud nemají pro zaměstnance práci na celý pracovní týden, využít projekty z Evropského sociálního fondu a poslat lidi místo do práce na školení v rámci projektu „Vzdělávejte se!“ nebo výzvy „Školení je šance“.
„Je třeba pečlivě nastavit podmínky, za jakých bude firma moci této státní pomoci využít. A zejména se vyvarovat selektivní aplikace v určitých oborech či regionech. Upozorňujeme též na to, že opatření by nemělo dále zatížit státní rozpočet a rádi bychom zde viděli využití některého z evropských opatření určených na pomoc při udržení zaměstnanosti, například prostředků z Evropského globalizačního fondu,“ dodává Petr Kužel.
Možnost zkrácení pracovní doby ovšem doporučila jednotlivým členským zemím také Evropská unie. Ta si od tohoto opatření slibuje zmírnění vlny propouštění, která členské země Unie zasáhla v době hospodářské krize. Obecnou podporu na zachování pracovních míst ale dosud neslíbila.
Zkrácený pracovní týden bez vládní podpory ale může fungovat i bez ohledu na krizi. Příkladem může být podle Davida Navrátila z České spořitelny Nizozemí. To zavedlo kratší pracovní dobu ještě dávno před krizí a vize delšího volna vedla pracovníky ke zvýšení pružnosti pracovního trhu a větší produktivitě práce – lidé tam prostě za kratší čas odvedou stejně nebo i víc práce než u nás.
