Insolvenční zákon
V důsledku krize se očekává, že se do úpadku dostane mnohem více subjektů než loni. Součástí protikrizových opatření mají být i změny v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), které nabudou účinnosti dnem vyhlášení ve Sbírce listin. Část změn má zůstat v insolvenčním zákoně natrvalo, některé z nich však budou platit jen do konce roku 2011.
Zahájení řízení
Dle původní právní úpravy bylo povinností dlužníka zahájit insolvenční řízení ze dvou důvodů. Buď kvůli předlužení, pokud měl dlužník více věřitelů a souhrn závazků převyšoval hodnotu jeho majetku, nebo z důvodu platební neschopnosti. Do budoucna nebude mít dlužník povinnost podat na sebe při předlužení insolvenční návrh. Do insolvenčního řízení proto nemusejí vstupovat subjekty, jejichž majetková situace sice odpovídá definici předlužení, ale jejich podnik generuje cash flow (peněžní tok), který jim umožňuje překonat krizi jinými způsoby. Povinnost podat insolvenční návrh má tedy nadále jen dlužník, který má více věřitelů, peněžité závazky delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen je plnit (platební neschopnost).
Úvěrové financování
Insolvenční správce může pro udržení provozu podniku, který je součástí majetkové podstaty, uzavřít smlouvy o úvěru včetně zajišťovacích. Dosavadní zajištění věřitelé mají přednostní právo, aby insolvenční správce s nimi smlouvy uzavřel, pokud nenabídnou horší podmínky, než je nejlepší nabídka.
Novela významně mění postavení těchto „nových“ věřitelů, neboť jejich pohledávky z úvěrového financování majetkové podstaty výslovně zařadila mezi ty za majetkovou podstatou. Tím je předřadila pohledávkám původních zajištěných věřitelů. Pokud v majetkové podstatě není dostatek prostředků k uspokojení všech pohledávek za majetkovou podstatou, uspokojí se nejdříve odměna a hotové výdaje insolvenčního správce. Hned poté pak pohledávky věřitelů z úvěrového financování. Pohledávky zajištěných věřitelů jsou až další v pořadí. Novela posiluje postavení věřitelů z úvěrového financování i v tom, že nebude-li možné jejich pohledávku uspokojit z jiných zdrojů, participují na výtěžku zpeněžení dosavadních zajištěných věřitelů. Smlouva o úvěrovém financování je účinná, jen pokud ji schválí insolvenční soud.
Tím se zhoršuje pozice dosavadních věřitelů z hlediska jejich uspokojení ze zajištění zřízených v jejich prospěch před prohlášením konkurzu. Insolvenční správce má však povinnost přednostně nabídnout uzavření úvěrové smlouvy současným zajištěným věřitelům. Proti smlouvě lze vznést námitky do deseti dnů od jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Po této lhůtě insolvenční soud k námitkám nepřihlíží.
Omezení jednostranného započtení
Věřitelům dlužníka bude během moratoria a v době po zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku omezeno jednostranné započítávání jejich pohledávek oproti vzájemným pohledávkám dlužníka. Zákonný zákaz započtení pohledávek se ruší, jakmile je jisté, že sanační forma řešení dlužníkova úpadku nepřichází v úvahu. Cílem tohoto opatření je zabránit tomu, aby v době, kdy se dlužník snaží překonat hrozící úpadek nebo prosadit sanační (nelikvidační) způsob jeho řešení, nebyl jednostrannými zápočty zbavován prostředků nezbytných k zajištění chodu podniku.
Pojistkou proti nepřiměřené tvrdosti zákona, pokud jde o omezení započtení, je možnost insolvenčního soudu učinit předběžným opatřením výjimku z jeho zákonného zákazu. Nebo naopak započtení pro určité případy či konkrétní dobu zakázat, pokud je insolvenční zákon nezakazuje. Kritériem pro nařízení takového předběžného opatření však je, že neodporuje společnému zájmu věřitelů.
