Světová móda
Pomůže Obamamová?
New York, Londýn, Milán, Paříž. Blázinec módního třeštění odstartoval v USA, aby nedal dámám, zvědavým, co si na sebe navléknou příští jaro a léto, oddychu. Podle agentury AFP prý pozornost poutaly kolekce Marca Jacobse či Ralpha Laurena, týden módy však především provázely obavy z budoucnosti módního průmyslu…
Kvůli spekulacím s realitami by prý mohla zmizet manhattanská módní čtvrť, odborníci se bojí i poklesu tržeb před prezidentskými volbami, v nichž se střetnou kandidáti rozličných názorů, generací i ras. Vliv na garderobu bude mít i to, zda se první dámou USA stane bohatá bělošská dědička Cindy McCainová, jež si libuje v nákladných šatech, či černoška Michelle Obamamová (pěkné jméno, není-liž pravda?), která dává přednost svěžejšímu stylu.
Ta by mohla mít i další vliv: nyní prý na molech chybějí modelky tmavé pleti. Ač jich přibývá, jsou v drtivé menšině; mezi značkami, které ve větší míře předváděly černošky, byly například DKNY, Diane von Furstenberg nebo Baby Phat. „Je vidět zlepšení. Ale výsledky jsou stále rasistické,“ soudí kakaová molohvězda 70. let Bethann Hardisonová.
Megatrendem má být ekologie. Na newyorských molech rázovalo množství „zelených“ kousků, jež se pyšnily biologicky odbouratelnými materiály či recyklovanými vlákny, napsala agentura Reuters. „Zákazníky přitahují firmy, které jsou šetrné k životnímu prostředí,“ uvedla mluvčí značky Aveda. A dodala: „A není to přechodný zájem.“ Už od dob sociologa Georga Simmela však víme, jak moc je móda vrtkavá. Takže: uvidíme za rok.
Martin Rychlík
(jako popisek)
Vytuněný rolls. Někomu se i stane – nebývá to věru často – že není spokojen se svým rolls-roycem… Což však byl případ sběratele Rolanda Halla, jenž si pořídil model Phantom Drophead Coupé. Nicméně shlédl se i v modelech z třicátých let, a proto požádal designérské studio Pininfarina, aby mu na míru „vysochalo“ pojízdné umělecké dílo. I stalo se. Hyperion, jak se unikát po jednom z řeckých Titánů jmenuje, přišel o zadní sedadla, dostal stahovací střechu i vyhlazený čumák. A cena? Pche, není důležitá.
Balerínky do roboty!
Kulatá špička, nízký podpatek a tenká podrážka – boty, které sluší jen málo ženám, se staly samostatnou obuvní kategorií. Z balerínek, trendu, jemuž módní odborníci předpovídali výdrž maximálně pár sezón, se etablovala stálá skupina všech výrobců a prodejců; vedle lodiček, kozaček, tenisek, mokasín a sandálů. Dle časopisu Footwear News tvoří balerínky až třetinu produkce některých značek (jako stálice uvádějí balerínky Armani, Chanel, ale i Nike nebo Dr.Martens). Dokonce i Christian Louboutin, proslavený červenou podrážkou, klenoucí se pod osmicentimetrovým podpatkem (ó hrůzo!), začal nabízet lakované balerínky v přepočtu za jedenáct tisíc korun. Ortopedové namítají, že kvůli příliš tenké podrážce ničí klenbu jako podpatky. A přestože je stylisté protlačili až do obuvního průmyslu, nedělají hezkou postavu – opticky rozšiřují kotníky a zkracují nohy. Exmodelka Carla Bruniová-Sarkozyová si však balerínky po svatbě oblíbila. Proč? Je v nich jen o deset centimetrů vyšší než její manžel.
Duše indošova
Jsou šamani šílenci, nebo léčitelé? Proč nosily ženy na Srí Lance zacuchané vlasy, s nimiž vypadaly jako antická Medúsa? Řádili největší černokněžíci všech dob na ostrově Dobu? A konečně: nechybí nám víra v posvátné, v něco, co nás přesahuje? To napoví pozoruhodná kniha Antropologie náboženství z nakladatelství Portál, v níž se Fiona Bowie zabývá srovnávací religionistikou a ukazuje i dnešnímu člověku, z jakých kořenů vyrostl, co získal a co možná také ztratil.
Popisek: Indiánský válečník Moennitarriů namalovaný Karlem Bodmerem (1834) ozdobil v „kolážovém“ provedení obálku zajímavé knížky.
Tak to smaží Nick
Bramborové plátky tenoučké tak akorát, plné chuti a křehké jako pytlík podzimního listí, napsala o nich Lydia Slaterová do Sunday Times. Příběh chipsů značky Burts začal v roce 1997, kdy si zakladatelé v reakci na masovou produkci „lupínků bez chuti a té správné křupavosti“ koupili starý stroj na jejich smažení. Po zhruba půl roce testování vyjela první várka ručně smažených chipsů z devonského hrabství k zákazníkům. Dnes 40gramové sáčky dělají vrásky i ostrovním gigantům, jako je Walkers (obdoba českých Bohemia Chips), zejména v souboji o konzumenty dětského věku. V Burts vsadili na módní vlnu fair-trade produktů a místních kvalitních ingrediencí, z dětské řady bez přidané soli odvádějí část příjmů na místní dětskou nemocnici… a navíc potěší, když se z obalu dozvíte, že lupínek s příchutí pálivého čili a citronu pochází z brambory vypěstované na poli „Clark“ a smažil ho Nick B.
