Skoro tři roky po nástupu této vlády nemá stát na financování staveb. A i kdyby měl, nemá nic připraveného.
Statistika nuda je, má však cenné údaje, zpívalo se kdysi v jakési televizní odrhovačce. A má je pořád. Asi nejzajímavější v současnosti je sledovat propad stavebnictví a přemýšlet přitom, kde se tenhle smutný příběh zrodil, když jinak ekonomika šlape jako hodinky.
Obvyklým vysvětlením, proč se obor meziročně propadl v prvním pololetí téměř o třináct procent, zní: loni byla prostě vysoká srovnávací základna kvůli vysokým investicím státu, protože se dočerpávaly fondy EU za rozpočtové období let 2007 až 2013. Než naběhnou nové evropské fondy, musí se chvíli počkat.
Závislost na Bruselu
Navíc je tu malér s ekologickým posuzováním staveb, které je u všech významných projektů kvůli lemplovství minulých vlád neplatné, a teprve nedávno dokázala vláda vyjednat výjimku na čtrnáct důležitých staveb, takže se může stavět a peníze z Bruselu na tyto stavby nakonec přece jen dorazí.
To má logiku, ale také to vede k přemýšlení, kam jsme to dopracovali, když už nedokážeme stavět vůbec nic z vlastní kasy bez bruselské pomoci. Ta bude mimochodem v příštím rozpočtovém období patrně výrazně nižší. Takže už stát nikdy nic v Česku nepostaví?
Přečtěte si další komentáře autora:
Fiktivní konec Dalíků v Čechách
Při normálním zodpovědném hospodaření by vláda měla být schopna financovat výstavbu infrastruktury převážně z vlastních zdrojů. Přinejmenším by se neměly objevovat takovéto absurdní meziroční propady. Problémem je i to, že ani v případě, kdyby stát disponoval zdroji, tak nové stavby nejsou připraveny ke spuštění. Skoro tři roky po nástupu této vlády, která nám chtěla ukázat, jak se správně maká, skutečně tristní zjištění.
Je také zřejmé, že stavebnictví padá nejen na infrastrukturních stavbách, ale i na běžném pozemním stavitelství, kde je situace zcela opačná. Zejména v případě bytové výstavby platí, že peněz je na ni jak šlupek. Nezaměstnanost je na dně, lidé mají jistý výdělek, který podle statistik utěšeně stoupá. Hypotéky jsou rekordně levné a nic nenasvědčuje tomu, že by se situace měla nějak prudce měnit. ČNB už má vážné obavy z toho, že hypoteční banky ve svém akvizičním šílenství ztrácejí potřebnou obezřetnost.
Stojící Praha
I tady při podrobném pohledu zjistíme, že příčinou je, že se pranic nemaká.
Tahounem bytové výstavby po dlouhá léta bylo tradičně hlavní město, kde se každoročně zahajovala výstavba tří čtvrtin bytů v Česku. Letos je zde osmdesátiprocentní propad, počítáno meziročně. V prvním pololetí se začala stavět jen pětistovka bytů. Z toho ve druhém čtvrtletí byla zahájena výstavba pouhých 28 bytů v hlavním městě. Do Vánoc se zřejmě stavět přestane úplně. Může se někdo divit tomu, že za této situace ceny bytů vzrostly o famózních jedenáct procent?
Vedle hypotečních bank evidentní bublinu na trhu nafukují i úřady, které v podstatě sabotují stavební řízení, a nové projekty marně čekají na povolení. Pražští politici se moudře dohadují o územním plánování, stavebních předpisech a z Prahy, motoru ekonomického růstu České republiky, dokázali vyrobit solidní kouli na noze. Nejenže tou koulí brzdí ekonomiku, ale navíc zdražují lidem bydlení.
Pozoruhodné je, že na ministerstvu financí, na dopravě i v křesle pražského primátora sedí politici, co nejsou politiky. A až se opět se svým oblíbeným heslem objeví na billboardech, nezbude než si povzdechnout, že určitý způsob makání jeví se poněkud nešťastným.
Čtěte také:
Značný pokles. Veřejných zakázek ve stavebnictví ubylo 39 procent
Český průmysl díky autům dál roste, stavebnictví zpomaluje pokles