Sanace státních bank zatím přišla na sto dvacet miliard korun
V nadcházejících dnech by se měl v zahraničním hospodářském tisku objevitit inzerát oficiálně vyhlašující tendr na výběr strategického partnera pro klíčové slovenské banky – Slovenskou spořitelnu a Všeobecnou úvěrovou banku – a pro menší Banku Slovakia. Do konce roku by měla být uzavřena dříve zahájená privatizace čtvrté největší slovenské banky – Investiční a rozvojové (IRB). Vrcholí tak úsilí kabinetu Mikuláše Dzurindy zachránit slovenské bankovnictví před kolapsem a zajistit mu strategické partnery, kteří zaručí jeho bezproblémový rozvoj. Taktické ohledy. Jak týdeníku EURO sdělil šéf Koordinační jednotky pro restrukturalizaci a privatizaci bank na slovenském ministerstvu financí Juraj Renčko, koncem července bude pro tři inzerované banky vydáno informační memorandum, ve druhé polovině září vláda a slovenský Fond národního majetku očekávají nezávislé nabídky. Privatizace spořitelny (SLSP), IRB a Banky Slovakia by měla být uzavřena do konce letošního roku, Všeobecná úvěrová (VÚB) má být prodána v první polovině roku 2001. Zpoždění privatizace VÚB má podle Renčka ryze taktické důvody, protože okruh zájemců o obě největší slovenské banky je zhruba totožný. To potvrzuje i Walter Schuster ze společnosti J. P. Morgan, která je při privatizaci bank finančním poradcem slovenské vlády (právním poradcem je White & Case). Posunutí termínu podle jeho názoru zlepší pozici slovenské vlády. V případě shodného termínu by se snížil celkový zisk z prodeje. Privatizace VÚB má podle únorového rozhodnutí vlády proběhnout ve dvou etapách. Nejdříve se počítá se vstupem mezinárodních institucí, pravděpodobně Evropské banky pro obnovu a rozvoj a Mezinárodní finanční korporace (IFC), které by měly dohromady získat patnáct až dvacet procent akcií. Poté by měly být strategickému investorovi prodány dvě třetiny banky. Celkem bude prodáno 84,54 procenta akcií VÚB a 87,18 procenta Slovenské spořitelny. V jejím případě kabinet původně zvažoval dvě varianty: buď prodat celý balík najednou, nebo prodat 63,85 procenta akcií s předkupním právem na zbytek. Podle poslední informace státního tajemníka slovenského ministerstva financí Viliama Vaškoviče byla zvolena první varianta. Několik miliard. Odhad příjmů z privatizace Slovenské spořitelny a Všeobecné úvěrové banky měl být podle květnového vyjádření slovenské ministryně financí Brigity Schmögnerové znám koncem června. Nyní Renčko tvrdí, že vláda má představu, kterou však z komerčních důvodů nehodlá zveřejnit. Na otázku, zda není přemrštěně nízká suma dvacet miliard korun celkových příjmů za prodej VÚB, SLSP, IRB a části distributora ropy Transpetrolu, s níž koncem dubna operoval slovenský tisk s odvoláním na ministryni Schmögnerovou, Renčko odvětil: „Souhlasím s vaším názorem. Současně připojil větu, kterou dobře známe z privatizace českých polostátních bank: „Není ani tak důležitý rozdíl několika miliard korun jako kvalita strategického partnera. Pod hladinou. Co také jiného říkat, když i na Slovensku stát přikročil k privatizaci svých majetkových podílů v největších bankách až poté, co mu zbyly oči pro pláč. Od konce loňského roku, kdy byla situace v největších bankovních domech už neudržitelná, investovala vláda do takzvané restrukturalizace bankovního sektoru 120 miliard slovenských korun, které budou podle Vaškoviče financovány desetiletými státními dluhopisy. Scénář záchrany bankovních ponorek byl prakticky totožný s tím, co probíhá v Čechách, takže většina uvedené sumy – sto pět miliard – připadá na koupi části klasifikovaných úvěrů Slovenské spořitelny, Všeobecné úvěrové banky a v malém rozsahu i IRB, patnáct miliard bylo vloženo do navýšení základního jmění obou největších bank. Do odkoupených úvěrů patří i nesplácený téměř osmimiliardový konsorciální vklad, který SLSP a VÚB společně se Slovenskou pojišťovnou poskytly loni v prosinci Investiční a rozvojové bance. Ta ho použila na splacení refinančního závazku vůči Národní bance Slovenska, což byla poslední podmínka zrušení dvouleté nucené správy IRB. Cílem masivní státní pomoci bylo podle informací z ministerstva financí dostat podíl klasifikovaných úvěrů v největších bankách z téměř padesáti na zhruba dvacet procent a dosáhnout kapitálové přiměřenosti předepsané centrální bankou – tedy osmi procent. Z toho lze vyvodit, že slovenské peněžnictví (problémy má i Slovenská pojišťovna) je na tom ještě o poznání hůře než české a že obě největší banky chránila před nucenou správou, respektive ztrátou licence, jen shovívavost centrální banky. Podle oficiálně vykázaných výsledků hospodařila loni VÚB se ztrátou 9,5 a Slovenská spořitelna 5,7 miliardy slovenských korun. S politikou za zády. Špatné úvěry jsou vyváděny do slovenské Konsolidační banky a státní společnosti Slovenská konsolidační. Podle informace Brigity Schmögnerové se do Slovenské konsolidační přesouvají pohledávky vůči dlužníkům v konkursu, u nichž se počítá s výtěžností mezi deseti až patnácti procenty, do Konsolidační banky pak úvěry, u kterých se předpokládá výtěžnost výrazně vyšší, nicméně rozložená do delšího období. Kolem tohoto rozhodnutí se na Slovensku rozhořívá vnitropolitický boj, který nechtěně rozdmýchal vicepremiér Ivan Mikloš nešikovnou a neúspěšnou snahou prosadit do čela Slovenské konsolidační svého kolegu z Demokratické strany Ľudovíta Kaníka, nedávno sesazeného z funkce prezidenta FNM. Opozice, reprezentovaná Hnutím za demokratické Slovensko, vytýká vládě, že se snaží ve Slovenské konsolidační vytvořit nový Fond národního majetku a potichu tam reprivatizovat podniky. HZDS oficiálně hlásá transparentnost činnosti obou transformačních institucí, čemuž se nedá nic vytknout. Vláda však pod touto rétorikou patrně tuší nechuť Mečiarovy strany k masivnímu vstupu zahraničního kapitálu. V tom je i riziko privatizace bank. Pro Dzurindův tým, stresovaný vývojem volebních preferencí a pnutím uvnitř koalice, je však aktuální i riziko času, protože kdo prodá banky, bude z toho mít politický prospěch po řadu let. Snaha prodat banky co nejrychleji je tedy ovlivněna nejen jejich současnou neživotaschopností, ale i významnými politickými aspekty. To patrně citlivě vnímají i potenciální zájemci. Inkognito. Manažeři jednotlivých bank tvrdí, že zájem zahraničních investorů je značný. Šéf Slovenské spořitelny Dušan Jurčák hovoří o „několika vážných zahraničních zájemcích , jeho protějšek z VÚB Ladislav Vaškovič ví o „vážném zájmu ze strany několika velkých evropských bankovních institucí . „Zájem potenciálních investorů předčil naše očekávání, tvrdí Renčko. Schmögnerová koncem června ve slovenském tisku dokonce prohlásila: „Existují reálné indikace o zahraničních investorech, kteří vyjádřili zájem o odkoupení obou státních slovenských bank. Jsou to však zatím zcela nezávazná prohlášení, jaká se v ohledávací fázi od zainteresovaných očekávají. Pravda zároveň je, že veřejně vyjádřil zájem o koupi jedné z klíčových slovenských bank jediný významný zahraniční investor: stejně jako v případě České republiky rakouská Erste Bank der Österreichischen Sparkassen, která se buď chce stát prostřednictvím expanze do středoevropských tranzitivních zemí skutečně velkou evropskou bankou, anebo hodlá své akvizice zhodnotit ve fúzi s některým z velikánů. Ve slovenském bankovnictví je zatím účastna desetiprocentním podílem v menší Istrobance a uvažuje o vstupu do Slovenské spořitelny. Předmostím pro tento krok je bratislavské zastoupení České spořitelny, které monitoruje slovenský trh z hlediska možných akvizic od roku 1995 a poskytlo slovenským klientům úvěry asi za čtyři miliardy Kč. Koupě velké lokální banky se zavedenou klientelou, širokou pobočkovou sítí a vyčištěným úvěrovým portfoliem je pro ohlašovanou expanzi Erste Bank jednoznačně výhodnější než problematické budování nové banky. Kromě Erste se ještě hovoří o italské UniCredito, která letos koupila od Slovenské pojišťovny majoritní podíl ve slovenské Poľnobance. Tyto spekulace, živené i neúspěšným zájmem Italů o Investiční a Poštovní banku, však představitelé ústavu zatím odmítají jako nepodložené. Neduživá drobotina. Další jména chybějí a objeví se možná koncem léta. Přes optimismus slovenských představitelů je však zřejmé, že evropská bankovní první liga má nyní starosti se vzájemnými fúzemi a méně výkonný středoevropský trh si klidně nechá na potom. Laciná slovenská nabídka by mohla být aktuální pro střední banky a finanční skupiny, které ovšem „nějakou tu miliardu nebudou brát na lehkou váhu. Naděje Dzurindova kabinetu, který hodlá prodat do zahraničí i státní podíly v menších bankách – například 26,4 procenta v Poštovní bance nebo 52,7 procenta ve Slovenské kreditní bance – mimoto chladí zhoubná insolvence, na niž jsou sebeoptimističtější prohlášení krátká. Ještě nedávno patřilo do státní nabídky sto procent akcií Dopravní banky (45 procent je například v dosavadním držení Slovenské spořitelny, patnáct procent v rukou IRB), která hledala partnera od března. Koncem minulého měsíce však akcionáři museli konstatovat, že kapitálová hodnota banky je prakticky nulová, a jedenatřicátého června na ni Národní banka Slovenska uvalila nucenou správu kvůli neřešení vlastních problémů a nemohoucnosti majitelů.
