Anglický fotbalový klub Leicester City si pohrál s bohatšími konkurenty a získal titul. Kdo na tom vydělá a jak je to vůbec možné?
Anglický novinář John Micklethwait má legrační zvyk. Šéfredaktor Bloomberg News, jenž až do ledna loňského roku vedl prestižní týdeník The Economist, posledních 20 let vždycky v srpnu, před zahájením ostrovní fotbalové ligy, jde a za mírného posměchu okolí vsadí 20 liber na vítězství klubu Leicester City (v té soutěži, ve které zrovna hraje). Asi jako kdyby v Česku sázel na Hradec Králové. Jen loni vynechal, protože se stěhoval z Londýna do New Yorku – a později se přiznal, že si myslel, že je to ušetřená dvacka. Přišel tak o sto tisíc liber: středoanglický klub, jehož kurz byl nazačátku sezony 5000 : 1, minulý týden skutečně nejvyšší anglickou ligu vyhrál.
Jestliže však Micklethwait přišel o sto tisíc liber výhry, je natom pořád lépe než britské sázkové kanceláře. Největší z nich, William Hill, přijala na sázkách na vítězství LC 390 tisíc liber a vyplatit musí 4,3 milionu (a ještě si libuje, že před sezonou zavedla možnost nechat si vyplatit poměrnou výši výhry předčasně, protože jinak by patrně dopadla hůře). Celkem přijdou bookmakeři o deset milionů liber, což je největší ztráta z jedné sázkové příležitosti v dějinách jejich byznysu.
JEDENÁCTINÁSOBNÁ NÁVRATNOST
Z laxnosti šéfa Economistu i výše sázkových kurzů je patrné, že s vítězstvím LC v Barclays Premier League, jak zní oficiální název soutěže, skutečně nikdo nepočítal. Ani hráči, kteří se neobtěžovali vyjednávat s majitelem klubu o prémiích za mistrovský titul, ani majitel sám. Trenérovi slíbil 100 tisíc liber za každou příčku nad 18. místo v konečné ligové tabulce (při 20 účastnících soutěže je 18. příčka nejvyšší z těch, které znamenají sestup do nižší ligy).
Stěžovat si však vlastník LC nejspíš nebude. Thajský obchodník Vichai Srivaddhanaprabha (tak se jmenuje až odroku 2013, kdy mu thajský král věnoval ono mohutné příjmení; kdo si myslí, že mu tím neudělal moc laskavost, nechť uváží, že jeho původní příjmení znělo Raksriaksorn) by podle odhadu britské firmy přes sportovní marketing Repucom mohl klub okamžitě prodat za zhruba 436 milionů liber. Uvážímeli, že koupil Leicester v roce 2010 za39 milionů, není to špatná návratnost investice.
Podle všeho však Vichai nic prodávat nehodlá.
Čeká jej finančně prima rok; LC by mohl zhodnotit svůj úspěch částkou v rozmezí 150 až 250 milionů liber. Největší podíl z ní vygeneruje nová smlouva Premier League o vysílacích právech s konsorciem BTŻSky Sports, která lize vynese v následujících třech letech 8,7 miliardy liber, o polovinu více než dosud. Kluby dostávají peníze v závislosti na umístění v předchozím ročníku (a na ně navázaném počtu vysílaných zápasů); jestliže loni Leicester skončil čtrnáctý a letos vyinkasoval necelých 90 milionů liber, od podzimu to už bude něco přes sto milionů.
KLUB, MĚSTO I TELEVIZE
K tomu je třeba připočíst hodnotu merchandisingu, která se odvíjí od špatně kvantikovatelné hodnoty značky. Svého druhu barometrem může být měřitelný nárůst obliby Leicesteru na sociálních sítích – za poslední sezonu stoupla na šestinásobek. Pro kontext, v loňské sezoně si Leicester přišel prodejem merchandisingu na pouhých 5,1 milionu liber.
Klub však není jediný, kdo vydělá. Očekává se nárůst komerčních aktivit v celém městě a jeho okolí. Když jiný outsider z jihoanglického Bournemouthu prožil coby nováček v nejvyšší lize dvě dobré sezony (2011 až 2013), přibývalo najeho území deset až 15 procent obchodů ve srovnání s britským sedmiprocentním průměrem. Mistrovský titul by měl v Leicesteru zapůsobit ještě výrazněji. Konečně se úspěch LC velmi dobře hodí celé Premier League. Aby mohla požadovat miliardové platby od televizí, musí nabídnout nejen lepší fotbal než nejvážnější konkurenti Německo a Španělsko, nýbrž především lákavější emocionální náboj. A nic nefunguje lépe než příběh Popelky, která navzdory všemu vyzraje na mocnější – a trochu okoukané – konkurenty. Lepší načasování úspěchu si šéfové ligy nemohli přát. Angličané jsou samozřejmě pohádce o chudé, hodné Popelce bytostně nakloněni. Pohled na majetkové poměry klubů Premier League (viz graf) svádí k domněnce, jak to LC natřel nenažraným velkoklubům; vždyť takový Manchester City utratil za roční platy svých hráčů bezmála osminásobek. Co tabulka skrývá, je skutečnost, že Leicester je také nenažraný velkoklub, jen o něco menší než ty největší z Londýna, Manchesteru a Liverpoolu.
RISK JE ZISK
Vichai Srivaddhanaprabha si narozdíl od mnoha kolegůvlastníků odkojených arabskou či ruskou ropou vesvém klubu počíná relativně uměřeně (zvyk přistávat s helikoptérou v klubových barvách naploše stadionu je neškodnou výjimkou) a s jistou obchodní logikou. Po převzetí zadluženého LC převedl 103 milionů liber dluhu na akcie a trenérům manažerům poskytl 77 milionů liber na nákup hráčů. Dal tak klubovým financím řekněme udržitelnou podobu.
Pohyboval se přitom na hranici legality.
Nejméně dvakrát dovedl klub do účetní ztráty více než dvojnásobně přesahující povolený strop (či dno?) osmi milionů liber ročně.
Vyřešil to prodejem sponzorských práv třetí straně, marketingové firmě Trestellar, přes kterou klub financovala jeho firma King Power. Tím pádem se v účetnictví objevily ony miliony liber jako povolený sponzoring, a nikoli jako nepovolená dotace od majitele. Celou věc ještě vyšetřuje anglická fotbalová asociace a je možné, že Leicester potrestá vysokou pokutou (v řádu statisíců, či dokonce milionů liber). Titul a prebendy z něho plynoucí však v ohrožení nejsou.
Při pohledu na tržby je situace LC ještě lepší: za loňskou sezonu čítaly přes 104 milionů liber. To je dvanáctý nejvyšší příjem v Anglii a čtyřiadvacátý v Evropě. Korporace, která dostává čtyři miliardy korun ročně nato, aby nanejvýš dvakrát týdně poslala na hodinu a půl jedenáct lidí na hřiště, vyloženě popelkou nejspíš nebude. Rozdíly v platech jsou nepopiratelné, nemusejí však být směrodatné. Onen fyzikální zákon platí i ve fotbale: čím vyšší rychlost, tím energeticky náročnější je další zrychlení. Jinými slovy hráči zamilion korun dokonale zametou s amatéry; v žákovských utkáních stačí jediný hráč, který převyšuje ostatní, na výsledek 8:0. Přidejte však milion hráči za sto milionů a žádný rozdíl nenajdete. Naúrovni Premier League, která sdružuje nejschopnější lidi v oboru, takže více peněz nezaručuje více kvality automaticky, je tomu právě tak: deset či sto milionů liber příjmu mluví daleko skromněji, než by tomu bylo v lize české.
KLÍČEM JE STABILITA
A konečně to přímo souvisí s dalším faktorem, který mnoha romantikům uniká. Jestliže Leicester v něčem své konkurenty letos o řád předčí, není to žádný z herních úkonů, nýbrž stabilita složení týmu. Trenér Claudio Ranieri dosud (v době, kdy tento text vznikal, chyběla dokonce soutěže dvě utkání) udělal v zahajovací sestavě pouze 27 změn; následoval tým Chelsea s 86 změnami. Z toho plyne, že hráči Leicesteru byli podstatně sehranější než jejich konkurenti. Je to trochu kontraintuitivní argument, protože právě „šíře kádru“ (tedy počet absurdně drahých hráčů, kteří nehrají) je to, načem si největší kluby obzvlášť zakládají. Pokud však máte to štěstí, že tolik hráčů nepotřebujete – vaši hráči se nevěnují jiné soutěži, moc nejezdí na reprezentační srazy, nejsou tedy tolik unavení, pročež tolik netrpí zraněními, takže netřeba tolik hýbat se sestavou – můžete sklidit užitek v lepší sehranosti, která vám zase může pomoci až k vítězství v Premier League (pokud mají konkurenti zároveň slabší rok jako letos).
Jaká je pravděpodobnost, že se to všechno stane najednou? Asi jedna ku pěti tisícům. Týdeník Euro přeje Johnu Micklethwaitovi příjemnou srpnovou cestu do sázkové kanceláře.
PREMIER LEAGUE PODLE
HRÁČSKÝCH PLATŮ
Kolik měly kluby nejvyšší anglické fotbalové soutěže letos
vydat na platy svých hráčů (soupisky ze začátku sezony
v září 2015, částky v milionech liber)
Manchester City
Manchester United
Chelsea
Liverpool
Arsenal
Tottenham Hotspur
Southampton
Newcastle United
West Ham United
Everton
Sunderland
Aston Villa
Crystal Palace
West Bromwich
Albion
Swansea City
Stoke City
Leicester City
Norwich City
Watford
Bournemouth
411,0
391,1
298,7
252,4
223,8
169,5
133,5
115,20
104,9
103,4
95,4
92,4
71,1
61,6
59,4
54,3
52,8
40,3
35,9
26,4
Zdroj: CIES Football Observatory
EVROPSKÉ KLUBY PODLE PŘÍJMŮ
Jaké příjmy vygenerovaly nejbohatší kluby Evropy v sezoně
2014/2015 ze vstupného, vysílacích práv, merchandisingu
a sponzoringu (v milionech liber)
Real Madrid
Barcelona
Manchester United
Paris St. Germain
Bayern Mnichov
Manchester City
Arsenal
Chelsea
Liverpool
Juventus
Borussia Dortmund
Tottenham Hotspur
Schalke 04
AC Milan
Atlético Madrid
AS Roma
Newcastle United
Everton
Internazionale Milano
West Ham United
24. Leicester City
439,0
427,0
395,2
365,8
360,6
352,6
331,3
319,5
298,0
246,4
213,5
195,9
167,1
151,5
142,3
137,2
128,8
125,6
125,4
122,4
104,6
Zdroj: CIES Football Observatory
Když bývalý šéfredaktor The Economistu loni porušil svůj zvyk a zapomněl vsadit na vítězství Leicesteru v Premier League, myslel si, že je to „ušetřená dvacka“.
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
