JEDNÁNÍ S FINANČNÍMI ÚŘADY Podnikatelům vadí, že v současnosti nemusí finanční úřad odůvodňovat všechna svá rozhodnutí. Nový daňový řád má přinést změnu k lepšímu. Finanční úřad je povinen zdůvodňovat svá rozhodnutí jen v případech, kdy tak stanoví zákon.
JEDNÁNÍ S FINANČNÍMI ÚŘADY Podnikatelům vadí, že v současnosti nemusí finanční úřad odůvodňovat všechna svá rozhodnutí. Nový daňový řád má přinést změnu k lepšímu.
Finanční úřad je povinen zdůvodňovat svá rozhodnutí jen v případech, kdy tak stanoví zákon. „Není například povinen odůvodnit rozhodnutí o prominutí daně nebo prominutí penále či rozhodnutí, kterým vyměřuje daň. Naopak je povinen odůvodnit například uložení pokuty nebo rozhodnutí o závazném posouzení,“ konstatuje Lucie Sabolová z advokátní kanceláře Novák & Sabolová.
V případě doměření daně může poplatník požádat finanční úřad o sdělení důvodu rozdílu mezi jím přiznanou daní a daní doměřenou správcem daně (§ 32, odst. 9 zákona o správě daní a poplatků). Po dobu, než je mu odpovězeno, neběží odvolací lhůta. V praxi však úřady tuto povinnost mnohdy neplní dostatečně.
„Při odpovědích na zmíněnou žádost správci daně často odkazují na zprávy o daňové kontrole, což soudy v některých rozhodnutích považují za dostatečné, a některé nikoliv. Například Krajský soud v Brně ve svém rozsudku sp. zn. 30 Ca 555/2000 ze dne 7. srpna 2005 dovodil, že není v souladu s výše uvedeným ustanovením, pokud úřad neuvede ve svém sdělení podstatné skutkové a právní důvody rozdílu mezi vyměřenou daní a daní uvedenou v přiznání a odkáže pouze na obsah zprávy o daňové kontrole,“ tvrdí daňoví poradci Jiří Nesrovnal a Radek Lančík.
Další informace o důvodech, které vedly k doměření daně, může poplatník získat nahlédnutím do spisu. Toto právo mu přiznává § 23 zákona o správě daní a poplatků.
„Při praktické aplikaci těchto oprávnění však dochází k mnohým výkladovým problémům,“ připouštějí daňoví poradci.
BUĎTE AKTIVNÍ „Přestože povinnost odůvodnit daňové rozhodnutí obecně neplatí pro rozhodnutí, kterými se vyměřuje nebo doměřuje daň, má poplatník k dispozici určité prostředky pro zjištění argumentů finančního úřadu,“ domnívá se Lucie Sabolová. V případě dodatečného vyměření daně většinou vydání rozhodnutí předchází daňová kontrola, která probíhá v určitém procesním rámci. Závěry finančního úřadu týkající se kontrolního nálezu, výsledku a způsobu jeho zjištění, jakož i reakce na vyjádření a případné návrhy daňového poplatníka musí být z této zprávy zřejmé. „Tato zpráva musí být s poplatníkem projednána, což by mělo obsahovat nejen seznámení poplatníka se závěry finančního úřadu, ale i jeho vyjádření ke zjištěným výsledkům, stejně jako reakci úřadu na toto vyjádření,“ připomíná Sabolová. Již během daňové kontroly a nejpozději při projednání zprávy by tedy mělo být daňovému subjektu zřejmé, z jakých skutečností úřad vychází a jak je hodnotí.
„Pokud tomu tak není a důvody vydání rozhodnutí správce daně poplatníkovi známy nejsou, může zjistit důvody pro odlišné vyměření daně podáním žádosti o sdělení důvodu rozdílu. Tuto žádost je třeba podat ve lhůtě pro podání odvolání,“ vysvětluje Sabolová.
Jestliže se podnikatel proti rozhodnutí o dodatečném vyměření daně odvolá a odvolání je zamítnuto, tak toto rozhodnutí o takzvaném dovolání již odůvodněno být musí.
„Poplatník by tedy vždy měl trvat na tom, aby mu správce daně při daňové kontrole poskytl součinnost, sdělil mu zejména své pochybnosti a blíže konkretizoval jeho povinnosti v daňovém řízení - zejména pokud jde o předkládání relevantních důkazů na základě nekonkrétní výzvy správce daně,“ doporučuje Sabolová.
Nesplnění zásady součinnosti i neúplnost odůvodnění rozhodnutí o odvolání lze případně použít jako argument i v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
VYJÁDŘENÍ NENÍ ROZHODNUTÍ Základní problém při zavádění editační povinnosti pramení v rozdílu mezi takzvaným rozhodnutím a vyjádřením. Rozhodnutí lze zjednodušeně popsat jako oficiální akt úřadu, typicky v písemné podobě a s razítkem, který bývá výsledkem dlouhodobějšího procesu. Oproti tomu vyjádření je jakákoliv - typicky ústní nebo e-mailová - „spontánní“ odpověď pracovníka finančního úřadu.
„Vyjádření je pouze informativní povahy, a nemá tedy povahu, a tedy ani právní sílu individuálního správního aktu, tedy rozhodnutí. To znamená, že neukládá dotyčnému povinnost, ani mu nepřiznává práva. Není proto způsobilé kohokoli zavazovat,“ vysvětluje náměstkyně ministra financí Dana Trezziová.
Právní závaznost má tak pouze rozhodnutí. Jedině v takovém případě musí při případné kontrole postupovat kontrolní orgán v souladu s předchozím vydaným rozhodnutím finančního úřadu, byť by měl kontrolní orgán jiný právní názor. V jiných případech - tedy právě u běžných vyjádření - ale poplatník tuto jistotu nemá. To sice není nic neobvyklého, dokonce ani složitost české daňové soustavy a délka příslušných zákonů není v porovnání s vyspělými zeměmi výjimečná - patříme spíše k průměru. Jenže v Česku je poplatník maten neustálými novelizacemi a mnohdy nejednoznačnými ustanoveními.
„Dotaz na správce daně je už tím posledním zoufalým krokem, jak se dobrat správného řešení. Jakékoli vyjádření správce daně přece musí mít nějakou autoritativní povahu a musí za ním dotyčný úředník stát - to je přece základ právního státu,“ domnívá se prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek.
JEDNÁNÍ V DOBRÉ VÍŘE?
Daňové řízení je pro poplatníka nevýhodné i v tom, že může být finančně postihnut i bez přivolení soudu. „Alespoň by měla existovat polehčující okolnost takzvaného jednání v dobré víře - pokud poplatník v určitém daňovém případě jednal na základě doporučení finančního úřadu, byť se pak takové doporučení ukázalo jako nesprávné,“ říká Drábek. Při následné kontrole by pak sice daň mohla být doměřena, ale pokud by daňový poplatník prokázal, že jednal ve shodě s jakýmkoli, tedy i s právně nezávazným vyjádřením správce daně, neměl by být již jakkoli sankcionalizován. S tím souhlasí i náměstkyně Trezziová. „Taková informace ze strany finančního úřadu jednoznačně vyvrací případný úmysl zkrácení daně daňovým subjektem a tedy vylučuje trestněprávní odpovědnost,“ říká. To ale podle ní neznamená, že je poplatník předešlým dotazem chráněn i před dopady správních či občanskoprávních řízení. PROMINUTÍ DANĚ NEBO ČEKÁNÍ NA SOUD
Co tedy dělat v případě, když podnikatel narazí na nejasný daňový předpis? Hlavně chce-li po něm úřad splnění nějaké povinnosti, ale poplatník si myslí, že k tomu není zákonný důvod? Skutečně mu nezbývá než splnit přání úřadu a pak řadu let čekat na soudní rozhodnutí? „Kromě dvou případů, v nichž již existuje takzvaná editační povinnost, podnikateli skutečně nezbývá než se buďto podřídit výkladu správce daně, nebo s ním absolvovat spor,“ potvrzují daňoví poradci Jiří Nesrovnal a Radek Lančík. „Pokud bude finanční úřad uplatňovat výklad, který není konzistentní s oficiálními stanovisky ministerstva financí, měl by být podnikatel úspěšný již v rámci odvolacího řízení, případně při přezkumu v rámci ministerstva financí. K soudnímu sporu by nemělo vůbec dojít. Zcela stoprocentně se na to ale nelze spoléhat. Platí totiž, že i v oblasti daní je jediným kompetentním k výkladu zákona soud,“ dodávají. Ve sporných případech doporučují obrátit se právě na daňové poradce nebo na advokáty. Jejich seznam lze získat na webu Komory daňových poradců (www.kdpcr.cz) nebo České advokátní komory (www.cak.cz). Možnosti obrany se liší podle konkrétních případů. „Například při uložení pokuty se může podnikatel proti příslušnému rozhodnutí odvolat. Včasné odvolání má odkladný účinek, což znamená, že poplatník není povinen pokutu uhradit do doby, než bude případ vyřešen,“ radí Dita Šulcová ze společnosti TACOMA TAX Consulting. „Naopak v případě platebního výměru na daňové penále nebo platebního výměru na dodatečně vyměřenou daň bude podnikatel obecně povinen požadovanou částku finančnímu úřadu nejprve uhradit. I v těchto případech však má podnikatel šanci placení daně odložit - může u finančního úřadu podat žádost o posečkání s platbou daně nebo o povolení splátek,“ dodává. Podle ní jde v zásadě o poskytnutí „překlenovacího úvěru“ státem. Zákon nestanoví žádné přesné podmínky, při jejichž splnění by měl daňový dlužník na tuto úlevu nárok, a finanční úřad tak rozhoduje na základě svého správního uvážení. Přestože by měl objektivně posoudit důvody uvedené v žádosti, nemusí své rozhodnutí odůvodnit a nelze se proti němu odvolat. Po dobu posečkání daně či placení splátek obecně nenabíhá penále, ale úrok ve výši 140 procent diskontní sazby ČNB, platné první den každého kalendářního čtvrtletí. A co v případě nesouhlasu doporučuje ministerstvo financí? „V oblastech, kam ještě nebyla zavedena editační povinnost, musí daňový subjekt postupovat v souladu s platným zákonem, tedy podle svého porozumění. Musí být schopen své stanovisko v daňovém řízení obhájit a doložit. Jestliže bude mít daňová správa jiný názor, budou vzniklé rozdíly poplatníkovi doměřeny. Jestliže poplatník vyčerpá možné cesty odvolání či přezkumu, tak rozhodne soud,“ říká mluvčí ministerstva Petra Krainová. „Jedná-li se však o nesrovnalost v zákoně, může ministerstvo daň prominout,“ připomíná mluvčí. Pokud nejde o nesrovnalost v zákoně, ale „jen“ o přílišnou tvrdost v uplatňování daňových zákonů, může ministerstvo financí prominout takzvané příslušenství daně, typicky penále. Výše uvedených pravomocí ministerstvo občas využívá v případech, které se týkají větší skupiny poplatníků. Tato obecná prominutí jsou zveřejňována ve Finančním zpravodaji. ODS CHCE ROVNOPRÁVNĚJŠÍ STAV
Podle zatím neoficiálních informací přinese nový daňový řád rozšíření povinnosti pro finanční úřady -budou tedy muset ve více případech přidávat ke svým rozhodnutím také jejich odůvodnění. Nicméně i nadále má zákon připouštět z tohoto pravidla řadu výjimek. „S tím se absolutně nedá souhlasit,“ kontruje poslanec Michal Doktor z ODS. „Každé rozhodnutí musí být zdůvodněno, aby bylo jasné, podle jakých ustanovení zákona správce daně postupoval, proč rozhodl, tak jak rozhodl, a pochopitelně v zákonem stanovených lhůtách.“ Podle stínového ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) je potřeba provést revizi celého správního řízení. „Tam, kde doposud není rovnoprávné postavení občana a úředníka, by mělo dojít ke změně zákona,“ říká. Pospíšil chce zároveň navrhnout novelizaci žaloby na nesprávný postup úřední moci - aby občan, který by byl postižen jakýmkoli špatným postupem správního úřadu, tedy i nesprávným vyjádřením, mohl na tomto orgánu uplatňovat náhradu škody. EDITAČNÍ POVINNOST OD ROKU 2007**
Ministerstvo financí předpokládá, že se možná už od ledna 2007 editační povinnost rozšíří o dalších pět okruhů:
- Posouzení aplikace sazeb daně podle zákona o DPH. V rámci tohoto okruhu bude možné podat dotaz, zda prodej zboží či služby zdaňovat 5% či 19% sazbou. Problém vznikl zejména po přesunu z jedné sazby do druhé při vstupu do Evropské unie.
- Stanovisko ke způsobu rozdělení (klíčování) nákladů, které nelze přiřadit jen k jednomu typu příjmů. Podíl, v jakém mohou náklady uplatnit, bývá stanoven různě, a poplatník nemá jistotu, zda jeho postup bude správcem daně akceptován při případné daňové kontrole.
- Posouzení předpokládaného zásahu do majetku s cílem určit, zda se jedná o opravy nebo technické zhodnocení. Zde je nutno vycházet z platné úpravy předpisů o účetnictví - definice opravy a udržování (paragraf 47 vyhlášky č. 500/2002 Sb.) a technického zhodnocení (paragraf 33 zákona o daních z příjmů).
- Stanovisko k uplatnění odpočtu od základu daně z příjmů ve výši 100 procent výdajů vynaložených při realizaci projektů výzkumu a vývoje. Jde o to, zda konkrétní výdaje lze skutečně považovat za spadající do položky věda a výzkum. Předpokládá se součinnost s navazujícími vládními rezorty.
- Posouzení způsobu stanovení procentního poměru na provozní náklady u nemovitostí, používaných zčásti k podnikatelské činnosti a zčásti k soukromým účelům. Problém nyní nastává zejména u fyzických osob, neboť při posuzování nákladů (za energii, telefon, drobnou údržbu a podobně) je rozhodující volba správného a objektivního kritéria.
Pramen: ministerstvo financí
