NOVELA ZÁKONA O SPRÁVĚ DANÍ A POPLATKŮ - Nejnovější změna zákona o správě daní a poplatků přináší poplatníkům příjemné novinky. Mnohem více jejich práv je totiž nově uvedeno výslovně v zákoně.
Od letošního 31. října je účinný zákon č. 270/2007 Sb., kterým došlo k důležité novelizaci zákona o správě daní a poplatků (takzvaného daňového řádu). Původně mělo jít pouze o technickou novelu, která jen opravuje dosavadní chyby v zákoně. Díky pozměňovacímu návrhu poslance Michala Doktora (ODS) ale došlo k podstatně významnější novelizaci. Poplatníci tak nyní mohou ve většině případů počítat s mnohem širšími právy výslovně uvedenými v daňovém řádu. V čem tato práva spočívají?
Nahlížení do spisů
Při nahlížení do spisů poplatník zjišťuje obsah spisového materiálu, který si o něm finanční úřad vede. Až do zmíněné novely platilo, že poplatník obdržel k nahlédnutí pouze „přípustné“ písemnosti, zatímco zbytek spisu včetně obsahu zůstal před jeho zrakem pečlivě uschován. Poplatník tak vůbec netušil, co dalšího se ve spisu nachází a neměl tak vůbec možnost posoudit, zda správce daně před ním něco v rozporu se zákonem nezatajil.
Této praxi by díky novele mělo odzvonit. Nově má totiž správce daně povinnost seznámit daňový subjekt s obsahem spisu. Finanční úřad je tedy povinen poplatníkovi předložit kompletní spis včetně takzvané mašličky, z kterého budou pouze odstraněny písemnosti deklarované jako neveřejné. Z mašličky spisu tak poplatník může zjistit, k čemu se vztahují veškeré písemnosti, tedy i ty neveřejné. Jestliže si nelze udělat představu o tom, co je předmětem neveřejné písemnosti, je povinností správce daně toto poplatníkovi podrobněji objasnit. Stále sice platí, že poplatník nemá právo na konkrétní seznámení se s neveřejnou písemností, avšak nyní by již měl být (z mašličky či dotazu) schopen posoudit, zda se opravdu jedná o písemnost neveřejnou.
Z vlastní praxe můžeme poznamenat, že již dříve se obdobné přístupy objevovaly u pražských správců daně, kteří poplatníkům předkládají spis včetně obsahu a poplatníka (na jeho dotaz) seznamují v obecné rovině s účelem či obsahem neveřejných písemností. Bohužel kromě Prahy existuje takováto praxe jen výjimečně, pakliže vůbec.
Aby mohl daňový subjekt případné tvrzení o špatné formě nahlížení do spisů v dalším řízení prokázat, je od účinnosti novely povinností finančního úřadu vyhotovovat o nahlížení do spisů protokol o ústním jednání (namísto dosavadního „pouhého“ úředního záznamu). Je tak v zájmu poplatníků, aby v případě problematických nahlížení do spisů trvali na maximální možné přesnosti protokolu a případně využívali námitek proti obsahu protokolu.
Oznamování plánovaného výslechu svědka
Daňový řád dosud nestanovoval správci daně povinnost seznámit poplatníka s plánovaným výslechem svědka. Avšak soudy ve svém rozhodování (judikatuře) v tomto ohledu velmi dobře vyložily, že nezávisle na slovech daňového řádu takovou povinnost finanční úřad má. Nerespektování této povinnosti by vedlo k nezákonnosti důkazu.
Novela tuto povinnost zavedla výslovně do zákona, avšak s jednou odlišností. Správce daně má nyní povinnost vyrozumět daňový subjekt o provádění svědecké výpovědi včas, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Formulace „nehrozí-li nebezpečí z prodlení“ je podle našeho názoru velmi nešťastná. Jednak daňový řád nebezpečí prodlení v tomto případě vůbec nezná, a nás ani moc nenapadá, kdy by mohlo k prodlení vůbec dojít. Nicméně důvtipnost některých pracovníků správce daně je obrovská, a tak do budoucna můžeme jistě počítat s uplatňováním této námitky prodlení ze strany správce daně, a to vždy ke škodě daňových subjektů.
Jako krajní variantu bychom viděli úmyslné provádění výslechu svědků těsně před prekluzí daně či vypršením jiné lhůty (kterých je v tomto případě „naštěstí“ málo). Z tohoto důvodu si myslíme, že došlo k nesprávné aplikaci soudních rozhodnutí (ustálené judikatury) do textu předpisu, a to ke škodě poplatníků.
Ochrana před nečinností
Velmi významnou částí novely je rozšíření ochrany před nečinností správce daně. Doposud byla tato úprava takřka bezzubá a příliš ochrany poplatníkům neposkytovala. Novela rozšiřuje definici nečinnosti o jeden bod. Ten spočívá v konstatování, že správce daně se dopouští nečinnosti, pakliže neprovedl úkon ve lhůtě, která je pro provedení takového úkonu obvyklá. Nicméně i toto ustanovení je vcelku vágní a bude třeba, aby se k němu konkrétněji postavila judikatura.
Nově má nadřízený správce daně povinnost vyrozumět daňový subjekt o provedených opatřeních neprodleně. Poplatník by tak měl být mnohem více informován o postupu v řízení.
Další podstatná změna se týká nečinnosti spočívající v tom, že správce daně nevydal rozhodnutí, ačkoliv již byly soustředěny podklady potřebné pro vydání tohoto rozhodnutí. Z tohoto doposud vágního ustanovení se díky novele stalo ustanovení velmi účinné: Nově je totiž správce daně (na žádost poplatníka) povinen jej vyrozumět o tom, které podklady pro vydání rozhodnutí dosud nebyly soustředěny. Již tak nebude stačit vyhýbavé tvrzení správce daně, že dosud nemá všechny podklady – nyní bude nucen tyto podklady konkrétně specifikovat. Poplatník tak získává mnohem větší možnost bojovat proti nečinnosti úřadu a kontrolovat postup případu.
Vytýkací řízení
Poměrně velkou změnu doznalo i vytýkací řízení. Při pochybnostech ohledně daňového přiznání je nyní správce daně povinen tyto pochybnosti poplatníkovi sdělit způsobem umožňujícím mu určitou odpověď a předložení důkazních prostředků. Opět se zde patrně vycházelo z dosavadních soudních rozhodnutí, podle nichž by mělo být vytýkací řízení zahajováno jen při konkrétních pochybnostech a výzva nesmí být pouze obecná.
Pokud z podaného daňového přiznání, popřípadě dodatečného daňového přiznání vyplývá, že poplatníkovi má vzniknout přeplatek a finanční úřad má pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti tohoto přiznání, zahájí úřad postup k odstranění pochybnosti do 30 dnů ode dne, kdy bylo daňové přiznání podáno. Mohlo by se zdát, že ustanovení nabourává námi formulovaný názor v Profitu č. 44/2007. Ten stavěl na tom, že vytýkací řízení lze zahájit pouze do doby, kdy lze podat proti daňovému přiznání odvolání, tedy do 30 dnů, a to nehledě na to, zda má vzniknout přeplatek či ne. Avšak při bližším zkoumání zjistíme, že tímto způsobem pouze zákonodárce okamžitě a jednoznačně řešil palčivý problém. To však neznamená, že by to na správnosti našeho názoru něco měnilo. Avšak své k tomu řekne teprve judikatura. Nyní však můžeme dozajista říci, že u nadměrných odpočtů či jiných přeplatků je – v případě pochybností – povinností správce daně zahájit vytýkací řízení do 30 dnů. V opačném případě dochází k vyměření daně mlčky se všemi následky.
Novela dále stanovila, že v průběhu vytýkacího řízení má daňový subjekt práva přiměřeně podle § 16 odst. 4 (zde jsou upravena práva poplatníka při daňové kontrole). Výsledek vytýkacího řízení pak pracovník správce daně projedná s daňovým subjektem postupem podle § 16 odst. 8 (zde je upraveno právo na projednání zprávy obsahující výsledky řízení). Tyto skutečnosti však již přímo či nepřímo vycházely z ustálené judikatury. Tímto tedy došlo „jen“ k výslovnému zanesení do daňového řádu.
Odůvodňování rozhodnutí
Poslanec Doktor chtěl do novely zanést také povinnost správců daně odůvodňovat svá rozhodnutí. V současné době totiž platí, že platební výměry doměřující daň se neodůvodňují. Takže pokud chce poplatník zjistit důvody doměření, je povinen požádat o sdělení důvodu rozdílu na základě ustanovení § 32 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků.
Nicméně tento Doktorův pozměňovací návrh zamítl Senát, a do novely se tak nedostal. Důvodem byla jeho velmi špatná formulace, která by v případě přijetí způsobila značný chaos.
V Senátu však byla patrná velmi podstatná věc: Sám ministr financí Miroslav Kalousek vyjádřil souhlas s tím, že by se rozhodnutí v daňovém řízení měla mnohem více odůvodňovat. Ministr tak s návrhem poslance Doktora plně souhlasil, avšak kvůli způsobu jeho provedení byl nucen návrh odmítnout. Do budoucna tedy přesto můžeme s touto změnou určitě počítat. Doufejme, že nebude trvat dlouho a brzy se dočkáme ustanovení, že úřady musí v daňovém řízení svá rozhodnutí povinnosti odůvodňovat.
