Veřejnost v minulých týdnech vzrušilo téma téměř hamletovské: zveřejňovat platy manažerů, nebo ne? Debata se bohužel většinou pohybovala pouze v emocionální rovině a teprve nedávno se týdeník EURO pokusil shromáždit pohledy různých stran (EURO 11/2005). Vedle řady argumentů pro a proti mohl pozorný čtenář najít ještě jednu – a to poměrně smutnou – informaci: dozor nad kapitálovým trhem příliš jednoduše podléhá vnějšímu tlaku.
Archiv vypovídá.
Hlavní rolí Komise pro cenné papíry (KCP) je vedle dozoru nad dodržováním pravidel také rozvoj kapitálového trhu. Jednou ze základních charakteristik trhu, který má šanci rozvíjet se, je jeho transparentnost. A právě transparentností a posilováním corporate governance KCP již několik let argumentovala při prosazování povinnosti, o které se nyní tak žhavě diskutuje. Na dotaz týdeníku EURO ovšem člen prezídia KCP tvrdil, že zveřejňování odměn po jménech bylo iniciativou ministerstva financí.
Jednou z výhod státní správy je pečlivá archivace dokumentů, a tak není těžké zjistit, že KCP požadovala prohloubení transparentnosti výroční zprávy ohledně manažerských odměn a obchodů s cennými papíry emitenta již v připomínkách k návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu z prosince 2002. Svůj požadavek znovu vznesla v dubnu 2003 a důrazně trvala na tom, aby byly zveřejňovány údaje jednotlivě za každou vedoucí osobu, a nikoliv souhrnně za členy jednotlivých orgánů tak, jak původně navrhovalo ministerstvo financí. Šlo dokonce o takzvanou zásadní připomínku, což v legislativním procesu znamená pro předkladatele povinnost buď na daný požadavek přistoupit, nebo návrh zákona předkládat vládě s rozporem. Vzhledem k tomu, že KCP je pro ministerstvo financí při přípravě zákonů o kapitálovém trhu klíčovým partnerem a úkolem KCP je pracovat na rozvoji trhu, rozhodlo se ministerstvo financí na důrazný požadavek KCP přistoupit.
To není úsměvná historka.
KCP svůj požadavek prosazovala intenzivně a dlouhodobě. Proto jsme – možná trochu naivně – předpokládali, že jde o téma, které je pro KCP velmi důležité a že má pro zavedení tohoto pravidla pádné důvody. O to větší bylo mé překvapení, když jsem na stránkách týdeníku EURO zjistil, jak jednoduše se KCP tak intenzivně prosazované povinnosti vzdává a od pouhé dva roky staré aktivity dává ruce pryč.
Celé by to mohlo vypadat jako úsměvná historka o sporu dvou institucí, pokud by nešlo o něco mnohem důležitějšího – pevnost názorů dozorového orgánu a schopnost obhajoby požadavků. Pro fungování každého trhu, na kterém působí dozorový orgán, je jeho transparentnost a konzistentní chování nesmírně důležité. Není možné, aby dozorový orgán měnil ze dne na den zásadní názory, aniž by tuto změnu veřejně vysvětlil. Není možné, aby se dozorový orgán snažil přesouvat svou odpovědnost na jiné. A není možné, aby dozorový orgán zvyšoval míru regulace a zátěž dozorovaných subjektů nad minimální nutnou mez bez zásadních důvodů a bez promyšlené koncepce.
Návrat zpátky.
Popřením sama sebe KCP bohužel vyslala velmi nešťastný signál: umíme si prosadit cokoliv, ale pokud je na nás vyvíjen dostatečně velký tlak, jsme ochotni náš názor kdykoliv změnit a naše požadavky odvolat. Jak si má stát i dozorované subjekty takový signál vyložit? Jak vážně mohou brát jakýkoliv další názor KCP?
KCP bojuje s nepříjemnou historickou zátěží z dob svého vzniku a její respekt je bohužel výrazně nižší než respekt bankovního dohledu. Všichni, kteří se na kapitálovém trhu pohybují (a mají zájem na jeho rozvoji), se shodují na tom, že je potřeba respekt KCP posilovat a snažit se, aby z ní vznikl dozorový orgán s přirozenou autoritou. Poslední dobou se zdálo, že KCP na této cestě kus urazila a že konečně našla správný směr. Obávám se ale, že nyní se vrátila o velký kus zpět. Pružné měnění úhlu pohledu dle síly tlaku z různých stran a neochota hlásit se k vlastním názorům nejsou znaky respektované instituce. Jenže český kapitálový trh respektovaný dozor nutně potřebuje.
