Zakázky se rozdělují pouze mezi oslovené firmy
Portfolio České konsolidační agentury (ČKA) přitahuje pozornost. Ještě lákavějším se však stalo poté, co do něj začaly proudit úvěry a nemovitosti z bývalé IPB. Jednu možnost, jak se s jednotlivými položkami vypořádat, představují veřejné dražby. Potenciální byznys tu vidí hlavně dražebníci, kteří z prodeje lukrativních nemovitostí získají nemalé provize. Na internetové Centrální adrese, kde jsou uveřejňovány informace o dražbách a veřejných zakázkách, se již objevilo oznámení o 71 dražbách, jež provede vybraná aukční společnost Naxos. Informace týdeníku EURO potvrzují, že se připravuje série dalších dražeb, které nyní schvaluje ministerstvo financí.
Přímé oslovení.
Při výběru dražebníka nepostupuje Česká konsolidační agentura podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Právníci, které týdeník EURO oslovil, potvrdili, že ČKA se tímto zákonem řídit nemusí, ač by to prý bylo velice žádoucí. Provádění dražeb v mnohamilionových hodnotách získává některá z několika přímo oslovených společností. Tento proces by zcela jistě zasloužil větší transparentnost, neboť vzhledem k atraktivitě zakázek by měl určitě zájem mnohem širší okruh dražebníků než jen těch pár agenturou oslovených. Ostatní se tak o této možnosti ani nemusejí dozvědět. „Nabízeli jsme ČKA v této věci spolupráci, ale bohužel jsme nedostali žádnou odezvu,“ sdělil týdeníku EURO zástupce České asociace dražebníků, který si nepřál být jmenován.
Člen představenstva firmy Naxos Libor Nevšímal však tvrdí, že vše proběhlo standardní formou: „Byli jsme osloveni agenturou, a to klasickou formou nabídkového řízení. V termínu jsme měli splnit určité parametry kritérií, které byly nastaveny z ČKA. Nemáme informace o tom, kolik firem bylo osloveno, ale předpokládáme, že jsme nebyli jediní.“
Dobrá spolupráce.
Naxos má již s prací pro ČKA zkušenosti. Pro tehdejší Konsolidační banku několikrát dražbu připravovali, avšak nakonec se neuskutečnila. Pod touto hrozbou začal totiž dlužník jednat a mnohdy pohledávku uhradil. V jednom případě byl celý proces dotažen až do konce. Libor Nevšímal si spolupráci pochvaluje: „Nezastíráme, že agentura je zajímavý subjekt pro realitní kanceláře a dražebníky právě díky kumulaci majetku.“
Zástupci Naxosu tvrdí, že dražby pro ČKA vyžadují velké zkušenosti. To je také důvodem, proč se domnívají, že na trhu je mezi dražebníky poměrně málo subjektů, které příslušným zázemím disponují. „Dražby představují ohromnou odpovědnost. Nemáme nic proti tomu, když je naším konkurentem například aukční agentura Gaudí (ta má prodávat nemovitosti z bývalé IPB – pozn. red.), jež se na trhu pohybuje již několik let. Některé subjekty však ve snaze získat zakázku za každou cenu uvádějí ve svých nabídkách odměny v řádech korun,“ říká Michal Kurfirst z Naxosu.
U nedobrovolných dražeb výši odměny přímo specifikuje zákon. Ta může maximálně činit deset procent z ceny dosažené vydražením, přičemž strop je stanoven na jeden milion korun. „Zatím jsme se však na takovou odměnu nikdy nedostali,“ dodává Nevšímal. Nedobrovolné dražby přitom tvoří šedesát až sedmdesát procent všech zakázek, které Naxos dělá.
Zákon s mezerami.
Po schválení příslušného zákona o veřejných dražbách 26/2000 Sb., se všeobecně předpokládalo, že ČKA bude razantně vracet některá aktiva zpět na trh právě prostřednictvím veřejných dražeb. Nenaplněná očekávání údajně souvisejí i s vlastním předpisem. Dražebníci jsou přesvědčeni, že zákon by potřeboval v některých oblastech novelizovat, protože prý občas proces zbytečně komplikuje a někdy i znemožňuje dražbu provést. Od platnosti uvedeného zákona se také čekalo, že účinně vyřeší některé potíže spojené s vymáháním pohledávek. Michal Kurfirst říká, že tyto naděje se ukázaly jako přemrštěné. Jako problematickou zmiňuje třeba nedobrovolnou dražbu podnikových nebo jiných areálů – zákon neumožňuje dražit celý soubor věcí, ale pouze každou zvlášť. Aktuální je v této souvislosti nucený prodej obecního majetku Rokytnice nad Jizerou. Prodávat se budou budovy a pozemky na pokrytí 400 milionového dluhu radnice vůči ČKA.
Karel Muzikář z právní kanceláře Weil, Gotshal & Manges (WGM) dodává, že problémem je i doručení oznámení. Dlužník se o dražbě musí dozvědět prostřednictvím zásilky do vlastních rukou, což může vést k velkým komplikacím. „Nepříjemné je i to, že pokud dlužník nekooperuje, zákon nedává k dispozici účinné donucovací nástroje,“ říká Muzikář. V případě dražby nemovitostí tak nikdo kromě dlužníka nemusí vědět, jakými nájemními vztahy je předmět dražby zatížen. Týdeník EURO má informace, že se na novelizaci zákona již pracuje. Konkrétní návrh však zatím stále není k dispozici, a těžko proto soudit, zda budou výše zmíněné nedostatky odstraněny.
