V polovině února německý síťový regulátor Bundesnetzagentur oznámil výsledky aukce kapacit na výstavbu nových obnovitelných zdrojů. V první letošní soutěži, ve které navíc poprvé podávali zvlášť nabídky zájemci o stavbu větrných a solárních elektráren, uspěly ceny solární elektřiny mezi 41,1 a 51,8 eura za megawatthodinu. V průměru si budoucí vlastníci solárních parků spočetli, že se jim vyplatí elektřinu prodávat už za 48 eur. Ve stejný den dosáhly spotové ceny na energetické burze v Lipsku hodnot jen o pár centů nižších. Zájem investorů navíc více než dvojnásobně převyšoval nabízenou kapacitu.
Pro mnoho zastánců zelené elektřiny jde o jasný důkaz, že solární elektrárny se stávají konkurenceschopnými i bez dotací.
Příčinu vidí právě v tržním systému aukcí, které srazily výši podpory. Vedle Německa je zavedlo například Polsko.
Aukce by se za dva roky měly rozjet i v Česku. Počítá s tím novela o podporovaných zdrojích energie, kterou ministerstvo průmyslu představilo loni na podzim a poslalo do připomínkového řízení. Zájemci o výstavbu nových zelených zdrojů tak nedostanou automaticky přiklepnutou předem stanovenou výkupní cenu, namísto toho stát vypíše nabídku, kolik nových zelených zdrojů chce postavit, a investoři se o ně poperou v dražbě.
Oproti Německu však ministerstvo průmyslu navrhuje jednu podstatnou změnu, která v tuzemské energetice vyvolala vlnu rozhořčení – z chystaných aukcí by měly být vyloučeny velké fotovoltaické parky. Stát chce dražit pouze větrné elektrárny, vodní zdroje do deseti megawattů výkonu nebo výrobu biometanu z bioplynu.
S rozvojem sluneční energie počítá pouze v malém, tedy na střechách, případně zdech budov, jako se tomu dělo v posledních devíti letech od neblahé zkušenosti se špatně nastavenou solární podporou, která v konečném důsledku přijde spotřebitele i stát na několik desítek miliard ročně.
To se pochopitelně nelíbí zastáncům obnovitelných zdrojů v čele se Svazem moderní energetiky nebo Solární asociací, ale zdaleka nejen jim. Do aukcí větrné a sluneční energie by se rád zapojil i ČEZ. „Připravujeme se na aukce kapacit obnovitelných zdrojů energie po roce 2020, které budou podle všeho inspirovány německými aukcemi. Z provozu našich obnovitelných zdrojů v Česku i v zahraničí získáváme zkušenosti, které chceme na českém trhu uplatňovat,“ uvedl mluvčí společnosti Ladislav Kříž.
Příznivci obnovitelné energie argumentují tím, že stát tak jako tak bude muset splnit evropské cíl dosažení podílu obnovitelných zdrojů pro rok 2030 (o to, jak vysoký podíl to bude, se zatím vedou spory) a vyřazením fotovoltaiky se odstřihuje od nejlevnějšího obnovitelného zdroje. U ostatních přitom panují pochybnosti, zda se jejich výstavba podaří rozjet v míře, jaká bude potřeba.
Vítr je dražší, zájem opadá
Vraťme se do Německa, protože tamní zkušenosti dávají zastáncům sluneční energie za pravdu. Na začátku zmíněné únorové aukce nabídli zájemci o stavbu
větrníků na souši průměrnou cenu 61,10 eura za megawatthodinu. To je nejen výrazně více než u solárních elektráren, ale i těsně pod stanovenou horní hranicí 62 eur. Na rozdíl od fotovoltaiky se ani zdaleka nepodařilo naplnit kapacitu, kterou Německo poptávalo. To naznačuje, že nastavená maximální cena už není pro investory atraktivní.
Jinak tomu bylo v první polské aukci na větrné elektrárny loni na podzim, kde padaly nabídky za velmi příznivých 36,70 eura za megawatthodinu. Dražby se poprvé zúčastnil i ČEZ s projektem větrného parku Krasin ve Varmijsko-mazurském vojvodství, ovšem bez úspěchu. Jak už dříve prozradil šéf útvaru obnovitelných zdrojů ČEZ Martin Pacovský, polostátní firma nemohla takto nízkým cenám konkurovat. Přesto ČEZ polský trh nevzdává a věří, že v dalších kolech se ceny vyšplhají.
Podle Pacovského se totiž do prvních aukcí hlásili především investoři s problematickými projekty v šuplíku. „Ukázalo se, že existuje spousta developerů, kteří se projektu potřebují zbavit za jakoukoliv cenu,“ prohlásil Pacovský. Zkušenosti z Německa přitom ukazují, že jakmile se potenciál větrných „ležáků“ vyčerpal, začaly rychle růst i nabízené ceny.
Pochyby o překotném rozvoji a zájmu investorů panují i u vodních elektráren. Samo ministerstvo ve Státní energetické koncepci přiznává, že jejich potenciál v Česku byl už v podstatě vyčerpán.
Jejich vlastníci navíc stejně jako jiná odvětví bojují se stále intenzivnějšími suchy, ale i s tím souvisejícími zpřísňujícími se limity na odběr vod z toků.
A v konečném důsledku narážejí i na neochotu bank projekty v nejistém odvětví financovat.
Proti absenci solárních elektráren v zákoně se ohradila Hospodářská komora, která v rámci připomínkového řízení prosazuje, aby ministerstvo sluneční energii do návrhu doplnilo.
„Navrhovaný novelizační bod však zcela nesystematicky vyjímá jeden z obnovitelných zdrojů energie.
Rozumíme záměrům zákonodárce, který předjímá, že podpora zdrojů využívajících sluneční záření bude případně poskytována prostřednictvím investiční dotace. Významnou nevýhodou zvoleného postupu je fakt, že v případě, kdyby v budoucnosti (prakticky až do roku 2030) došlo k přehodnocení přístupu, bude nutné opětovně novelizovat zákon,“ uvádí se v připomínkách Hospodářské komory, které má týdeník Euro k dispozici.
Zkrátka z pohledu komory by stát zahrnutím fotovoltaiky do zákona sluneční energii dražit nemusel, a nic tedy neriskuje. Pokud by se však ukázalo, že samotná voda a vítr nedokážou cíle naplnit, bude potřeba celý zákon složitě a zdlouhavě přepisovat.
Uspěly jen projekty na polích
Na druhé straně je ale potřeba zmínit, že aukce nepředstavují všespásné řešení ani pro solární elektrárny. V německé aukci se z 24 vítězných solárních projektů 21 nachází výhradně na zemědělské půdě v Bavorsku.
Podle šéfa německého regulátora Homanna to svědčí o nerovnoměrné konkurenceschopnosti jednotlivých regionů. Hrozí zkrátka, že se nové megafotovoltaiky začnou koncentrovat na malém území s vysokým osvitem a relativně levnou, hlavně tedy zemědělskou půdou. Mnohem smysluplnější projekty v průmyslových brownfieldech naopak nemusejí v konkurenci obstát.
Připravované aukce podpory obnovitelných zdrojů by mohly skrývat mnohá úskalí, se kterými nyní stát nepočítá. Že náklady obnovitelných zdrojů díky tomu klesly, je však nezpochybnitelný fakt, i když to je v konečném důsledku méně, než si někteří optimisté původně představovali.
Oproti Německu však ministerstvo průmyslu navrhuje jednu podstatnou změnu, která v tuzemské energetice vyvolala vlnu rozhořčení – z chystaných aukcí by měly být vyloučeny velké fotovoltaické parky. Hrozí zkrátka, že se nové megafotovoltaiky začnou koncentrovat na malém území s vysokým osvitem a relativně levnou, hlavně tedy zemědělskou půdou. Mnohem smysluplnější projekty v průmyslových brownfieldech naopak nemusejí v konkurenci obstát.
O autorovi| Jan Brož, broz@mf.cz
