Vznik eura očekávanou koncentraci nabídky nepřinesl, míní zástupce Evropské federace fondů
Patrick Zurstrassen (55) Předseda statistického výboru Evropské federace investičních společností a fondů (FEFSI). Tato profesní asociace sdružuje dvacet členských zemí Evropy včetně České republiky. Je zároveň viceprezidentem lucemburské asociace fondů. Zastává funkci generálního ředitele Credit Agricole Indosues v Lucemburku, společnosti, která se zaměřuje na privátní bankovnictví, fondy a kapitálový trh. Studoval na univerzitách v belgickém Liege, anglickém Leedsu a v americkém Los Angeles. Patrick Zurstrassen je také profesorem Katolické univerzity v Lovani.
- *EURO: Už řadu let roste ve světě objem peněz, které lidé a instituce svěřují fondům. Kde je důvod?
Zurstrassen: Z dlouhodobého pohledu – a loni jsme oslavili 25. výročí Evropské federace investičních společností a fondů – jsme v Evropě i ve Spojených státech dosahovali ročního růstu okolo dvaceti pěti procent. To je naprosto úžasné. V průběhu deseti let jsme tedy odvětví sedmkrát až osmkrát znásobili. Nalézt vysvětlení tohoto jevu je těžké. Mnozí tvrdí, že příčinou růstu byl především vývoj na burzovním trhu, tedy že se fondy jen vezly na vlně silného růstu burzy. Jinými slovy, čistý prodej podílových listů nebyl vysoký. Takové tvrzení ale není pravda. Naše nedávná zjištění ukazují, že z trhu vychází méně než třetina tohoto růstu a více než dvě třetiny přicházejí od investora tím, že si nakupuje podílové listy. EURO: Proč investiční veřejnost tak aktivně investuje do nových podílových listů? Zurstrassen: Vycházíme z toho, že jsou zde tři zásadní důvody. Prvním je důvěra, druhým individuální zodpovědnost a třetím nabídka investičních příležitostí. Od konce šedesátých let jsme jako odvětví nebyli postiženi žádným skandálem, žádnou negativní událostí, která by oslabila důvěru veřejnosti v investiční a podílové fondy. Teď nehovořím o situaci v České republice, mluvím o mezinárodním trhu. Toto tvrzení lze samozřejmě podrobit bližší analýze. Naše společnost vyvíjí činnost jak v Americe, tak v Evropě. Ukázalo se, že opatrní správci fondů a rozumný dohled nad jejich činností poskytli dostatečnou ochranu prostředků. Proto dnes můžeme hovořit o důvěře lidí a institucí v tyto investiční nástroje jako o jednom z důvodů stále vzrůstající obliby investičních, podílových a dalších fondů. Druhou velice důležitou motivací investiční veřejnosti je to, čemu říkáme individuální zodpovědnost. Investoři si stále více a více uvědomují, že by se měli sami postarat o vlastní finanční budoucnost, a ne čistě spoléhat na veřejný systém zabezpečení ve stáří, ať už je jakýkoliv. Tento jev sledujeme v podstatě všude. Nejde přitom jen o zabezpečení ve stáří, ale také například určité úrovně příjmů pro děti, aby jim prostě usnadnili start do samostatného života. Investoři se pro takové jednání rozhodují sami. Je to světová tendence, přijmout vyšší individuální zodpovědnost za budoucnost. Z toho potom pramení větší sklon k dlouhodobým investicím a poptávka po zajímavých investičních nástrojích. Třetím důvodem je nabídka příležitostí. U klasických finančních instrumentů nemáte, s výjimkou řekněme splatnosti bankovních produktů, žádnou možnost volby. Svět fondů je otevřený krátkodobým, střednědobým i dlouhodobým investicím, a to ve všech regionech celé planety, ve všech sektorech a všemi technikami. Za předpokladu určité míry potřebných znalostí investiční veřejnost těchto možností využije. Protože důvěra v sektor fondů, ochota lidí přijmout vyšší zodpovědnost za vlastní budoucnost i šíře nabídky investičních příležitostí stále přetrvávají, domníváme se, že velice silný růst zájmu o fondy může pokračovat. EURO: Nenarazí však na nějakou absolutní hranici? Zurstrassen: To je velice obtížná otázka. Chcete–li najít odpověď, musíte věřit, že nějaká absolutní normální úroveň existuje. Naše pozorování ukazují, že takovou absolutní úroveň je velice obtížné nalézt. Často se lidé ptají, kolikrát může vzrůst majetek investičních a podílových fondů v České republice. Záleží na tom, jaké kritérium použijete, přes jaký ukazatel porovnáváte vaše možnosti s trendy v západní Evropě. Můžete to vzít podle kritéria majetku fondů na hlavu, majetku ke hrubému domácímu produktu a tak dále. A potom zjistíte, že ten majetek může časem klidně vzrůst šestkrát nebo také stodesetkrát. A když dosáhnete evropského standardu, můžete růst ještě dvakrát až třikrát, než se dostanete na úroveň Ameriky. Takže je velice těžké říci, zda existuje nějaká absolutní normální úroveň. Některé velké země, jako Itálie, dokázaly dlouhodobě udržet růst prostředků vkládaných do fondů v průměrné výši šedesáti tří procent ročně. Ve vaší zemi loni tento ukazatel lámal všechny rekordy, objem peněz vložených do fondů stoupl o fantastických 216 procent. Možná se to letos už nebude opakovat, ale fondy ve vaší zemi mohou klidně narůst třeba o dalších osmdesát či snad i devadesát procent. Anebo se může opakovat rok 1999, protože vycházíte ze skromnějšího základu než ostatní. Věřím tomu, že tři výše zmiňované důvody pro rostoucí oblibu fondů nyní začaly působit i u vás v České republice. EURO: Ve světě probíhá konsolidace všech sektorů, ale nabídka fondů a jejich správců je nadále roztříštěná a nepřehledná. Pro investora je velmi těžké se v ní orientovat. Nenastane proces konsolidace? Zurstrassen: Velice aktuální otázka. Očekávali jsme, že počet fondů v Evropě výrazně klesne nejen jako důsledek koncentrace finančních skupin, ale také zásluhou vzniku měnové unie v rámci Evropy a zavedení eura. Prováděli jsme výpočty, podle kterých měl počet fondů poklesnout o čtrnáct procent. Ve skutečnosti k tomu ale nedošlo. Počet produktů je stále velice vysoký a dochází jen k omezeným fúzím fondů. Byli jsme usvědčeni z omylu. EURO: Co bylo důvodem toho, že se nakonec stalo něco jiného, než vaše federace očekávala? Zurstrassen: Ke koncentraci nedošlo přinejmenším ze tří příčin. První spočívá v tom, že mnohé fondy se rozhodly oslovovat potenciální investory novými způsoby, rozhodly se pro přístup, který se v odborné veřejnosti označuje jako multi–channel přístup. A navíc rozšířily marketing typu multi–brand. To v podstatě znamená, že jeden produkt nebo několik podobných nabízely pro různé typy zákazníků pod různými značkami. Pokud například provedete fúzi dvou subjektů v Itálii, máte možnost buď vytvořit společnou značku, nebo mít jednu značku například pro produkty, které prodáváte v severní Itálii, a druhou pro produkty, které se prodávají ve střední Itálii. Mnoho skupin se rozhodlo pro ten druhý přístup, tedy pro multi–branding. Druhým důvodem je to, že jsme našli technologické postupy, jak dosáhnout vyšší efektivity v administrativě. To umožnilo ziskovost i menším fondům, takže už nemusíte mít velký subjekt, abyste dosahovali nízkých nákladů. Třetí důvod spočívá v tom, že si investiční veřejnost žádá větší výběr. Například když vzniklo euro, mohli jsme spojit fondy zaměřené na obligace v měnách, které jsou součástí eura. S akciemi jsme to ale neudělali. Kreativita správců majetku byla silnější než efektivita provozních manažerů. Takže se objevuje více nových nápadů než příležitostí ke snížení nákladů. Ale tak to vidíme dnes. Neříkám, že v budoucnosti se multi–branding nevyvine v single–branding, že se tedy jeden produkt bude všude nabízet pod jednou značkou. Dnes ale máme v Evropě stále okolo dvaceti tisíc fondů, a to je hodně. EURO: Světem hýbe globalizace. Co mohou lokální trhy, jako je Česká republika, v této době nabídnout, jakou mohou na globálním trhu hrát roli? Zurstrassen: Otázka role lokálních trhů je velice zajímavá, protože globalizace se nezvyšuje, ale snižuje. Naše mnohaleté pozorování ukazuje, že procento fondů, které investují za hranicemi svých domácích trhů, se mírně snižuje. V Americe, v Evropě i jinde ve světě. Existuje pro to řada vysvětlení. Zmínil bych to hlavní. Není možné dosahovat vysokého a silného růstu, pokud nerozšiřujete svůj domácí národní trh. Máme velmi mnoho nových klientů, nováčků v oblasti investic, kteří vždycky disponibilní prostředky jen a pouze ukládali do bank. Nyní začínají investovat do cenných papírů na trhu prostřednictvím fondů. Pokud si představíte sama sebe v kůži někoho, kdo poprvé v životě investuje, tak na vás působí to, čemu říkáme familiarity barrier čili bariéra před něčím, co člověk dobře nezná. Jde o to, že jako investor budete mít sklon investovat do fondů investujících na trzích a do společností, které znáte, do firem vyrábějících výrobky, které kupujete v supermarketu, do aut, které vidíte na ulici, nebo třeba do telefonů, které používáte. Skutečnost, že noví investoři preferují investice do cenných papírů a firem, které znají z vlastního prostředí, je možné sledovat po celém světě. Nemyslím si, že by bylo oprávněné očekávat, že vlivem globalizace začne náhle český investor nakupovat elektrárenské společnosti v Kanadě. To se děje jen velice okrajově. Většina investic půjde nejprve do českých cenných papírů, pak do evropských a teprve potom do amerických. Jádrem však zůstane svět, který investor zná a kterému rozumí. EURO: Možná že Česká republika je v tomto směru atypická, protože nabídka kvalitních českých papírů je malá a české fondy budou muset investovat v zahraničí. Současně mnohé zahraniční fondy, které mají na evropském trhu řadu konkurenčních výhod vstupují na český trh a budou se prát o klienta se zdejšími investičními společnostmi. Jak tento souboj dopadne? Zurstrassen: Vím, že v České republice není rovné daňové postavení domácích a zahraničních fondů. Vaše jsou předmětem zdanění, které na jiné uvaleno není. To nemohu komentovat jinak, než že to není normální. Taková situace není rozhodně udržitelná také s ohledem na integraci České republiky do Evropy. Mělo by platit pravidlo rovnocenného postavení všech produktů, jak domácích, tak zahraničních. Pak je otázka, kterou jste položili, záležitostí rozložení aktiv mezi český trh a mezinárodní investiční příležitosti. Odpověděl bych nepřímo. Investiční fondy prokázaly ohromnou přizpůsobivost tržním podmínkám. Pamatuji si roky, kdy jsme kvůli nejistotám na burzovních trzích na konci osmdesátých let měli enormní podíl fondů obligačních a zaměřených na peněžní trh. Nyní máme velký podíl akciových fondů, ale tento podíl může narůst na významnější objem. Trh v České republice není ještě tak vyvinutý jako jinde ve světě a je zde velký podíl domácích investic. Jak se postupně bude zvyšovat vzdělanost, investoři budou ambicióznější ve vztahu k investičním příležitostem a pak se můžete dostat k alokaci aktiv v celoevropském nebo celosvětovém rozsahu. Cílem by nemělo být prosazovat jednu jedinou příležitost, ale snažit se přinést investiční veřejnosti trh, kterému bude rozumět a na kterém bude ochotna investovat. EURO: Co pokládáte za klíčový faktor úspěchu fondu, ať českého nebo zahraničního? Zurstrassen: Klíčem k úspěchu je distribuce a znalost investiční veřejnosti. O tom nemám vůbec žádné pochybnosti. Neříkám, že správa majetku je snadná věc, to vůbec ne. Všichni víme, že vyžaduje značné investice do lidí, softwaru a dalších záležitostí. Ale klíčem úspěchu je distribuce. Jde o znalost kultury, lidí, infrastruktury, jazyka. S tím se setkáváme od Portugalska po Finsko, prostě všude. EURO: Co byste České republice doporučil na základě vašich zkušeností z lucemburského trhu? Zurstrassen: Lucembursko je skutečně ukázkovým příkladem úspěchu posledních patnácti let v Evropě. O tom není pochyb. Začali jsme jako velice malá země a dnes jsme první nebo druhou největší základnou fondů v Evropě se zhruba dvaceti procenty evropského trhu. V čem byste se mohli poučit? Měli jsme a máme vynikající právní rámec, který je nejen harmonizovaný s Evropou, ale část je ho otevřena inovaci a tržnímu vývoji. Právní systém je vlastně v Lucembursku rozdělen na dvě části. Jedna je evropská, přesně splňující to, co rozhodl Brusel, a druhá je otevřená. Zabýváme se nemovitostmi, rizikovým kapitálem, fondy investujícími do termínových obchodů, čímkoliv, co na trhu vznikne. Ale samozřejmě také respektujeme investiční veřejnost. Klíčové je, že jsme měli od samého počátku ohromnou flexibilitu. To je jedna věc. Druhá spočívá v tom, že máme formální i neformální orgány a subjekty založené ve spolupráci s vládou, s orgány dozoru nad kapitálovým trhem a s distributory fondů. Díky tomu jsou si velice blízko, spolupracují, diskutují spolu a mohou velmi rychle reagovat na potřeby trhu. Iniciativa může vzejít odkudkoli, se všemi je prodiskutována, a pokud je to třeba, rychle implementována. Takže žádná přemíra regulace a dostatek přizpůsobivosti. To je skutečně klíčem toho všeho. EURO: Co přinese odvětví fondů ve světě i v České republice investorům v blízké budoucnosti? Zurstrassen:** Podívejme se na statistiku. Některá pozitivní čísla už tu zazněla. Majetek fondů v celém světě se blíží k neuvěřitelným deseti bilionům amerických dolarů. Prim podle objemu spravovaného majetku hrají Spojené státy s šesti biliony dolarů, následované Francií, Lucemburskem, Itálií a Japonskem. Nutno přiznat, že v Lucembursku je mnoho fondů zakládáno z příznivých daňových důvodů. Průměrná velikost jednoho fondu v Evropě se ustálila na zhruba 100 milionech dolarů, v USA stále roste. Podle růs–tu majetku fondů za rok 1998 v Evropě se podle statistik naší federace Česká republika umístila s 54procentním růstem na třetím místě za Itálií a Belgií. To je řeč čísel, která rostou. Tedy i růstový potenciál ve vaší zemi je obrovský. Rozvoj je však podmíněn mnoha faktory, především ozdravěním ekonomiky, standardní regulací trhu, kvalitní prací vaší profesionální asociace fondů či udržením důvěry klientů.
