ZE ŠOUBYZNYSU DO PODNIKÁNÍ Mnohé celebrity známé z televizních obrazovek se po roce 1989 vrhly na podnikání. Některým z nich popularita pomohla, pro jiné se stala naopak přítěží. Vám samozřejmě úvěr dáme. Jen bych prosila fotku s autogramem, usměje se pracovnice banky na populárního herce.
ZE ŠOUBYZNYSU DO PODNIKÁNÍ Mnohé celebrity známé z televizních obrazovek se po roce 1989 vrhly na podnikání. Některým z nich popularita pomohla, pro jiné se stala naopak přítěží.
Vám samozřejmě úvěr dáme. Jen bych prosila fotku s autogramem, usměje se pracovnice banky na populárního herce. Tak to může vypadat, když se rozhodne podnikat celebrita známá z televizní obrazovky. Její tvář někdy snáze otevře vrátka, která jsou pro řadového plebejce těžkou překážkou. „Asi to není spravedlivé, ale známý člověk má při jednání s bankami nebo úřady opravdu výhodu,“ potvrzuje bavič a podnikatel Petr Novotný. „Když jsem třeba já po revoluci začínal podnikat, šel jsem požádat o půjčku. Ještě ten den mi dala banka milion. A to jsem u sebe ani neměl doklady! Tak by ke mně určitě nepřistupovali, kdybych nebyl známá persona,“ míní Novotný, který vlastní velkou uměleckou agenturu. Popularita mu prý pomáhá i při jednání s obchodními partnery.
Zdánlivě to tedy mají celebrity v podnikání lehčí. Jejich popularita se ale může někdy proměnit naopak v přítěž. „Já v tom výhodu nevidím. Za úvěr jsme museli normálně ručit nemovitostí,“ vypráví herec Tomáš Töpfer, který začal po revoluci spolu s bratrem provozovat restauraci. „Naopak pro mě bylo nevýhodou, že se o mně mluvilo. Když jsem totiž pak někam přišel žádat o sponzoring pro naše Divadlo na Fidlovačce, všichni mi říkali: Vždyť máte restauraci, ta vám vydělá peníze. Tak na co potřebujete sponzory? Ale to jsou dvě rozdílné věci. Já přece nechtěl sponzory pro sebe, ale pro divadlo.“
Také podle zpěváka Jakuba Smolíka, který podnikal v pohostinství a před měsícem si otevřel cukrárnu, nemusí být známá tvář výhodou. Někteří lidé prý vůči známým osobnostem pociťují závist.
S jiným předsudkem veřejnosti se setkal herec Václav Vydra, který měl v devadesátých letech firmu na obchod se zbraněmi. Podle něj se ledaskdo domnívá, že umělci obchodu nebo podnikání nerozumějí. „Lidé, kteří se zbraněmi obchodovali, říkali: Co se nám do toho plete nějaký herec? Ale přitom já i mí společníci jsme byli na zbraně dlouhou dobu velcí fandové a měli jsme o nich myslím už docela dobré znalosti,“ říká Vydra.
PODNIKATEL, NEBO KOMIK Další komplikaci, která celebritám znepříjemňuje podnikání, popisuje konzultantka Iva Moravcová: „Nevýhodou je to, že veřejnost má tendenci spojovat si známou osobnost s rolí, ve které vystupovala na obrazovce. Třeba Jiřina Bohdalová má někdy problém s tím, že jí všichni mají za komediantku. Protože hrála ve filmech často komické role, všichni při setkání s ní očekávají, že se bude za každých okolností smát,“ říká Moravcová. Podle ní je příkladem i současný ministr kultury Vítězslav Jandák. „Ten nikdy nehrál elegána nebo příslušníka elitních vrstev, a teď má problém působit přesvědčivě.“ Že může ztotožnění role a reálného člověka komplikovat byznys, potvrzuje i bývalý herec Michal Pešek. Ten podnikal a současně vystupoval v televizi v parodickém pořadu pro děti. „Šel jsem tehdy za jedním významným klientem žádat o peníze, ale bylo zrovna pondělí a on se den předtím díval se svou dcerou na ty pohádky. Vyprskl proto jenom: ‘Ježišmarja, vy jste ta fousatá princezna!’ A obchod byl ten tam,“ vypráví Pešek. I pod dojmem této zkušenosti si uvědomil, že kombinace herectví a podnikání není ideální. Rozhodl se proto soustředit se pouze na podnikatelskou kariéru. OSOBNOSTI VŽDYCKY KRACHUJÍ?
To že se o celebritách-podnikatelích hodně mluví v médiích, jim může ublížit i při případném krachu. Pokud skončí řadový živnostník, popovídají si o tom sousedé a brzy se na to zapomene. Když zkrachuje celebrita, média si na tom smlsnou.
Tomáš Töpfer ovšem poukazuje na to, že na ukončení podnikání není nic špatného. „To se děje všude. Jenom u těch známých osobností se o tom prostě víc mluví. Takže to pak vypadá, že jsou herci nebo zpěváci v podnikání obecně neúspěšní. Ve skutečnosti je procento těch, co zkrachovali, stejné jako mezi všemi ostatními podnikateli.“ uzavírá Töpfer.
