Američané dělají vše pro to, aby jim za rok vládl buď leninista, nebo bavič-miliardář. Jsou na tom podobně jako Evropané
Ještě před půl rokem začínal snad každý komentář na téma nadcházejících prezidentských voleb větičkou „Donald Trump nebude kandidátem Republikánské strany na úřad prezidenta, věřte mi. Ale…“ Následoval výčet Trumpových nectností (částečný, protože úplný by si vyžádal zvláštní vydání). Stejně tak tažení Bernieho Sanderse proti Hillary Clintonové mezi demokraty vyvolávalo sotva víc než úsměv; každý přece věděl, že Hillary má nominaci v kapse.
Ukázalo se, že američtí komentátoři udělali stejnou chybu jako politici, o nichž píší: věřili zaběhanému systému amerického veřejného života více než běžní lidé, v příslušném žargonu zredukovaní na „voliče“. Než se kdo nadál, ocitly se Spojené státy na pokraji výběru ze dvou nevábných extrémů. Na jedné straně samorostlý vermontský senátor s názory nalevo od všeho, co Amerika dosud poznala; na druhé straně stejně samorostlý polovzdělaný egomaniak s tučným kontem a nadáním pro reality show.
Oba muži mají mnoho společného. Oba stojí mimo stranické struktury; Sanders sice v Senátu hlasuje s demokraty, ale technicky vzato je nezávislý, kdežto Trump se v politice dosud neangažoval. Oba dokázali identifikovat jeden z naléhavých problémů současných Spojených států - rostoucí majetková nerovnost a z ní plynoucí nejistota nepochybně je seriózním tématem, stejně jako obava z nekontrolovatelné imigrace.
V navrhovaných řešeních se Sanders a Trump rozcházejí. Zjednodušeně řečeno, Sanders by radikálně zvýšil daně, zatímco Trump by je stejně radikálně seškrtal. Výsledek je podobný: oběma - dosud hypotetickým - administrativám chybějí peníze.
(V tom se shodují s Hillary Clintonovou, ačkoli její prezidentská ambice v dané společnosti vypadá téměř jako hlas rozumu.)
Nebylo by nic snazšího než se Američanům za jejich podivný volební mišmaš vysmívat - než začne při pohledu na evropskou scénu být zjevné, že nevábný americký výběr docela věrně kopíruje evropskou volbu mezi Orbánem a Le Penovou na straně jedné a stranami Podemos se Syrizou na straně druhé. Populismus se stal perfektně globalizovanou disciplínou.
Jak by tedy Sanders nebo Trump vládli?
Následující stránky zkoušejí sestrojit co nejpodrobnější obrázek toho, jak by jejich Amerika vypadala, pokud v listopadu skutečně jeden z nich volby vyhraje. l
Na jedné straně senátor s názory nalevo od všeho; na druhé straně polovzdělaný egomaniak s nadáním pro reality show.
O autorovi| Daniel Deyl * deyl@mf.cz