Úvěrování se zhoršilo, příliv investic pomohl
Padesát tři procent hrubého domácího produktu České republiky vytvářejí podle posledních údajů malé a střední firmy. Málokdo už dnes pochybuje o tom, že právě tyto podniky se stávají pilířem českého kapitalismu. „Velké firmy končí v zahraničních rukou, zatímco menší firmy představují národní část ekonomiky, říká prezident Hospodářské komory (HK) Zdeněk Somr. Přesto malí a střední podnikatelé (do 250 zaměstnanců) neměli ani v letošním roce na růžích ustláno. Začít podnikat v Česku bývá stále nadlidský výkon. Často nechybí nápad ani obchodní kontakty, ale sehnat finance je někdy téměř nemožné. Ředitel Okresní hospodářské komory v Ústí nad Labem Jiří Kalach uvádí jeden příklad za všechny: Začínající podnikatel v konzervárenství, který se předtím v tomto oboru pohyboval jako zaměstnanec, si zajistil dodávky laciných surovin, dohodl se s odběrateli v tuzemsku i zahraničí a sjednal si koupi nemovitostí za zlomek odhadní ceny. To vše mělo jeden háček – za cenově zvýhodněné nemovitosti bylo nutné rychle zaplatit. Žádná banka se k úvěru ve výši několika milionů korun neměla. Pád lva zmrazil úvěry. V království špatných úvěrů, jak by se dalo Česko charakterizovat na základě nedávné studie Světové banky, jsou komerční bankéři opatrní. Události roku 2000 přitom malým a středním podnikatelům spíše přitížily. „Pád Investiční a Poštovní banky (IPB) měl negativní dopad, uvádí Somr. Navzdory všem škraloupům IPB mnozí podnikatelé hodnotili její retailovou strategii jako vcelku úspěšnou. „Pak se vše zmrazilo, dodává prezident HK. ČSOB, která zkrachovalou banku převzala, sice už na začátku roku deklarovala svůj zájem o nové klienty mezi malými a středními firmami, její tradice ji však přece jen zatím táhla jinam. „Objem i počet úvěrů poskytnutých malým a středním podnikům odráží jednak historická orientace ČSOB na velké podniky, jednak konzervativní úvěrová politika, vysvětlil tehdy mluvčí banky Jan Stolár. Přesto se domnívá, že „v České republice bude tento klientský segment v nejbližších letech jedním z nejrychleji rostoucích a je jen otázkou času, kdy si i ostatní banky uvědomí jeho zajímavost . Bankéři se otáčejí. Zdeněk Somr poukazuje na první vlaštovky – projekty bank, které zatím nespasí všechny podnikatele, nicméně už letos ukázaly, jak na to. „Kupříkladu GE Capital poskytuje větší částky živnostníkům, kteří u ní mají již delší dobu účet, řekl Somr. Značnými ambicemi se netajili ani tvůrci retailového bankovnictví v americké Citibank. Ta postupně posouvá svou cílovou skupinu tak, aby mezi své zákazníky mohla zařadit i menší klienty. Citibank sama rozhodně nemůže splnit očekávání malých a středních podniků. Pro ty je možná nadějnou zprávou to, že jeden z tvůrců jejího projektu – Radovan Vávra – dnes šéfuje Komerční bance. Ta v minulosti podobně jako jiné velké banky štědře půjčovala velkým neplatičům, zatímco menší podnikatelé přicházeli zkrátka. Další naděje přináší letošní privatizace České spořitelny, která je nejpřirozenějším partnerem malých podniků. „Zatím se tam zabývali sami sebou, konstatuje prezident komory Somr. Nový vlastník České spořitelny, Erste Bank, ovšem i v Rakousku považuje za svou prioritu „navázání dlouhodobých kontaktů s malými podnikateli. A tuto orientaci podporuje i Evropská banka pro obnovu a rozvoj, která na začátku prosince poskytla České spořitelně úvěrovou linku pro malé a střední firmy ve výši 20 milionů eur. Ne vše je špatné. Zatímco přístup podnikatelů k financování se loni spíše zhoršil, vzrůstající příliv zahraničních investic českým firmám pomohl. To podle Zdeňka Somra platí hlavně pro střední podniky (25–250 zaměstnanců), které využily příležitosti a staly se subdodavateli nadnárodních společností. „Je patrné, že tyto firmy mají zakázkovou náplň, jejich zisky jdou nahoru, uvádí Somr. Navíc už dnes lépe hledají odběratele. Zatímco dříve byla řada menších podniků závislá na dodávkách pro jednu společnost, jako je kupříkladu Škoda Auto, dnes jsou schopny dodávat i pro jiné velké zahraniční automobilky. Uvedené firmy podle údajů Hospodářské komory letos prokázaly značnou vnitřní stabilitu. Zatímco ještě před několika lety je výkyvy směnných kursů dokázaly značně vyvést z míry, dnes se v podobné situaci nijak nehroutí. Proč se trápit? Malé firmičky (pod 25 zaměstnanců) jsou na tom podstatně hůře. Zřejmě ještě více na ně doléhají všechny neduhy české ekonomiky, které ovšem ubližují celému stavu malých a středních podnikatelů. Podle Somra k nim patří nejen starý známý problém chabé vymahatelnosti práva, ale také „ataky úřadů. „Kontroly státních úřadů se provádějí tam, kde je to pohodlnější, říká prezident Hospodářské komory. Poctivý obchodník v kamenném krámku je údajně v nevýhodě oproti „černému obchodníkovi někde na tržišti. Výsledek je chmurný. Malí podnikatelé ztrácejí vůli jít do rizika, nechtějí se trápit a zjišťují, že jako zaměstnanci na tom budou leckde lépe. Přesto i v oblasti státní regulace vidí Zdeněk Somr první vlaštovky, zvěstující větší naději: „Dobrou cestou se dala Česká obchodní inspekce. Nová legislativní norma jí umožňuje zabavovat padělané zboží. Jak může stát pomoci. Malí a střední podnikatelé se většinou shodují v tom, že ze strany státu velkou podporu necítí. Ani v politických kruzích přitom nikdo nezpochybňuje význam, který mají menší firmy pro zdraví celé ekonomiky. V souvislosti s přípravami na vstup do Evropské unie se navíc stále více skloňuje samotné slovo „podpora . Odborníci se i v tomto roce rozcházeli v názorech na to, jakou formu má tato pomoc mít. Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Břetislav Ošťádal, který se letos s nevelkým úspěchem snažil uvést v život novou Asociaci malých a středních podniků, spojoval osudy malého podnikání mimo jiné s oživením velkých kolosů. Jejich pád třeba na Ostravsku by podle něj přinesl obrovské potíže i malým subdodavatelům. Ošťádalovi oponenti naopak upozorňovali, že státní pomoc nefunkčním podnikům deformuje tržní prostředí. Menší firmy by se podle nich měly orientovat na nové investory, anebo dodávat i za hranice svého kraje či státu. Na malé přilepšení. Od pomoci, kterou malému a střednímu podnikání poskytuje stát prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky, rovněž nelze čekat zázraky. Celková výše zvýhodněných úvěrů, příspěvků na úhradu úroků a dotací letos činila necelé dvě miliardy korun a návrh na rok 2001 je ještě o téměř 400 milionů nižší. „Na jeden kraj vychází tak 130 milionů, upozorňuje Zdeněk Somr. Tato forma pomoci může podle něj přilepšit spíše jednotlivým živnostníkům. Středně velká firma, která uvažuje o milionových částkách, už je trochu mimo hru. Příliv vyšších částek na malé a střední podnikání lze podle všeho očekávat až po vstupu do Evropské unie, a to zvláště pro hospodářsky postižené regiony. „Hlavní podpora podnikání však musí být systémová, řekl nedávno na konferenci Střední třída, demokracie a prosperita Vladimír Benáček z Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy. Náprava v oblasti vymáhání práva či snižování byrokracie je podle něj mnohem důležitější než přímá finanční podpora prostřednictvím rozvojové banky. Benáček ovšem mluví i o dalších nástrojích: Podniky by si podle něj měly samy určovat časový rozvrh svých odpisů a investice by se měly stát daňově odečitatelnou položkou. Internet je základ. Hlavní kroky vpřed ovšem musí udělat firmy samy. Celosvětový vývoj v roce 2000 znovu prokázal, jak je důležité, aby malí podnikatelé reagovali na měnící se prostředí, ve kterém se stále více podniká a obchoduje prostřednictvím internetu. Poslední výzkum pražského Euro Info Centra mezi zástupci malých a středních firem z letošního října přitom nebyl nijak povzbuzující. Třicet osm procent dotázaných vůbec nemělo internet nebo jej nevyužívalo. V pětině firem s ním pracuje pouze vedení společnosti a ve třinácti procentech jen majitelé. Vlastní webové stránky na internetu má třicet šest procent a k elektronickému obchodování se přihlásila jen tři procenta. Tyto výsledky nejdou na vrub pouze podnikatelům. Když je nutné bojovat o peníze na přežití, na moderní technologie nebývá pomyšlení. V budoucnu ale jinudy cesta nepovede.
