POŘÁD VE STŘEHU

Banka vyřešila špatná aktiva za sedmdesát miliard

Tak jak se postupně dokončuje čištění velkých polostátních bank, roste pozornost upřená na Investiční a Poštovní banku, třetí největší peněžní ústav v zemi. Ani ona se nevyhnula problémovým investicím a vzhledem k její agresivní obchodní strategii jich nebude málo. Navíc známé dlouhodobě ne zrovna přátelské vztahy vedení této banky s ČNB vyvolávají různé spekulace. Například týdeník Respekt před dvěma týdny obvinil IPB z toho, že stojí za denunciační kampaní vůči guvernéru Tošovskému, protože ten připravoval nucenou správu v IPB. Tento konflikt s tiskem již zaměstnal právníky, ale to je zatím všechno. Důkazy o špatném hospodaření se v Respektu neobjevily a samotná IPB oznámila za loňský rok slušný čistý zisk ve výši 1,03 miliardy. Poté, co neuspěla s konkurenční nabídkou na privatizaci České spořitelny, hlásí také zájem o Komerční banku.

Ústředním motivem pochybností, které se čas od času objevují, je především způsob, jakým IPB čistí své portfolio. Činí tak bez státních peněz, a postupuje proto i s pomocí poměrně složitých operací. Jejich úspěšnost závisí na tom, zda skutečně zbaví banku rizika, nebo ho jenom kdesi skryje. Za poslední roky prošlo v IPB takzvanou sekuritizací aktiv čtyřicet miliard korun a prodány byly pohledávky za necelých osmadvacet miliard korun. Vzhledem k bilanční sumě, která ke konci loňska podle nejčerstvějších údajů činí 355 miliard, jde o velmi rozsáhlou operaci.

Ve vlastní režii.

V každém z posledních dvou let bylo sekuritizováno dvacet miliard aktiv. Operace spočívá v tom, že vybrané cenné papíry a pohledávky jsou převedeny pod nezávislou správu specializovaných zahraničních společností a fondů, přičemž v bilanci banky jsou nahrazeny podílovými listy, respektive jinými cennými papíry emitovanými těmito fondy a společnostmi. V případě IPB jde o fond Tritton Development Fund, spravovaný renomovanou nizozemskou finanční institucí Meers Peerson a depozitářem fondu je rovněž renomovaná švýcarská společnost Coutts. Auditorem fondů je společnost Ernst and Young, tedy stejná společnost, která audituje IPB, a tak má poměrně jasnou přestavu o skutečné hodnotě cenných papírů, které v opačném směru putovaly do bilance IPB. Oceňovatelem aktiv je Deloitte & Touche.

Libor Procházka, první náměstek generálního ředitele, upřesňuje, že do sekuritizace nešla pouze špatná aktiva, ale také dobrá i velmi dobrá a jejím smyslem také bylo vyhovět novele bankovního zákona omezující možnosti banky vlastnit podíly v nebankovních subjektech.

Další transakce byly složitější a podle informací týdeníku EURO vyvolaly ostré diskuse mezi bankou a auditorem. Již v roce 1998 připravovala IPB podobně jako třeba Komerční banka vyvedení většího objemu úvěrů z bilance pomocí zvláštních finančních produktů nabízených jednou ze společností skupiny CSFB. Celou operaci tehdy řešilo londýnské vedení Ernst & Young a nakonec bance tuto operaci nedoporučilo a nebyla provedena. Místo toho IPB odprodala úvěry v hodnotě patnácti miliard společnosti NIPB s třicetiprocentním diskontem. Procházka připouští, že na financování této operace se podíleli někteří akcionáři banky. Podle informací týdeníku EURO za zaplacení prodaných úvěrů ručí akcionář banky, patrně Nomura.

Následoval loňský prodej pohledávek v účetní hodnotě 12,7 miliardy za 8,2 miliardy dvěma komanditním společnostem: firmě CZ Credit Real a společnosti Arta Real. Oběma společnostem na to IPB poskytla financování. Jde o problémové úvěry, které jsou jištěny nemovitostmi, ale centrální banka považuje hodnotu kolaterálu za nulovou a vyžaduje na bance vytvoření stoprocentní oprávky. Pro zmíněné komanditní společnosti však tato pohledávka nemá nulovou hodnotu, a tak to pro IPB snižuje potřeby tvorby rezerv. I tuto operaci posvětil auditor a byl o ní informován bankovní dohled ČNB.

Kapitál napodruhé.

Posoudit, nakolik je banka po těchto akcích ozdravena a zbavena budoucích rizik, je na auditorovi a na bankovním dohledu. Ten provádí dohlídku na místě a mluvčí ČNB Milan Tománek k vznikajícím podezřením prohlásil, že jde o rutinní záležitost. V sobotu 19. února se koná valná hromada, která má opakovaně schválit záměr navýšení základního jmění banky, a to v rozmezí 2,6 až 13,38 miliardy korun. Podle Libora Procházky na pokrytí přírůstku rizikových aktiv stačí přírůstek kapitálu na spodní hranici rozpětí, a proto i představenstvu má podle návrhu zůstat právo ukončit úpis po prvním kole, pokud bude tato částka upsána.

Vysoké rozpětí upisované částky je podle něj pojistkou, aby tuto valnou hromadu nemohl zpochybnit některý z menších akcionářů. Všichni totiž dostávají šanci upsat za jednu starou jednu novou akcii. Na druhou stranu se tak otevírá i možnost k změně vlastnických poměrů v bance, ale i k případnému dolití dalšího kapitálu, pokud by to požadoval bankovní dohled.

Proč ten zájem.

I v případě, že řešení problémových aktiv bude i v budoucnu úspěšné, vzniká Investiční a Poštovní bance značný konkurenční problém, protože je dost drahé. Čištění Komerční banky a České spořitelny na státní útraty tím dává těmto dvěma bankám nemalou výhodu. I proto vznikl zájem IPB a jejího hlavního akcionáře japonské Nomury o státní banky. Šance na spořitelnu se rozplynula, ale ještě je zde Komerční banka. Spojení s vyčištěnou KB by podstatně naředilo problémová aktiva IPB. Nomura, která počítá s prodejem Investiční a Poštovní banky, by tak ušetřila na nákladech, které si příprava k prodeji jistě vyžádá. Navíc balík akcií takového středoevropského gigantu by se jistě prodával za velmi dobrou cenu.