Jeden ze zaměstnanců chodí během pracovního dne poměrně často kouřit, stejně tak vyráží na obědy, které dalece překračují stanovenou půlhodinu. Domů ale odchází s ostatními zaměstnanci. Pracuje na klasický hlavní pracovní poměr. Chtěl bych mu vyčíslit čas, který promešká, a nechat ho to nadpracovat či lépe strhnout mu za to peníze. Mám v pracovním právu nějakou oporu pro takový krok? Jaké mám možnosti?
Odpověď na váš dotaz se skrývá především v několika základních pravidlech zákoníku práce. Platí, že zaměstnanec je povinen konat práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době. Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny.
Zaměstnanec může opustit pracoviště během přestávky na jídlo a oddech a během bezpečnostní přestávky, pracuje-li na pracovišti, na kterém musí být taková přestávka v práci poskytována. Během těchto přestávek může zaměstnanec kouřit, činí-li tak v prostorách, kde je kouření přípustné. Zaměstnavatel může rozhodnout, že jím provozované pracoviště je nekuřácké. Pracoviště, kde pracují nekuřáci, je nekuřácké ze zákona. Zaměstnavatel nemá povinnost zřídit kuřárnu. Pokud tak učiní, je to jeho dobrá vůle. Jak se může zaměstnavatel účinně bránit nechtěným kuřáckým pauzám prováděným mimo zákonné přestávky a prodlouženým obědům? V první řadě musí mít spolehlivé důkazy, že zaměstnanec nedodržuje pracovní dobu a přestávky tak, jak by měl.
V praxi se osvědčila opravdu důsledná evidence příchodů a odchodů zaměstnanců na pracoviště, například formou čipových karet. Tato zařízení by měla být instalována u všech dveří, kterými může zaměstnanec opustit pracoviště, a to i na kuřárnu. Nelze doporučit, aby si zaměstnanec své příchody a odchody evidoval sám, neboť taková evidence bývá často falšována a je neprůkazná.
Zaměstnavatel sice nesmí své zaměstnance trestat za kouření v pracovní době nebo nedovolené prodlužování obědové pauzy ukládáním pokut, na druhé straně je možné po zaměstnanci požadovat, aby si dobu strávenou mimo pracoviště jinak než prací napracoval. Teoreticky nelze ani vyloučit postup, kdy by zaměstnanci nevyplatil mzdu za tu část pracovní doby, kterou prokazatelně strávil jinak než prací a jinde než na pracovišti. Mzda totiž podle zákoníku práce náleží zaměstnanci za vykonanou práci.
Dle závažnosti porušení povinností ze strany zaměstnance může zaměstnavatel zvážit i jiná pracovněprávní opatření, jako například upozornění zaměstnance na porušování povinností (tzv. vytýkací dopis) nebo výpověď.
Autor je advokátem spolupracujícím s bpv Braun Partners.
