Odvětví je v krizi, supi se už houfují
Zemědělci budou mít letos rekordní zisky. Dostanou větší dotace a současně inkasují vyšší tržby, především díky růstu cen rozhodujících komodit - obilí a mléka. Chov prasat, další důležité odvětví, dodávající v Česku zdaleka nejkonzumovanější maso, se naopak ocitá na kolenou. Sráží ho tam průběžně zdražující se krmení a klesající farmářské ceny. „Levným prasatům nebudu dávat tak drahé obilí,“ usoudí výkrmci a neúprosná ekonomika je dovede k omezování nebo až likvidaci chovu. Zatím k ní - možná paradoxně - přistupují některé klasické zemědělské podniky, které si krmné obilí pěstují. V cenových kalkulacích ovšem nevycházejí z nákladů, které do obilí vložily, ale z tržní ceny, a ta je proti loňsku dvojnásobná.
Na nákup výrazně dražších krmných směsí jsou plně odkázané specializované velkochovy prasat hospodařící bez půdy. Jde o typ podniků v Evropě téměř neznámý, což potvrzuje i fakt, že ve štědré společné zemědělské politice pro ně nejsou žádné dotace. Že vznikly jako společné zemědělské podniky a mívaly stejnou zkratku SZP, jim pranic nepomáhá. I tyto „fabriky na vepřové“, které by měly těžit ze specializace a koncentrace, uvažují o útlumu a někde s ním už začali. Je otázkou času, kdy se omezování výroby přenese na porážky. Krize v oboru může urychlit příchod chybějícího kapitálu a majetkový pohyb především ve velkochovech.
V plné nahotě.
„Každý týden proděláváme půl milionu korun. Za jatečná prasata utržíme za týden necelých tři a půl milionu korun, ale potřebovali bychom čtyři, abychom byli alespoň na nule. Rok to nevydržíme, co bude dál, musí rozhodnout majitelé,“ říká Josef Luka, ředitel Proma-družstva Mladá Boleslav. Jde o jeden z více než padesátky obdobných podniků v České republice, které nemají půdu. Jejich podíl na produkci vepřového masa stoupá s tím, jak s prasaty končí družstva či akciové společnosti s pestřejší výrobou, založenou na půdě. V současné době se v úzce zaměřených velkochovech vykrmí kolem 60 procent jatečných prasat.
V plné nahotě se dnes objevují problémy, které si tato forma podnikání přenesla z bývalých společných zemědělských podniků, mohutně zakládaných v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Tehdejší JZD si v každém okrese za finanční podpory státu takto soustředila na jedno místo výrobu prasat, často i vajec a drůbeže. Po listopadu se velkochovy transformovaly většinou na akciové společnosti. „Vlastnická struktura je dnes velmi různorodá, akcionáři jsou většinou původní zakládající družstva. V některých případech část majetku použila k vyrovnání transformačních podílů, čímž se počet majitelů rozšířil o fyzické osoby,“ popisuje ředitel Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě Čestmír Pražák. Název společný zemědělský podnik se až na malé výjimky vytratil, méně častá je i forma družstva, kterou si ponechala třeba mladoboleslavská Proma. Běžnější je majetková účast managementu, což zná i Proma, v níž mají silnější hlas fyzické osoby a bývalá družstva jsou v menšině.
Nůžky se otevírají, řetěz uzavírá.
Zemědělské podniky jako vlastníci (a do jednoho pěstitelé obilí) se ke společnému „dítěti“ většinou chovají macešsky. Ani náhodou jim nedodávají obilí levněji, ani pro ně obvykle nevytvářejí krmné fondy. V minulosti se méně úspěšné velkochovy „prokrmily“ do výkupu, směřuje k tomu i současný vývoj? Výkupy údajně o kapitalizaci pohledávek za nezaplacené krmné směsi už moc nestojí. Nabízí se však kroky k ovládnutí celého řetězu, modelovým příkladem může být právě družstvo Proma. Krmné směsi odebírá od mladoboleslavské Zeny ze skupiny Agrofert, prasata – ročně 4300 tun - vozí na jatky Maso Planá, rovněž z Babišova impéria. Jestliže se potvrdí odhady a cena prasat se do poloviny příštího roku nevzpamatuje, může být podnik ve vážných ekonomických problémech k mání za hubičku. Andrej Babiš, který se už na této parketě pohybuje (vlastní výkrmny Lipra v Libřicích na Královéhradecku), zatím zájem o rozšíření svého angažmá ve specializovaných velkochovech přímo nepotvrzuje. „Případný vstup záleží na ceně prasat, a ta je nyní ztrátová,“ uvedl. Ovládnutí prostředního článku by logiku mělo – výkupy si zajistí trvalý odbyt pro krmné směsi, který by mohly ztratit. Jde přitom o důležitý segment – prasatům se zkrmí 45 procent směsí, vyrobených v podnicích ZZN – zemědělské zásobování a nákup, které většinou patří do skupin Agrofert a Agropol.
Drůbež tolik nenahrabe.
Cestou fúze, která může usnadnit překlenutí podobných krizí, se vydala Mavela Dynín, vlastnicky propojená se strakonickými Jatkami Hradský. Podobně jako většina bývalých společných zemědělských podniků se kromě prasat (od selete k vykrmenému zvířeti na jatky) zabývá také produkcí vajec a drůbeže a v jejich cenách se dražší obilí už odrazilo. „Za vejce a drůbež ale zdaleka nedostáváme tolik, abychom tím mohli vyrovnat propad u vepřového,“ říká ředitel Agpi Písek Jan Čech. Potvrzuje, že budou snižovat počty prasnic, a tím i omezovat výkrm. „Cenová prognóza není lichotivá, a musíme to nějak řešit,“ říká. Tento velkochov, jehož další existence se jeden čas řešila až na vládní úrovni, přitom určitou výhodu má. Dostal se ke 4500 hektarům, na nichž si vypěstuje asi třetinu potřebného obilí, a bere na ně dotace. Provoz na farmě prasnic omezuje také Mavex Cheb. „Dříve, než jsme předpokládali, se připravujeme na rekonstrukci, takže část prasnic jsme dodali na jatky,“ uvedl ředitel Jan Trpák, jeden z pěti společníků. Otázku, jestli je omezení dočasné, si v Mavexu vyjasní až v příštích žních.
Pod silnější křídla.
Majetkový pohyb ve specializovaných velkochovech nečeká na nejhlubší krizi. Vemu Chrudim vzal letos pod svá křídla holding Rabbit Trhový Štěpánov, který těží z návaznosti všech článků - od polí, přes chovy, jatky v Českém Brodě po vlastní maloobchodní síť. Jedna vlastnická kapitola se uzavřela také pro Agroprim Všetice, který letos ovládl Podnik živočišné výroby Strakonice, propojený s místním výkupem.
Na rozdíl od okolních zemí se zatím do Česka nehrne zahraniční kapitál. Na Slovensku již polovinu výkrmu prasat kontrolují Dánové, své know-how přenesli i do Polska. Do Maďarska zase přišli Němci a Nizozemci. „Český trh je malý, lidská práce drahá a podmínky pro výrobu krmení jsou jinde příhodnější. Kapitál jde tam, kde se může rozmnožovat,“ vysvětluje ředitel české pobočky Zimba Petr Poskočil, proč nevěří většímu zájmu zahraničních investorů. Jeho oponenti míní, že se tu otevírají šance pro dánské a nizozemské farmáře, kterým doma stále více šlapou na paty předpisy chránící životní prostředí.
Varovné signály.
Ekonomové už před naším vstupem do Evropské unie upozorňovali, že některé komodity, a mezi nimi prasata, budou mít problémy. „Soběstačnost vyjadřuje, jak jsme konkurenceschopní na trhu. Zpracovatelé dovážejí levnější maso do výrobků, takže nepotřebují tolik domácí suroviny,“ říká Miluše Abrahamová z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. Připomíná, že na trhu s vepřovým existuje velká provázanost. Co se stane v Brazílii, se za chvíli projeví v Evropě. Když se Dánové, kteří doma vyrobí pětkrát tolik vepřového, než jsou s to sníst, nedostanou do Ruska, dolehne to na ostatní. „Pro Dány je určitě snazší vozit zboží k nám než do Japonska nebo Koreje,“ poznamenává Ladislav Steinhauser, majitel jatek v Tišnově.
Rovnováha na trhu s vepřovým masem, která oživí ceny, se očekává nejdříve na jaře nebo v létě příštího roku. „Dnešní cena je pro chovatele opravdu vražedná. Toto období potrvá ještě asi sedm osm měsíců,“ odhaduje ředitel Masa Planá Emil Kasper. Dodává, že při jednáních o smluvních dodávkách na příští rok všichni potvrzují snížení stavů, takže nabídka prasat bude podstatně nižší. Nedostatek suroviny může vést k uzavírání porážek, zpracovatelé zůstanou u masné výroby, k čemuž už letos přistoupil třeba masokombinát Skaličan.
Slabiny, které se zvlášť odhalí při současné krizi, mají jak tuzemští producenti prasat (mnohdy zaostávající technologická úroveň, manažerské selhávání, zdravotní problémy ve velkochovech s ekonomickými dopady, nižší užitkovost proti chovatelsky vyspělým zemím), tak zpracovatelé. Jednoduše řečeno 117 jatečních provozů je příliš mnoho, nejsou vždy vytížené a jsou kapitálově slabé. Odborníci z branže se shodují, že na množství prasat, které se v Česku poráží, by jedna velká kapacita stačila.
Prodělávají všichni
„Můžete na nás napsat nekrolog,“ reagoval na žádost o rozhovor ředitel Proma-družstva Josef Luka. Za 26 let, co je v podniku, nepamatuje natolik propastný rozdíl mezi náklady a prodejní cenou prasat. „Počítali jsme, že cena letos neklesne pod třicet korun za kilogram v živém, ale už je o dvě koruny níž. Krmné obilí se má dál zdražovat, po Novém roce má stát šest tisíc korun za tunu. Na každém kile už teď proděláváme šest korun,“ vyčísluje. Za roky v oboru se naučil pracovat se zákonitostí, že ceny prasat se pohybují v sinusoidě. Tři roky jsou nahoře a chovatelé vydělávají, pak se křivka zlomí a počítají ztráty. „Rok 2003 nám také nevyšel, ale na kilogramu jsme tratili dvacetník. Letos bude rozdíl obrovský,“ porovnává Luka. „A to dostáváme v celostátním srovnání nadprůměrnou cenu, protože naše prasata jsou kvalitní,“ dodává.
Jaká je tuzemská cena vepřového masa, určuje Německo coby největší producent v Evropě. Přesto se u nás asi měsíc držela výš. Na prasatech kvůli jejich přetlaku nyní neprodělávají jen naši chovatelé, ale i konkurence v ostatních zemích. Zatímco česká agrární komora vytýká ministerstvu zemědělství nezájem o situaci v odvětví a za záchranu prasat chce demonstrovat před jeho budovou, v Německu stát na pomoc nevolají. Podle tamního svazu chovatelů by politici neměli do trhu zasahovat. Raději ať proběhne samočisticí proces, který urychlí strukturální změny, při nichž malí nekonkurenceschopní zaniknou a zvýší se koncentrace.
„Slučování chovatelů do větších celků je u našich sousedů intenzivní. Mladí farmáři vědí, že nemohou hospodařit stejně jako jejich otcové,“ potvrzuje Petr Poskočil, ředitel pražské společnosti Zimbo Czechia, která je dceřinou firmou mezinárodního holdingu s centrálou v Německu. Česká dcera u nás provozuje síť prodejen Maso Novák s pultovým prodejem v diskontech Plus. „Při ceně obilí tři tisíce korun se dalo na cenu 28 korun za kilogram prasete dostat. Při dvojnásobně drahém obilí přestává být lukrativní prohnat zrno přes kožený pytel,“ dodává ze zkušeností na farmě na Klatovsku, kterou si společnost pořídila.
Vepřové v kostce
* Jeden Čech sní v průměru 41 kilogramů vepřového za rok, tato úroveň se drží sedm let. Spotřeba drůbežího masa je 26 kilogramů, u hovězího klesla pod deset kilogramů.
* Stavy prasat se u nás stále snižují – ze 4,8 milionu kusů v roce 1990 na loňských 2,8 milionu.
* Soběstačnost ve výrobě vepřového letos poklesne na tři čtvrtiny. Naposledy bylo Česko soběstačné v roce 2002.
* Náklady na krmení tvoří 60 až 70 procent z celkových nákladů v chovu prasat, podíl lidské práce je minimální – do tří procent.
