O změny nejvyššího zákona se handrkují strany, Senát i vláda
Pevný bod právního řádu, jak se někdy nazývá ústava, se momentálně mění v korouhvičku politického zisku. Změny, které navrhly ČSSD a ODS a které si také v dolní komoře Parlamentu schválily, tak nemusí být jedinými (EURO 5/2000). Další úpravy vypracoval samostatně Senát, o novele případné novely uvažuje vláda. Každopádně, poslední instancí bude právě Senát. Čemu řekne třípětinová většina senátorů ano, to bude platit. V případě ústavy je rozhodnutí horní parlamentní komory konečné, pro platnost novely není potřebný ani podpis prezidenta republiky.
Novela, kterou už v předminulém týdnu přijala Poslanecká sněmovna (KDU-ČSL, Unie svobody a KSČM se hlasování nezúčastnily), se ve středu 2. února zadrhla v Senátu. Jeho osazenstvo, které připravilo vlastní ústavní změny, nebylo schopno dohodnout se, jak s materií naložit. Diskuse o tom, zda obě existující novely sloučit a projednat najednou, či se jimi zabývat odděleně, byla natolik zmatečná, že Senát zasedání raději přerušil. O dni pokračování schůze rovněž nebylo rozhodnuto, senátoři se sejdou snad tento týden.
Bez prezidenta.
Změny ústavního pořádku, na nichž se dohodly ČSSD a ODS, především omezují prakticky všechny dosavadní pravomoci hlavy státu. Hradu ovšem nejvíc vadí oslabení pozice prezidenta při formování vlády. Současná ústava mu přímo neurčuje, koho má po volbách pověřit sestavením kabinetu. Podle novely by však byl povinen o tento akt požádat představitele strany, která dostane nejvíce mandátů. Pokud vítěz neuspěje, nebo jím navržený kabinet nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, musel by prezident oslovit představitele strany, která získala druhý největší počet mandátů. A postupovalo by se stejným způsobem. Nebyl-li by úspěšný ani tento pokus, byl by na řadě předseda sněmovny. Občana, kterého by vybral do čela budoucí vlády, by prezident požádal o sestavení kabinetu, následná procedura by zůstala stejná. Až kdyby ani tento třetí experiment nevyšel, měl by prezident podle ČSSD a ODS příležitost: musel by rozpustit sněmovnu a vyhlásit nové volby.
Procedura, po jejímž prostudování se „prezident neubránil pocitu, že změny jsou účelové a nesystémové… neomezuje jen hlavu státu. Namířena je i proti vzrůstajícím preferencím komunistů. Kdyby se stali vítězi, jejich pokus sestavit vládu by téměř najisto vyšel naprázdno - narazil by patrně na důvěru sněmovny. Vládu, kterou by nepodpořila sněmovna, by prezident nemohl jmenovat.
Hrad a s ním KDU-ČSL a Unie svobody, v Senátu je doplňuje ODA, považují za stejně účelovou změnu jako oslabení role prezidenta při jmenování vlády i nový způsob ustavení Bankovní rady ČNB. Její členy už by prezident vybíral jen z jedné třetiny. Další dvě třetiny by mu stejným dílem nadiktovaly Poslanecká sněmovna a Senát. Nyní má bankovní rada sedm členů včetně guvernéra, v budoucnu by to mělo patrně být devět lidí.
Ve vlastním zájmu.
Senátní návrh novely, na jehož vypracování se podílel i jeden komunista, se v mnoha bodech shoduje s poslaneckou předlohou. Hlavně ale sleduje posílení vlivu horní komory. Stručně: zatímco nyní má zákonodárnou iniciativu jen Senát jako celek, napříště by to měla být i skupina deseti senátorů. Senát by také měl mít právo hlasovat i o návrzích zákonů vrácených prezidentem. O těch nyní znovu rozhoduje pouze Poslanecká sněmovna. V případě, kdy hlava státu nemůže vykonávat svůj úřad, žádají senátoři o svěření jeho pravomocí předsedovi Senátu. Až dosud se o ně dělí premiér a šéf Poslanecké sněmovny.
Politický zisk.
Senát, který je konečnou instancí pro schválení novely ústavy, se zatím zdá být prakticky jednolitý. Kluby KDU-ČSL a spojený Unie svobody a ODA jsou ostře proti úpravám přijatým sněmovnou. Hlasovat pro ně, jak prohlásili, nehodlají ani nezávislí senátoři Richard Falbr a Václav Fischer. Zástupci komunistů zatím nemají pevný názor, spíše jsou však proti. Situace ČSSD a ODS ovšem není beznadějná. Variant, jak se v Senátu dopracovat k ústavní většině, je několik. Nejjednodušší by ovšem bylo získat jeden hlas z řad odpůrců či přemluvit jednoho z „cizích senátorů, aby se hlasování nezúčastnil.
Protože ale všechny senátorské frakce konzultují stanoviska s poslaneckými kluby, nemalý vliv bude mít i to, zda členové dolní komory Parlamentu odloží nevraživost vůči Senátu a budou tiše souhlasit s tím, aby ústavní změny z dílny ČSSD a ODS byly sloučeny v jeden celek se senátním návrhem. Pokud by se senátorům takto jednoduše otevřela cesta k vyšším pravomocím, mohla by povolit i stranická disciplina odpůrců veškerých změn.
